Vztahy

Eli.emanuela: Nenechat se omezovat sebou samými

Čtenářka eli.emanuela pojmenovala zásadní problém. Řiďme se svým úsudkem, a ne tím, co by si o nás někdo pomyslel.


Znám lidi, kteří jsou postižení, ale přesto své zdravotní omezení nevnímají jako ten hlavní problém. Mnohem častěji je trápí „blbosti“ (v porovnání s tím, že nemohou chodit, neslyší, ...). I proto si myslím, že většinu omezení (ne-li všechny) si člověk způsobuje sám. Tím, jak se dívá na svět, jak se vyrovnává s nevyhnutelným, jak vnímá potencionální problémy a jak se staví k jejich řešení.
Vidím to na sobě. Mnohokrát mi v realizaci plánů zabránil můj strach a nedostatek sebevědomí. Asi to taky znáte – co tomu řeknou lidi, co když se mi to nepovede, nebudu ostatním jen pro smích?, ...
Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že tudy cesta nevede. Hodně mi v tom otevřel oči jeden moc krásný text:

Starší muž se oženil s mladou ženou a hned příští sobotu se vydali na jarmark do nedalekého města. Mladá paní si usedla na oslíka a jeli záhumením kolem zahrad. Tu žena slyšela, jak se na zahradě o nich baví: „Ta se ale dobře vdala, sedí si na oslíkovi a stařík musí vedle ní pěšky.“ Ženy se to dotklo a řekla svému muži, že nechce jet na oslíku, ať se veze on. V jiné zahradě slyšeli jak se o nich baví takto: „Ten starý má tu ženu snad za otrokyni, sedí si na oslu a ona musí běžet vedle něj.“ Tentokráte se to dotklo muže a řekl své ženě, aby si přisedla. Jeli tedy na oslíku oba, ale o kus dál slyšeli, jak se na zahradě o nich zase baví: !Koukejte na ně, chtějí snad toho osla zedřít, že se oba vezou?“ Tedy muž a žena sesedli a pokračovali dál pěšky vedle oslíka, ale v další zahradě zase uslyšeli, jak se o nich baví: „No ti jsou ale hloupí, nač mají osla, když jdou pěšky?“

Ať uděláme, co uděláme, vždy se může objevit člověk, kterému budeme pro smích. Pomalu se proto učím nenechávat se omezovat nějakými hloupými vnitřními obavami, co tomu řeknou lidi. Samozřejmě, že bych nikdy nepřekročila rámec slušného chování, ale v tom ostatním se snažím řídit svým citem a dělat si věci podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
A v řadě věcí se mi to vyplatilo. Rozhodli jsme se s mým mužem založit rodinu v poměrně mladém věku. Slyšela jsem nejrůznější urážky (i typu, kdoví s kým jsem si „to“ uhnala). Mám ale dvě krásné děti, milujícího manžela, a i tu VŠ jsem vystudovala. Kamarádky, které daly přednost škole, až na jednu stále nedostudovaly a s rodinou se ještě načekají, protože už to přirozeně bohužel nejde.
Ačkoli moje dcera neměla ještě tři roky, přijala jsem lákavou pracovní nabídku. Samozřejmě, že se našli lidé, kteří mě odsuzují, že jsem nebyla na mateřské déle, ač nám do tří let zbýval jen kousíček a dcera se u babiček naučila spoustě novým dovednostem. Ale také by se našli lidé, kteří by mě kritizovali, kdybych byla na „pracáku“ (neměla jsem se po mateřské kam vrátit), nebo by se našli lidé, kteří by mě kritizovali za to, že pracuji na směny a dítě mě v podstatě nevidí (protože jinou práci než na směny bych nesehnala).
Takto bych mohla pokračovat.
Je to těžké, nenechat se omezovat pocity „co tomu řeknou lidi“. Nebo nenechat si namluvit, jak má život probíhat, co vše musíme v životě prožít, abychom byli opravdu „šťastní“. Myslím takovou tu klasickou linku – vystudovat, cestovat, udělat kariéru, a až pak děti. Není omezením, že jsme neviděli půl světa. Není omezením, že nemáme dům s bazénem. Omezení jsou často jen v nás, a když se nám podaří překonat je, když se naučíme být spokojení s tím, co máme, odměnou nám bude krásný, osvobozující pocit a šťastný život.

(Doufám, že se to jednou naučím...)

eli.emanuela


Díky, eli.emanuelo, za moudrý příspěvek. K vašemu textu není co dodat. Žijeme jen jednou, tak žijme, jak cítíme, že je to správné. Nenechme se omezovat, neomezujme jiné ani sebe!


Dnešním tématem dne jsou naše vnitřní limity. To, co nám zabránilo, nebo brání stát se úspěšnými, šťastnými a spokojenými. Dokážete to pojmenovat? Najdete odvahu nahlédnout na sebe s odstupem?

Mám na mysli i limity získané výchovou? Jste schopná sama jít do restaurace, do kina, na výstavu, na plovárnu, na koncert, do hor, do společnosti? Proč ne?

Jsem si vědom, že vás žádám o pohled do vašeho nitra. A proto slibuji, že pokud mne o to požádáte, tak nezveřejním váš nick a e-mail po zveřejnění smažu tak, aby jej nikdy nikdo nedohledal.

Jsem zvědavý na to, co vás podle vašeho mínění nejvíc vnitřně omezuje. Co vám brání, nebo zabránilo v tom si splnit svůj životní sen.

redakce@zena-in.cz

Nejzajímavější příspěvek ode mne získá parfém nebo toaletní vodu do 1 500 Kč dle vlastního výběru!

   
29.06.2011 - Příběhy - autor: Radek Kříž

Komentáře:

  1. avatar
    [4] H.Eva [*]

    krásný příspěvek Sml59

    superkarma: 0 30.06.2011, 07:28:28
  2. avatar
    [3] kobližka [*]

    Velmi moudré,moc se mi to líbilo Sml59

    superkarma: 0 29.06.2011, 21:43:24
  3. [2] eli.emanuela [*]

    Anai — #1 I já děkuji - za milý komentář. Sml16

    superkarma: 0 29.06.2011, 18:20:06
  4. [1] Anai [*]

    Moc krásně napsané - děkuji. Sml67

    1. na komentář reaguje eli.emanuela — #2
    superkarma: 0 29.06.2011, 15:47:58

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme