Přečtěte si zábavný příspěvek od čtenářky ekleinovky. Porovnává v něm, jak rozdílní mohou být chlapi – i v přístupu k nemocem a doktorovi (či zubařovi)

Krásný začátek května a hlavně ve zdraví a pohodě, protože ,,nemocný chlap“, to je pohroma do baráku.... :))))

Nemocní chlapi si svoje bolístky prožívají a užívají různě, mohu porovnat...

První manžel, alkoholik, byl,,opravdový“ hrdina. Z doktorů měl takovou hrůzu, že tam šel,až když nebylo vyhnutí.

Obzvláště představa zubaře u něj vyvolávala záchvaty hysterie a evokovala k ještě větší spotřebě alkoholu. Když mu začala sedmička dole bolet, řešil to brufeny,pak tramaly a obojí vydatně zapíjel alkoholem všeho druhu. Neboť jak tvrdil, potřeboval tu bolest nějak přemoci. Byl sjetý jak největší feťák. Nicméně nic se nelepšilo,naopak mu otekla půlka obličeje. Nacpala jsem ho do auta a odvezla na zubní pohotovost. Tam čekalo několik dalších zbědovaných. Tenhle byl ale bezkonkurenční. Úpějící,vynervený,chodil neustále sem a tam po chodbě a evidentně tím znervózňoval další pacienty. Alkohol z něj čpěl na sto honů. Když byl na řadě, musela jsem ho doslova dostrkat do ordinace. Tam jsem byla s ním, aby měl psychickou podporu. Ještě jsem se lékaři za něj omlouvala, že je opilý kvůli bolesti. Takže žádné umrtvení a trhání zubu pěkně jen tak. Myslím,že byl stejně umrtvený celý ,všemi těmi prášky a fernetem . Ale jakmile došlo k extrakci, řval jako smyslů zbavený,až se okna třásla. Zubaře kousl,vylítl z křesla a dveře vzal pomalu i s futrama a letěl dál.... Domů se vrátil až druhý den ještě vyválený...
Nepěkná vzpomínka.

Druhý manžel je jeho pravý opak. Zaplať pán Bůh za něj. Dává krev už mnoho let. Když ho něco bolí,k lékaři i k zubaři prostě jde. Sice ho někdy musím nenápadně pošťouchnout,aby to nevypadalo,že ho tam posílám,ale účinek je stoprocentní.

Když jsem byla hodně nemocná, větší oporu bych nikde jinde nenašla. Nejenže se staral o děti, vaření a celou domácnost,ale péče o mne byla jak o malé dítě. Pomáhal mi se vším. Obléknout, obout,najist,napít, na toaletu mne nosil,do sprchy... Pořád mne jen hladil a utvrzoval ,jak mne miluje a že se všechno v dobré obrátí.Obrátilo. Celou tu dobu jsem si uvědomovala, jaký je to skvělý člověk. Je to takový můj andělíček strážníček,který se v mém životě objevil a já našla nový smysl života. Díky za něj.

Padla otázka, zda by chlapi mohli rodit děti. Podle první zkušenosti by lidstvo vymřelo...nenávratně.

Dle další naopak. Určitě bychom měli zase tolik dětí, kolik máme :))))

ekleinovka

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

________________

Děkuji za úžasný příspěvek. Inu, co chlap – to originál. Ve vašem případě je samozřejmě ten druhý originál penězi nevyčíslitelný. Ten první bychom možná koupili za babku :)
Pěkný májový den
Saša

Téma dnešního dne 2. května 2012: Chlapi u doktora

  • Jaké máte zkušenosti s těmi vašimi?
  • Jsou to spíše hypochondři, nebo je nedostane k doktorovi ani heverem?
  • Chodí na poslední chvíli anebo jsou v čekárně jako doma?
  • A co když jsou už nemocní? (teď nemyslím vážně)
  • Jak se chovají? Statečně nebo fňukají?
  • Musíte je přemlouvat: běž už k tomu doktorovi, nebo jdou sami?
  • Máte díky zanedbání prohlídky u lékaře, nedejbože i špatné zkušenosti?
  • Myslíte, že jsou muži vůči doktorům bojácnější než ženy?
  • A možná bych přidala i otázku z trochu jiného, i když podobného soudku:
    Jak se chovají, když jste nemocná vy? Dokážou se o vás postarat?
  • A ještě jednu otázku si neodpustím.
    Dokážete si představit, že by rodili chlapi?

Vše na téma: Chlap u doktora pište
na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu z pisatelek odměníme pěkným dárkem, biografií dvou známých osobností, kteří měli s doktory nemalé zkušenosti.
Knihy nakladatelství Petrklíč: Vlastimil Brodský a nakladatelství XYZ: Miloš Kopecký / Důvěrný portrét

knihy

Reklama