Už jako malá holka jsem toužila na vlastní oči spatřit pyramidy. V mých dvaačtyřiceti letech se mi to konečně, díky cestovní kanceláři Fischer, podařilo.

A musím říct, že zážitek mám opravdu na celý život. A to nejen z pyramid, ale z celkového pobytu v Egyptě.

 

Společně s kolegyní a hlavně kamarádkou Katchabinkou z redakce Ženy-in jsme se chystaly na cestu, která nám tak trochu spadla do klína. Nečekaně a překvapivě. Snad o to větší nadšení a těšení jsme prožívaly již několik týdnů předem. Na internetu jsme hltaly všechny možné informace o zemi našich snů, u CK Fischer zjišťovaly, co všechno můžeme během našeho týdenního pobytu vidět, a v neposlední řadě jsme nakupovaly spoustu věcí, aby nám na naší dovolené nic nechybělo.

 

Konečně nastal den – či spíše brzké ráno – dne D. Mezi druhou a třetí hodinou před rozbřeskem jsme se obě dvě poprvé v životě ocitly na letišti, odkud jsme měly – rovněž poprvé – odletět do naší země zaslíbené.

Navzdory prvotním drobným zmatkům, způsobených neznalostí letištních poměrů, jsme konečně usedly do letadla a napjatě očekávaly start. Když se letadlo dalo do pohybu, vzájemně jsme na sebe zamžikaly, unisono si sdělily, že teď už opravdu vystoupit nemůžeme, a zamířily vzhůru k oblakům.

Cesta letadlem probíhala naprosto klidně a pokojně ... a než jsme se nadály, přistávaly jsme na letišti v Hurghadě.

 

Hned jak jsme vystoupily z letadla, neomylně jsme pocítily, že se skutečně nacházíme v Africe. Svetry jsme okamžitě nacpaly do příruční tašky a plnými doušky jsme vdechovaly horký vzduch. Po naší české zimě to byl tak trochu teplotní šok. Ovšem nikoli nepříjemný.

 

Během vyřizování nezbytných formalit na letišti jsme se hned v úvodu pobavily pohledem na dva celníky, kterým jsme všichni postupně  předkládali své pasy, aby nám do nich nalepili vízové známky.

 

„Máš vízo? Nemáš vízo? Nemáš.“ Tímto proslovem s roztomilou češtinou se celníci ptali každého příchozího a poté bravurně oblízli známku, kterou posléze fortelně nalepili na příslušnou stránku v našich pasech. Byli milí, příjemní a usmívali se, až jsem pojala podezření, že jsou po tom nekonečném oblizování tak trochu zfetovaní.

 

Poté jsme si vyzvedli kufry a zamířili k přistaveným autobusům, které nás rozvezly do jednotlivých hotelů.

Cesta vedla – jak jinak – písečnou krajinou, v dálce se rýsovalo pohoří a nekonečně modré, krásné moře. Míjeli jsme rozestavěné domy a hotely, až jsme se dostali do samotné Hurghady. Postupně se odsypávali cestující u příslušných hotelů, až jsme se konečně dočkaly i my dvě.

 

Vešly jsme do recepce našeho hotelu, byly mile přivítány sklenkou vychlazeného džusu a poté uvedeny do našeho pokojíku.

Po tom, co jsme viděly během naší cesty autobusem, jsme si připadaly, jako když jsme se ocitly v ráji. Vyprahlý písek byl ten tam a celý hotelový komplex byl bohatě osázen květenou. Palmy, kaktusy a další exotické rostliny byly všude, kam se člověk podíval. Skutečný ráj.

 

Honem jsme vybalily a nedočkavě se odebraly na pláž, která byla od našeho pokoje vzdálená asi 30 metrů. Nevěřícně jsme zíraly na tu modrou záplavu a snažily se uvěřit, že se nám to nezdá, že jsme opravdu TAM.

Uvelebily jsme se na lehátkách pod rákosovým slunečníkem a únava z probděné noci byla ta tam.

Když jsme se pokochaly, uklidnily a uvěřily tomu, že na příští týden je tato oáza naše útočiště, počaly jsme plánovat, co všechno hodláme během toho týdne zvládnout.

 

Z CK Fischer jsme měly nabídku výletů a aktivit, které je možné si během pobytu v Egyptě dopřát: výlet do Káhiry, Luxoru, plavba ponorkou kolem korálů a vraku lodi, odpolední safari vyjížďka do beduínské vesnice, kursy potápění a šnorchlování…

Bylo nám jasné, že všechno stihnout nemůžeme, a tak jsme pečlivě zvažovaly. Nakonec jsme se rozhodly pro Káhiru, kterou jsme měly v plánu „udělat“ dvoudenní, ponorku a beduínskou vesnici.

Když jsme si to všechno tak pěkně naplánovaly, šly jsme se poprvé smočit do moře.

 

Bez ohledu na to, co se mi potom stalo, musím říct jedno. Rudé moře je nádherné! Krásné, modré a průzračné, takže skutečně vidíte při běžném pohledu jednotlivá zrnka písku na dně. Tak čistou vodu jsem skutečně ještě neviděla.

Pláž u našeho hotelu lemovala zátoku, ve které jsme se tedy mínily vykoupat.

Vešly jsme do příjemně chladivé vody  a vydaly se vstříc vlnkám. Po několika krocích jsme ale narazily na kameny. Statečně jsme je zdolávaly, ve snaze proklestit se až ven ze zátoky a dostat se na širé moře. Tehdy mi poprvé došlo, že rady CK Fischer o tom, že je dobré vzít si s sebou boty do vody, nebyly plané a zbytečné. Když jsme se po asi deseti minutách konečně dostaly na hlubší vodu a konečně si mohly vychutnat radost z koupání a zaplavat si, přišla další podpásovka.

Mořský ježek, ukrytý mezi kameny, pravděpodobně čekal přímo na mne. Na nezkušenou a neopatrnou plavkyni a obdařil mé chodidlo po celé ploše dávkou svých ostrých bodlinek.

Okamžitě jsem se sunula k žebříku, abych se dostala z vody, kvílela jsem a úpěla, odbelhala se do pokoje a dobře míněná rada o botách do vody se mi vybavila podruhé.

 

Tam mi Katchabinka jehlou a dezinfekcí trpělivě ošetřovala poraněné chodidlo a já jsem se pomalu loučila se všemi výlety, které jsme si naplánovaly.

Druhý den ráno mě noha bolela opravdu hodně, a tak jsem o pomoc požádala místního číšníka, který mi tlapičku ošetřil teplým olejem a způsobil, že jsem pak celý pobyt mohla v klidu a bezbolestně absolvovat.

 

A tak skončil náš první den  v Egyptě. Den velmi dlouhý a nabitý zážitky, ze kterého jsem si odnesla několik důležitých momentů.

Za prvé, že Rudé moře je skutečně nádherné a že se možná překonám a budu se i potápět, za druhé, že Egypťané jsou lidé nanejvýš milí a vstřícní, kteří mají – opravdu mají – rádi české turisty, a za třetí, že do vody bez bot už opravdu nevlezu.

 

Někdy příště si můžete přečíst o výletě do Káhiry a proč jsme nakonec jely jenom na jednodenní a proč to v konečném důsledku bylo dobře… Co jsme viděly v ponorce… Jak jsme mávaly delfínům… Jak jsme se seznámily s jedním opravdu milým egyptským obchodníkem… Co den před odjezdem skolilo Katchabinku a co dalo zabrat zase mně a co nám zazpíval jeden trhovec v Hurghadě. Dozvíte se, kolika stupňové pivo v Egyptě nejraději pijí, kde se v Káhiře chová drobné domácí zvířectvo, jak jsem se u pyramid seznámila s Jaromírem Jágrem a jestli jsem se nakonec přece jenom potápěla.

 

 

 

 

 

Reklama