Reklama

Tak takhle hezky uzavřela svůj příspěvek, týkající se peripetií s nočníkem u všech jejích dětí, čtenářka s nickem Ekleinovka. A nejen děti chodily u nich doma na nočníček :) Více již v dalším podařeném příspěvku.

Chození na nočník

Vzhledem k tomu, že patřím ke generaci, která používala látkové pleny, byla snaha naučit robě této dovednosti veliká. Zvláště máte - li doma tři kluky. Nejmladší dcerka už měla ale pampersky i látkové. Jednorázové na výlety a dovolenou, prací pro doma. Ale nebudu odbočovat.
Látkové pleny, to bylo dílo. Přes den se skladovaly předeprané v ruce v kýbli, přikrytým víkem,aby nezaváněly. Večer jsem je šoupla do automatky, pověsila a ráno začalo nekonečné žehlení.
I začala jsem synky na nočník vysazovat kolem 8. měsíce. První byl chápavý a naučil se už v roce si říkat o nočník. Byl chápavý natolik, že když vykonal potřebu, zavolal : ,, Uz vyculala, vykakala, pod vylit nocnyk“./ Říkali si jako holky, protože jejich otec trávil čas mimo domov- čili v putyce. / Když jsem nešla okamžitě, snažil se nočník vylít do záchodu a samozřejmě polil hlavně sebe od hlavy až k patě :)
Druhý v pořadí na nočníček nechtěl. Naučil se až skoro ve dvou letech. V noci jsem ho budila, spal tak tvrdě, že seděl na trůnu , čural a spal....

Jednou jsem zaspala a v noci slyším bubnování, jako když je veliký lijavec. Procitla jsem a namísto lijáku kapalo z matrace rovnou do nočníku, co tam byl připravený. Strefil se, chlapec, jen ta matrace tam byla jaksi navíc :)
Třetí začal chodit tak v roce a půl. Protože byl náležitě pyšný, jak je šikovný, snažil se naučit chodit na nočník svého plyšáka. Naučil ho to dokonale. Sedím, piju kávu a z
pokojíčku se ozývá.: ,,Hodný Mísa, klásně čulal, hodný kluk“ . Zabystřím, neboť Míšu doma
 nemáme a nestačím se divit. V nočníku, do kterého se před tím synek vyčural, se ráchá plyšový méďa. Tak putoval do pračky :)

Dcerka byla opět chápavá jako její první bráška a pleny nosila jen na noc pro případ copak kdyby. V roce si říkala o její ,, zpívající nočník“. Byla tak fikaná, že když se jí nechtělo zrovna čurat, vzala čurací panenku a nalévala ji vydatně vodou z lahve, jen aby slyšela nočník zahrát.
Takže dříve jsme děti učily konat potřebu co nejdříve, abychom si ušetřili práci. V současné době je to trošku jinak. Stejně se to každý jednou naučí :)

Ekleinovka

Pozn. red. : Text nebyl redakčně upraven

_______________

Zpívající nočník? To opravdu existuje?
Je zajímavé, jak to mělo každé z vašich dětí úplně jinak. Ale to je dobře, nemůžou být všechny stejné.
A před vámi se opakovaně skláním, co všechno jste ustála a děti slušně vychovala.
Pěkný adventní víkend
Saša

Téma dnešního dne: První sezení na nočníku

  • Vzpomeňte v dnešním tématu na to, jaké to bylo, když jste vaše děti učily sedět na nočníku.
  • Používaly jste na to nějaké svoje „fígle“?
  • Měli jste nějaký zavedený domácí rituál?
  • Dokázalo vaše dítě sedět na nočníku i jinde, než doma?  
  • Vadilo vám, že dítě kamarádky chodí dřív, než to vaše?
  • Vyvádělo vaše dítě u posazení na nočník nebo na něm vydrželo sedět i hodinu?
  • Usnulo někdy na nočníku?
  • Kdo měl největší trpělivost v učení sezení? Vy, tatínek, babička, starší sourozenec nebo někdo jiný?
  • Máte nějakou úsměvnou historku „s nočníkem“?
    Můžete poslat i fotografii (nejvýš dvě).

Příspěvky posílejte na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jedna z pisatelek obdrží pěkný dárek: dětské ložní povlečení a dva polštářky s veselou žirafkou zn. Matějovský v ceně 1 000 Kč

povleceni

polstarky