Pěkný příspěvek k dnešnímu tématu přišel od eli.emanuely, trojnásobné maminky a také manželky muže, který by mohl dávat lekce z porodnictví.

Dobrý den,
díky za dnešní krásné téma, neodolala jsem a posílám příspěvek. :)

Chlap to poznal líp
Fascinovaly mne příběhy žen, které od první chvíle poznaly, že rodí, souzněly s dítětem a porod pro ně byl nezapomenutelným, snad ani ne bolestivým zážitkem. Já ani podruhé nepoznala, že rodím. :)
Poprvé, když jsem pořádně nevěděla, co čekat, to byly neustálé - už? nebo ještě ne? Takže jsme jeli do porodnice na několikrát. Třeba v noci, a protože jsme neměli auto, prý ať si zavoláme sanitku. V porodnici na kontrolách mi dali číslo, takže jsme vyťukali a... zjistili, že číslo neexistuje! Nikde jsme nebyli schopni sehnat potřebné číslo, v porodnici vůbec netušili, že číslo neplatí. Já už značně nervózní, lehce hysterická, protože v noci obyčejné sanitky (ne rychlá) až na nějakou výjimku nefungují. Nakonec jsme volali rychlou. A jeli zbytečně. :)

Podruhé jsme se vezli autíčkem, dobrá duše nám ho nabídla. Opět v noci. Řekli nám, že si nejsou jisti, jestli rodím, že je potřeba udělat nějaké vyšetření, které se ale dělá jen ve všední dny, až od sedmi osmi hodin (co bychom dělali, kdyby to byla páteční noc? to by nás nechali čekat celý víkend?), tak ať jedeme domů a přijedeme ráno (tj. za dvě tři hodiny).

Ráno, nevyspaní, jsme se vypravovali z domu. Muž bral tašku do porodnice a já ještě brblala, proč se s tím tahá, beztak nás i do třetice pošlou domů, a už jsem si plánovala, co ten den všechno udělám. Muž se nedal a tašku vzal. Jak já ještě byla ráda! V porodnici totiž zjistili, že skutečně rodím, a do pár hodin jsme v náručí svírali své první miminko.
Nejprve jsem se svezla rychlou, pak vypůjčeným autem, a oboje to byly plané poplachy.

Potřetí, když už jsem opravdu rodila, jsem do porodnice dojela autobusem! :)
U druhého dítěte to už tak dramatické nebylo, už jsme měli auto, takže muž přivezl hlídání prvnímu potomkovi. To jsem mu ještě asi 3 hodiny rozmlouvala: „nikam nejezdi,já nerodím, je to určitě planý poplach, přeci je nebudeme uprostřed noci budit a pak nic z toho, že“. Muž se opět nedal a ráno, když se naše dítko probudilo, mu hlídání hrdě oznámilo, že sourozenec už je na světě. :)

Takže za mě - nebýt mého muže, kdoví, jak by mé porody vypadaly. :) On, ač chlap, bezpečněji vytušil, kdy už mě neposlechnout, a díky tomu jsme si ušetřili spoustu komplikací. On by snad mohl ženským dávat lekce, jak mají poznat, že už skutečně rodí! :)

S přáním pěkného dne

eli.emanuela

Pozn.red.: Text nebyl redakčně upraven

_______________

Třeba byl Váš manžel v minulém životě žena, přinejmenším Marie Terezie, a proto to tak dobře pozná :)
Děkuji, že jste napsala a všechny doma pozdravujte. (a ty lehké porody upřímně závidím))
Saša

Téma dnešního dne: Cesta do porodnice

  • Popište nám vaši cestu do porodnice
  • Jak tu první, tak tu druhou, třetí, čtvrtou, pátou…
  • Jela jste sanitkou, autem, vlakem nebo autobusem?
  • Sama, s manželem, s maminkou či se sousedem?
  • Jela jste na poslední chvíli nebo s předstihem?
  • Byla jste poprvé nervózní?
  • Nebo byl nervóznější vás partner?
  • Probíhala cesta v klidu nebo chaosu?
  • Měla jste všechno náležitě přichystáno, nebo jste v porodnici zjistila, kolik věcí vám v tašce chybí?

O cestě do porodnice pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu z maminek, ať už současných nebo budoucích, odměníme pěkným dárkem: Dětskou kosmetikou Johnson´s baby

darek

Reklama