Po přečtení příspěvku od čtenářky eli.emanuely, nejedna maminka upřímně povzdechne a tak trochu i zazávidí. Takovou oporu, jako měla pisatelka při porodu i po porodu, to se hned tak nevidí. Ale mělo by to tak být.

Dobrý den,
posílám příspěvek k dnešnímu tématu.

Dokonalá opora
Mého muže by u porodu chtěla mít snad každá žena, která potřebuje oporu a nechce si vše prožít sama. Můj muž je totiž z těch, kteří jsou dokonalou oporou.
Od začátku jsme měli jasno, že u porodu budeme spolu. Sama bych to nezvládla, bála jsem se být sama v cizím prostředí, mezi cizími lidmi, a k tomu všemu ještě pořádně bolavá. Potřebovala jsem, aby tam byl někdo blízký. Můj muž svou přítomnost u porodu považoval za samozřejmost.
Jsem opravdu ráda, že jsem ho tam měla, protože byl oporou, kterou jsem tolik potřebovala. Byl silný, když já už slabostí málem omdlévala - pomáhal mi stát, sednout si, zvednout mě, ... Stál za mnou a pomohl, když už jsem neměla sílu na odmítání nepříjemného rutinního procesu, kterému jsem se chtěla vyhnout. Já už neměla sílu vzdorovat, ale byl tu naštěstí on, aby s porodní asistentkou mluvil.

Byl mi oporou nejen při porodu obou dětí, ale i po jejich narození. Nešel děti zapít do hospody, ale byl se mnou, ve dne v noci, na nadstandartu. Pomáhal mi do sprchy i na záchod, zejména v prvních hodinách po porodu, kdy jsem byla příliš slabá a nohy mě neposlouchaly. Když se miminko vzbudilo na kojení, nemusela jsem vstávat, přinesl mi ho (ji). Děti od první chvíle přebaloval. Fungoval ve dne v noci, aby mi dopřál co nejvíc spánku, abych zase nabrala síly na péči o novorozeně (a potom o novorozeně a jeho staršího sourozence). Když jsem něco potřebovala, doběhl za sestřičkami (bzučáky samozřejmě nefungovaly a nadstandarty byly v jiných patrech než novorozenecké oddělení).

Díky tomu, že tam byl se mnou, jsme mohli mít naši holčičku u sebe už od prvního dne. Nechtěli mi ji dát, prý se to nedělá, prý si maminka musí po porodu odpočinout. Nechtěla jsem to, toužila jsem mít své dítě u sebe. Kdyby tam můj muž nebyl, dcerku by mi nedali a já bych celou noc probrečela. Jen díky tomu, že se mnou byl ve dne v noci, nám dítě vydali.
Byl tu pro nás - pro mě a nově narozené miminko. Zpětně říkal, že byly chvíle, kdy o nás měl strach, jestli to zvládneme. Ale nedal to najevo. Porod nebyl o něm, ale o malém človíčkovi, který se musí dostat ven v pořádku.

Asi bych porod bez svého muže zvládla - musela bych. Ale naštěstí jsme tam byli spolu, mohli se dělit o vzácné okamžiky, nemusela jsem si hrát na amazonku, ale mohla jsem se nechat hýčkat jeho láskyplnou péčí. Bez něj by pro mě porod byl natolik těžkým prožitkem, že ani odměna v podobě voňavého uzlíčku by mi nestála za to podstoupit vše znovu. S mým mužem po boku jsem ale měla skvělou oporu a u jednoho dítka nezůstalo. :)

S přáním pěkného dne

eli.emanuela

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

_________________________

Tak to je přímo ukázkový přístup manžela. Nádherné! Jak se říká, muž by měl ženu na rukou nosit, ale u vás byste se klidně mohli nosit oba navzájem.
Z vašeho příspěvku dýchá krásná rodinná pohoda. Ať vám vydrží co nejdéle.
Děkuji, že jste napsala, přeji krásný den a posílám pozdrav manželovi.
Saša

Téma dnešního dne: Tatínci u porodu (a po porodu)

  • Co byla první slova vašich partnerů, manželů, když svého potomka uviděli?
  • Plakali? Byli rozpačití?
  • Slavili a slavili?
  • A byli i u porodu?
  • Zajímají mě důvody, proč partnera u porodu chcete.
  • Jak se u porodu chovají?
  • A ty, které muže u porodu neměly, chtěli byste ho tam dnes mít?

O mužích u porodu (a po porodu) pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Moc se těším na vaše historky.
Jednu z pisatelek odměním pěkným dárkem. Pokud se jí narodila dcerka, tak přijde vhod Kuchařka pro dceru. A pokud má syna, může ji schovat třeba pro vnučku.

kniha

 

Reklama