Zdraví

Elánu na rozdávání

Pan Fuk slaví 30. listopadu své 83. narozeniny. Stále se věnuje své profesi a zároveň koníčku - je zubním technikem. Přivítal nás na schodech budovy, ve které má svoji laboratoř. Usměvavý, dobře naladěný a mezi námi - rozhodně by mu nikdo jeho věk nehádal. Je tak plný energie a pozitivního myšlení, že by mohl rozdávat.

Pane Fuku, jak jste se k profesi zubního technika vůbec dostal?
Po válce, v roce 1945 mě vzal do učení MUDr. Miloš Fára. Jako většina zubních lékařů tehdy měl i zubní techniku, kde pracovali 4 technici. Ze začátku jsem jako každý učeň dělal takového všestranného pomocníka – uklízel, topil, asistoval v ordinaci, sháněl proviant. Postupně jsem se dostal k vlastní práci. Učení trvalo tři roky. Bylo úplně běžné, že tehdy technik dělal protetiku celou sám, od otisků až po finální práci. Byla to krásná doba. Zubní technik patřil mezi elitní povolání, byla to vážená profese. V té době pracovali doktoři i technici v souladu a rovnoprávném postavení. Dnes je to podstatný rozdíl.

FukJak dlouho tento „zlatý věk“ pro zubní techniky trval? Vaši profesi muselo zcela jistě zasáhnout znárodnění zdravotnictví...
No právě. V roce 1948 došlo ke znárodnění zdravotnictví, a to začal být v naší profesi problém. Privátní praxe byly zrušeny. Práce s pacientem byla zakázána. Pochopitelně se dělalo dál i přes zákaz, ale to se postupem času úplně odbouralo. (Tedy úplně ne, protože spoustu věcí se v technice dělá dodnes, vždyť vyzkoušet protézy přímo před očima technika je naprostá nutnost, když má práce k něčemu vypadat).

A jaké bylo tehdy vybavení?
No to si nepřejte vidět.  Na celou techniku pouze jedna elektrická vrtačka, další vrtačka na šlapku, leštička na šlapku, to byla dřina, pracovalo se celým tělem. Dělaly se tehdy kaučukové protézy. Opracovávalo se to ručně škrabkami, pilníkem a smirkem. Leštilo se pemzou, filcovými kužely a kotouči – a šlapalo a šlapalo.

Jejda, to si dnešní zubní technik snad ani neumí představit.
Tomu chápu. Víte, dnešní technici by asi žasli, ale práce se dělaly dobré a sloužily dlouho. Zrovna nedávno jsem se potkal s člověkem, který mi říkal, že má ode mě zlatý můstek už 38 let!

Uvažoval jste někdy o změně profese?
Nikdy. Ani na vteřinu. Ta práce je celý můj život. Naopak, snažil jsem se pořád něco vymýšlet, abych práci zlepšil.

A pamatujete ještě, jak byla práce tedy placená?
Princip byl vlastně pořád stejný. Základ, na který se muselo vyrobit určené množství práce a potom prémie až 50 % ze základu.  Když nebyla v létě práce, tak jsme chodili do zemědělství na brigády, a podnik mzdu refundoval. A to mě taky bavilo. Víte, vyrostl jsem na vesnici a práce v zemědělství mi nebyla cizí. Mám rád přírodu a zvířata.

Měl jste během života čas na něco jiného než na profesi?
No jéje, já měl zájmů! Měl jsem chov koní, ty jsem moc miloval. Mám tady modlitbu koně, pověšenou na zdi. Taky tu mám ohlávky, podkovu po mé milované kobylce. Celý život sportuji, byl jsem 35 let starostou místního Sokola a byl jsem tělocvikář. Také mám dodnes radost z podílu na opravě hodinového stroje na kostelních hodinách.

Pane Fuku, jste nejstarším členem komory zubních techniků. Co Vás ke členství vede?
Myslím, že je to potřeba. Měli bychom se víc starat o svoji nezávislost a samostatnost, držet pospolu. Když jsem po revoluci v roce 1992 zřídil vlastní techniku, bylo jasné, že musíme všichni táhnout za jeden provaz. Ono se to s tím jedním provazem nějak zkazilo, najednou jsme si byli konkurenty. To byla škoda, ale dneska máme jednu komoru, jsem rád a členství je pro mě úplná samozřejmost.

A pane Fuku, proč ještě stále pracujete? Nebylo by lepší už odpočívat?
Odpočívat se mi nechce.  Práce je můj život. Neumím si představit, co bych jinak dělal. A když nemám práci, stejně jdu sem, sednu si do svého křesla a cítím se dobře, jako nikde jinde.

Je něco, co byste chtěl vzkázat prostřednictvím našeho magazínu zubním technikům?
Nevím, jestli mohu radit, já takový nejsem, ale potěšilo by mě, kdyby byli více zapálení. Chtělo by to vrátit vážnost našemu povolání. Nebýt ušlápnutí a víc se za sebe prát. Naše práce je krásná, umíme tolik věcí, tak bychom na to měli být víc pyšní. To bych chtěl vzkázat.

V letošním roce složil pan i přes svůj pokročilý věk Fuk zkoušku - získal certifikát o způsobilosti k výkonu povolání bez odborného dohledu. Je to nutná podmínka k soukromému podnikání, kterou nařizuje legislativa. Gratulujeme!

   
01.11.2013 - Zuby - autor: (red)

Komentáře:

  1. [7] setury [*]

    skvělé Sml59

    superkarma: 0 03.03.2014, 12:10:39
  2. avatar
    [6] danulikj [*]

    úžasné

    superkarma: 0 01.11.2013, 21:20:36
  3. [5] karimatka [*]

    gratuluji

    superkarma: 0 01.11.2013, 16:20:40
  4. avatar
    [4] gerda [*]

    Úctyhodné!Sml67 Však já pořád říkám, že laborant, než udělá náhradní zuby, by měl pacienta napřed vidět. Takhle vezme otisky zubař, pošle je kamsi, přijdou hotové odněkud v krabičce a jestli to ideálně ladí ke obličeji, to se teprve uvidíSml57

    superkarma: 0 01.11.2013, 12:59:48
  5. [3] jithule [*]

    velká gratulace

    superkarma: 0 01.11.2013, 09:17:11
  6. [2] Elis19 [*]

    Obdivuji pana Fuka a přeji mu hodně elánu do dalších letSml59

    superkarma: 0 01.11.2013, 09:06:21
  7. avatar
    [1] vmarta [*]

    Klobouk dolu, připojuji se ke gratulaci Sml59

    superkarma: 1 01.11.2013, 08:56:32

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme