Další pisatelkou, která napsala k dnešnímu tématu, je čtenářka eli.emanuela. Ve svém příspěvku nám popisuje zážitek s ohněm jako takovým, ale i s tím pomyslným, se kterým si opravdu neradno zahrávat.

Dobrý den,
posílám příspěvek k dnešnímu tématu.

Málem uhořel

Po přečtení dnešního tématu jsem si vybavila příhodu, která se v naší rodině traduje. Týká se našeho dědečka. Když byl ještě mladý kluk, pracoval v jakýchsi halách. V jedné menší byla umývárna. Ten den byla plná hořlavých výparů, už se ani neví, co se tam vlastně dělalo. Jestli vylili hořlavinu do umyvadel? Děda si tam šel umýt ruce ještě s jedním svým spolupracovníkem. Korunovaným volem. Zatímco si děda umýval na konci haly ruce, kolegu na odchodu nenapadlo nic lepšího, než si zapálit cigaretu. Děda říkal, že v podstatě ve vteřině to v hale vzplálo. Kolega byl u dveří, vyběhl ven a dveře za sebou zabouchl! Děda neví, jak se dostal ven. Byl ošklivě popálený, ale protože to byl mladý kluk, naštěstí se mu to krásně zhojilo a na první pohled byste na něm nic nepoznali. Ale strach z ohně zůstal.

Je pochopitelné, že s takovýmto případem v rodině mám i já velmi opatrný vztah k ohni. Oheň mě fascinuje, ráda zapaluji a přikládám, ale vždy pečlivě dohlížím na všechna bezpečnostní opatření - zabezpečené ohniště, voda na hašení hned po ruce, žádné kameny od vody vedle ohně, ...

Nerada riskuji. Pro mě je zahrávání si s ohněm i to, že jedeme autem. Běda řidiči, když překročí povolenou rychlost! Nebo téměř nechodím večer ven - bojím se. A mám proč, cesta k nám domů nevede zrovna bezpečnými místy. Je to kolikrát větší adrenalin než kdejaký nebezpečný sport. Manžel už párkrát narazil na skupinku, která chtěla přepadnout (okrást) osamělou dívku. Jen díky tomu, že se můj muž držel v její blízkosti, si na dívku netroufli - už pro ně nebyla snadná kořist (vytrhnout notebook, batoh a zmizet). Nejsem proto ráda, když se můj muž vrací pozdě večer domů. Bojím se o něj, bojím se, protože vím, že by šel na pomoc. A nechci, aby dopadl jako Michal Velíšek.

Myslím si, že není proč zbytečně riskovat. Adrenalinu je v běžném životě dost a dost - vrátí se nám naši blízcí v pořádku? A což takhle pustit dospívající dceru večer na diskotéku? A tak dále. Raději si s ohněm nezahrávám. Příjemné, dobrodružné zpestření života může být i takové, při kterém nejde o život či o zdraví. ;)

S přáním pěkného dne
eli.emanuela

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

________________________

Druhá polovina vašeho příspěvku ve mně vyvolává otázku, jak to, že „jim“ tato hra s ohněm pořád vychází? Fetují, kradou, přepadávají, znásilňují a ve většině případů jim to prochází? Otřepou se a jdou dál. Ale to by bylo na delší téma a nebudeme se při pátku rozčilovat.
Děkuji, že jste napsala – jo a Váš dědeček, ten měl nad sebou přece jen velkého Anděla strážného, že to i v této chvíli to dopadlo, jak to dopadlo.

Pěkný víkend
Saša

Téma dnešního dne:  Zahráváte si s ohněm?

Téma, které má hodně podob.

  • Zahrávat s ohněm si můžete při neuvážené a riskantní známosti
  • Při opomíjení svého zdravotního stavu
  • Při braní nevýhodné půjčky, na jejímž konci straší exekutor
  • Při extrémních sportech
  • Při stěhování se do neznámých končin
  • Anebo třeba i při vyslovení pravdy tam, kde na konci čeká upálení.
    Ale jakožto potomci Jana Husa to riskneme :)

Své ohnivé příspěvky pište na
redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu ze „žhářek“ odměníme pěkným dárkem: kdyby se spálila od nohou, dostane osvěžující sprej na nohy s mátou a aloe, kdyby seshora, dostane šampon a kondicionér s květem jetele, a kdyby se spálila na duši, ať je hezká alespoň zvenčí - díky oční kosmetice AVON.

dd

Reklama