Rodina

Eli.emanuela: Proč se za to stydět?

Čtenářka eli.emanuela měla těžké dětství. Její otec neunesl rozvod a bývalé ženě ubližoval přes děti. A ty si to nesou sebou do svých životů a rodin.

I já patřím mezi ty, kteří využili služeb lékaře duše, a to nejen psychologa, ale i psychiatra. Nechlubím se s tím, ale také se za to nestydím. Myslím si, že je lepší vyhledat pomoc, když už člověk sám sobě pomoct neumí, než si hrát na hrdinu a skončit špatně.

K tomuto poznání jsem dospěla, když se mi málem rozpadlo manželství. Ale začalo to vlastně mnohem dřív.

Naši rodiče se rozvedli, ale otec to nějak „nevstřebal“. Měl velkou potřebu pomstít se své bývalé ženě, chtěl jí co nejvíc ublížit. A bohužel přišel na to, že nejlíp se mu to „podaří“ skrze nás, své vlastní děti. Bylo to docela šílené. Neustále jednoho z nás ponižoval, urážel a shazoval, aby ho vzápětí před ostatními vyzdvihoval a obdarovával maličkostmi. Křičel na nás, manipuloval s námi, kladl na nás přehnané nároky, nic, co jsme udělali, mu nebylo dost dobré. Pohlazení a milé slovo neexistovalo. Dnes by se tomu říkalo psychické týrání, tehdy se to neřešilo.

Samozřejmě, že se na mně, na nás všech, takováto výchova krutě podepsala. A aby toho nebylo málo, míchaly se do toho soudy a policajti, kvůli alimentům. Ráno nás třeba vzbudilo policejní komando, které mlátilo do dveří, div je nevyrazilo. Přišli zatknout otce a eskortovat ho k soudu. Nebo jsem jako „dárek“ k osmnáctinám obdržela pozvánku k výslechu.

Už tehdy jsem to nezvládala. Byla jsem náladová, stačilo málo a já se kvůli kdečemu rozbrečela, nevěřila jsem si, nedokázala se prosadit v kolektivu, byla jsem šikanována. Už na základní škole se mnou pracovaly psycholožky a snažily se mi zvednout sebevědomí. Jenže jejich práci dennodenně strhával můj otec.

Později jsem sama ze své vůle hledala odbornou pomoc a vystřídala jsem několik psychologů a psycholožek, i k jedné psychiatričce jsem zašla. Vše marné. Psychiatrička mi dokonce řekla, že pro mě nemůže nic dělat, leda mi dát antidepresiva, aby mi to bylo „šumák“. Tehdy jsem na lékaře duše zanevřela.

Hodně mi pomohlo to, že jsem se odstěhovala a vdala za nejbáječnějšího muže na světě. Má se mnou svatou trpělivost, ale i na něj toho někdy bylo moc. Do našeho vztahu jsem totiž nevědomky přenášela špatné vzorce ze své rodiny. Například se u nás v rodině jen řvalo, řvalo a řvalo, žádné rozumné argumentování, žádné hledání kompromisů. Kdo uznal chybu, byl slaboch, naprostý vyvrhel. Omluvy neexistovaly! Nikdy se neřešilo, co je teď, vždy se vytahovaly staré křivdy a neustále se druhému předhazovaly. A tak by se dalo pokračovat.

Manžel věděl, z jakého prostředí pocházím, a snažil se mi pomoci, abych z toho bludného kruhu našla cestu. Jenže zkuste zahodit ze dne na den víc jak 20 let života! Bohužel jsme dospěli do fáze, kdy jsem se s ním chtěla rozvést, protože on mi „bránil ve štěstí“, „nechápal mě“, „neměl mě dostatečně rád“ a spousta dalších nesmyslů.

Když už bylo nejhůř, jen kvůli dceři, kvůli tomu, aby i ona nevyrůstala v rozvrácené rodině, jsem zašla za další psycholožkou. Nevěřila jsem, že to pomůže. Ale měla jsem obrovské štěstí. S touto paní jsme si „sedly“, od prvního okamžiku mi byla sympatická. Probírala se mnou i s manželem veškeré naše problémy. A já si konečně začala uvědomovat to, co se mi manžel snažil tak dlouho říct. Najednou jsem viděla, jak do našeho manželství promítám to špatné z původní rodiny, respektive to, co mě „naučil“ otec. Byl to první krok k cestě za nápravou.

Nevím, zda se mi někdy podaří překonat veškerá traumata, která si z dětství nesu. V současné době se už umím za chybu omluvit, už si víc věřím, dokáži se nehádat, zvládnu ustát, když nemám pravdu já, ale ten druhý, ... Ale stále si v sobě nesu to zlé z dětství. Nezvládám křik či hlasité zvuky, i když je to třeba pláč miminka. Mívám stavy, kdy manžela obviňuji, že mě nemá dostatečně rád (nedostatek otcovské lásky).

Už ale vím, kde se to všechno bere. S manželem jsme pořád spolu, máme mnohem harmoničtější manželství a oba doufáme, že spolu i zestárneme, že se nerozvedeme.

Každému, kdo má nějaký problém, mohu psychologa jen a jen doporučit. Možná bude trvat, než narazíte na toho správného, tak jako to trvalo mně. Ale rozhodně je lepší problémy s někým řešit, zamést si před vlastním prahem, než jen čekat, že vás ostatní udělají šťastnými. Neudělají, musíte začít od sebe. Já už to konečně vím.

eli.emanuela
Tento text nebyl redakčně upraven


Děkuji eli.emanuelo za váš text. Sedím tu již patnáct minut, čtu pasáže z vašeho textu a přemýšlím, co k tomu napsat. Vše podstatné jste již do toho textu napsala vy. Já vám jen přeji sílu pracovat na sobě a věřím, že to zvládnete.

Dnešní den je na téma duševní poruchy a nemoci.

  • Trpíte nějakou, nebo někdo ve vašem okolí?
  • Byla jste někdy u psychiatra, psychologa, nebo u nějakého samo vzdělaného šarlatána?
  • Pochybujete o svém duševním zdraví? Nebo o duševním zdraví někoho jiného?

Na e-mailu

redakce@zena-in.cz

čekám na vaše příběhy, vzpomínky, názory, historky, vtipy, videa apod.

Jednu z vás zkusím překvapit bláznivou cenou? Jakou? Ušiju ji na míru té, kterou vyberu.

Tak se těším a  přeji vám krásný den bez obláčků na duši!

   
03.11.2011 - Příběhy - autor: Radek Kříž

Komentáře:

  1. avatar
    [6] Věrulinka [*]

    eli.emanuela — #2 musíš se snažit a zklidnit se trošku, ale je vidno, že se snažíš, hodně štěstíčka ti posílám Sml79

    superkarma: 0 03.11.2011, 14:12:34
  2. avatar
    [5] Kopretina3 [*]

    Máš můj obdiv. Je skvělý, že jsi takhle dokázala zpracovat a poprat se o svoje štěstí.

    superkarma: 0 03.11.2011, 13:58:38
  3. avatar
    [4] rusalka2008 [*]

    Držte se! Správní a trpěliví chlapi nerostou na stromech...

    superkarma: 0 03.11.2011, 10:54:09
  4. avatar
    [3] ToraToraTora [*]

    Sml59Miluji příběhy ze života s dobrým koncem

    superkarma: 0 03.11.2011, 10:18:27
  5. [2] eli.emanuela [*]

    enka1 — #1 enko, děkuji. Sml16 Sml7

    1. na komentář reaguje Věrulinka — #6
    superkarma: 0 03.11.2011, 10:10:55
  6. avatar
    [1] enka1 [*]

    To, co jsem ti chtěla napsat během čtení, jsi napsala v posledním odstavci - takžeSml72

    1. na komentář reaguje eli.emanuela — #2
    superkarma: 0 03.11.2011, 10:08:23

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme