My, berani, jsme snílci. Jsme tvrdohlaví, ctižádostiví snílci. V případě, že neprožíváte zrovna harmonické dětství, je velká pravděpodobnost, že si své sny táhnete s sebou i do dospělosti. Máme rádi, když je svět spravedlivý (což není), milujeme vášnivě (což není vždy výhra) a chceme plnit sny i našim dětem (což ne vždy jde).

Do dvanácti let jsem tlačila kočárek s panenkou, hrála si na princezny a chtěla se stát soudružkou učitelkou. Hned potom přišlo období, kdy jsem s klukama stavěla bunkry a zkoušela kouřit. Tomuto období říkám stále předpubertální, protože pak přišlo to pubertální, a to si moje máma opravdu užila.

Egypt

Od raných školních let si naložím a táhnu jeden sen. Chci být Královna Kleopatra. V průběhu let středoškolských postupně brzdím představu, že se ráno probudím a otroci mě budou ovívat palmovými lístky a říkám si, že v dalším životě tou egyptskou královnou určitě budu. Představa, že se rozbalím Césarovi před trůnem z koberce, je báječná, milenec Mark Antonius není také k zahození, jen ten způsob královniny smrti by bylo dobré pozměnit, protože hady nesnáším.

Dospívám, tedy sny se pomalu proměňují v četbu knih a cestopisů o Egyptě, hltám Kleopatřin životopis a velmi jí rozumím, protože ona sama nebyla super krasavice a na tehdejší egyptské poměry měla nevhodný nos, což mám já na poměry dnešní. :-)

Nejlepší dárek pod stromeček: Zájezd do Egypta

EgyptDospěla jsem. Je mi dvacet osm. Žiji s přítelem v bytě jeho rodičů, a toto hnízdečko si postupně zvelebujeme. Dojíždím každý den za prací sedmdesát kilometrů do Prahy a mám nadstandardní příjem. Egypt mě neopouští. Je konec října a dva měsíce do Vánoc roku 2003. Přichází tradiční a velmi únavná otázka: Jaké dárky pod stromeček? Dostanu skvělý nápad! Běžím do cestovní kanceláře a kupuji za padesát tisíc patnáctidenní poznávací zájezd pro dva do Egypta svému příteli pod stromeček. Já uvidím pyramidy a on poprvé poletí letadlem! Báječné, že?!

Přichází můj vítězný únor! Na ruzyňském letišti pročítám egyptského průvodce a trasu zájezdu, v kapse se mi mačká pas s egyptským vízem a vedle mne sedí přítel, který to odpoledne před odletem zvýšil svůj přísun nikotinu a neustále nervózně odbíhá. Za sklem letištní haly je třeskutá zima a já si vezu v kufru plavky a opalovací krém s faktorem 30.
Let do Hurghady si užívám s čelem namáčknutým na okýnku letadla. Přítel se usmívá, ale já vím své.

V Hurghadě jsme na noc a den ubytování ve velmi barevném hotelu s barem posazeným přímo v bazénu a službou all-in. Odpoledne projdeme Hurghadu, na další den ráno si objednáme fakultativní výlet džípem do pouště a před večeří náš čeká schůzka s naším průvodcem. Schůzka začíná s malým zpožděním, tak mám čas si prohlédnout tu hrstku dvaceti statečných, s kterými si prožiju svůj sen.

Z průvodce se vyklubala průvodkyně, paní Jana. Musím říci, že v mém životě zanechala drobnou, zato nesmazatelnou stopu. Je menšího a silnějšího vzrůstu a za každou svou větou použije slovo Faraonova pomsta nebo průjem (což je jedno a to samé) nebo slovo immodium (to je jediný lék, který Faraonovu pomstu dokáže zastavit). Po organizačních věcech nám mile říká, že chápe, že jsme Češi, ale že je nutné jíst ze začátku střídmě, vynechat omáčky, a že Faraonovu pomstu dostaneme nebo si odvezeme všichni. Nebojím se, vezeme dvě lahve kvalitní slivovice, pálenku nepiju, ale každý den se v Egyptě ráno a večer dezinfikuji, abych příchod faraona oddálila co nejvíce. Ten den při večeři se potvrzují slova paní Jany. Jsme Češi, tedy poznávám obličeje ze schůzky, které si z bufetových stolů nalévají do talířů litry omáček a cpou se šlehačkou.

Dopolední výlet do pouště džípem je super. Je to taková ta legrace pro turisty, kdy s Vámi řidič najíždí na duny písku do té doby, než začnete pištět a sjíždět jiným turistům do klína.
Večer odjezd autobusem do Káhiry. Nastává klasická praxe zájezdů, kterou moc nemusím. Nakládání a vykládání kufrů, neustálé přepočítávání turistů a nespočetné opakování svého jména, abych potvrdila, že jsem tam, kde mám být. Případné čekání na někoho. Ale jedu do Káhiry! Pyramidy jsou už hrozně blízko. Když už všichni Češi sedí v autobuse, nasedá i paní Jana, která se nepřestává usmívat. Usmívám se také, ale jen do chvíle, kdy na sedadlo vedle paní Jany usedne Egypťan se samopalem v ruce a hezky nás pozdraví. V průběhu cesty několikrát zastavujeme a vystupuje jen samopalník, později jsem pochopila, že zajišťuje a uplácí náš bezpečný průjezd, tváře se mění, ale samopal jako hlídací nástroj v průběhu celého zájezdu zůstává.
Cesta trvá celou noc. V autobuse nespím. Proto mám jedinečnou možnost sledovat Čechy, kteří WC v autobuse velmi vítají.

Egypt

Ranní příjezd do Káhiry při východu slunce. Zahlédla jsem v dálce špičky pyramid! Jsem nadšená. Z toho špinavého a smrdutého města už tolik ne. Ubytujeme se, projdeme tržiště. U jednoho stánku egyptský domorodec nabízí mému příteli lámanou angličtinou, že mě koupí za sto velbloudů. Přítel anglicky moc neumí, tedy domorodci odpovídám já, že počet velbloudů je nedostatečný. Je třetí hodina odpoledne a vyrážíme k pyramidám. Teoreticky vím vše. Jak se pyramidy stavěly, která z těch tří krásek komu patří a jak se jmenuje a že se vedou spory, jestli Napoleon urazil dělem Sfinze (nejstarší a nejmohutnější soše Egypta) kus hlavy. Nemůžu se dočkat! Já a pyramidy! Bohužel představa měla velmi daleko od skutečnosti. Pyramidy stojí honosně a tiše, jsou nádherné a impozantní, ale museli byste být hluší a koukat na ně jen v záklonu, aby jste si tu krásu užili. To hlasité mraveniště pod nimi je neuvěřitelné. Místo romantického obláčku je tu spousta uřvaných turistů, někteří společně s dětmi lezou po ohromných kvádrech a lámou ten neuvěřitelný kámen. Mezi pyramidami se motá několik unavených velbloudů, kteří jsou smýkáni svými honáky, a ti nabízejí za pár drobných svezení. Honáci jsou tak neodbytní, že jsou schopni k vám přijít a bez dovolení vás na velblouda posadit. Zklamání? Trošku. Ale v cestovním harmonogramu je toho ještě dost, tedy nezoufám

Povzbuzuje mě další plánovaný výlet. Chrám královny Hatšepsut a Údolí králů.
Po příjezdu ke chrámu královny Hatšepsut se mi zdá, že je to snad nejvíce střežená egyptská památka. Plot je ve dvou řadách a egyptských samopalníků tu číhá o něco víc.
Teprve při odchodu z chrámu a dalším přepočítávání nám paní Jana vypráví, jak tu autobus turistů zmasakrovali zdrogovaní šílenci.
Do Údolí králů vcházím opět s nadšením. Posloucháme historky egyptského průvodce, který nás ten den doprovází, o vykradačích hrobů a jejich malé vesnici nedaleko. To místo je neuvěřitelné. Už jen tím, že je tam v únoru čtyřicet stupňů! Vítám stíny tunelů faraonských hrobek a obdivuji se té nádheře. Tutanchamon vede, ale přirozeně, protože ostatní hrobky jsou kromě kreseb skoro vybílené.
Přejezd egyptským vlakem druhé třídy je tedy také silným zážitkem. A právě tady dělá přítel osudovou chybu, protože si v tom dobytčáku dává kávu. Bohužel pro něj, v tom šálku kávy číhal faraon!

Egypt

Na Nilu s faraonem

Čeká nás dvoudenní platba po Nilu. Těším se. Máme nádhernou kajutu, velkou postel a obstojnou koupelnu. Je to až kýčovitě romantické. Na horní palubě bazén, u kterého se opaluji a piju, jak jinak, balenou vodu. Uprostřed února skáču šipky do bazénu na výletní bárce plující po Nilu a vyhlížím krokodýla. Personál na lodi je velmi milý. Zatímco v restauraci večeříme, uklízí kajuty a rozhazují po pokojích kvítky růží, z ručníků a ozdobných mýdel tvoří na posteli labutě nebo malé krokodýlky. Celou tu romantickou dokonalost ruší jedna malá drobnost. U bazénu jsem sama, u večeře taky. Přítel si užívá té obstojné koupelny, z které se nemůže po celé ty dva dny ani hnout, a cpe do sebe immodium ve dvojitých dávkách, a zatímco nám pohazují lístky růži po pokoji, on se v koupelně pere s faraonem. Není sám, v polovině zájezdu dostihla faraonova pomsta přes polovinu z českých dvaceti statečných.
Do hry o sen mě vrací chrám Abú Simbel, chrám Ramesse II. u jezera Nasser. Nádhera! Velkolepost! Lidská malost. Cesta k němu je dlouhá a vede jen pouští. Občas při silnici zahlédnu hořící malý ropný vrt.

Poslední den a půl zájezdu regenerujeme své tělesné schránky v pětihvězdičkovém hotelu na krásné písečné pláži a opět se službou all-in.

Sny jsou fajn, mám je pořád, ale možná někdy stačí jen ochutnat.

Reklama