Bulvár

Edita Jemelková: Skoro neslyším, ale vedu lekce cvičení

V redakci jsme si dali předsevzetí, že pro vás budeme připravovat také rozhovory se ženami, které jsou něčím výjimečné, a přesto nejsou na titulních stranách časopisů. Můžeme je najít i díky vašim tipům (možná i o vás samotných :)), které nám dáte, proto vás vyzýváme: napište nám o zajímavých ženách ve vašem okolí.
Dnes vám představíme paní Editu.

Edita se narodila před více než třiceti lety jako zdravé dítě, ve třech letech však kvůli příušnicím přišla o sluch. Má ztrátu sluchu u obou uší přes 90 %, a proto nosí sluchadla. V 90. letech bylo prý normální, že sluchově postižení chodili do speciálních škol, ale ona to tak nechtěla. Chodila do normální ZŠ, kde měla sice problémy se spolužáky, kteří se jí vysmívali, ale brala to s rezervou, i když přiznává, že jí to samozřejmě občas zabolelo. Možná i to ji však právě posilnilo do dalších let. Dnes se umí ozvat a rozhodně by jí ti posměváčci mohli závidět neskutečnou energii, kterou rozdává na svých lekcích milovaného PILOXINGU.

Edita Jemelková,  foto: Eva Lachendrová (archiv EJ)

Edito, začnu zcela logickou otázkou - jak jste se dostala k cvičení na hudbu?
Po maturitě na střední zemědělské škole jsem měla problém sehnat práci, protože téměř všude požadovali vyřizování telefonních hovorů, což bylo pro mě nereálné. Nějaký čas jsem tedy byla bez práce a během tohoto období se začala více věnovat sportu. Tím se vlastně odstartoval můj nový přístup k vlastnímu hendikepu a další pokrok co se týká pohybu. Do té doby byl pro mne sport sprosté slovo.

Tak to je opravdu obdivuhodný obrat v životě, který vám jistě přinesl mnoho dobrého. Ale i tak - jedna věc je chodit cvičit, a druhá předcvičovat ostatním ženám. K tomu došlo jak?
Začala jsem chodit u nás na aerobik. Cvičitelka si všimla, že mě to baví, tak se mne zeptala, zda bych nechtěla předcvičovat. To mě dost udivilo. Myslela jsem, že to není možné, když neslyším,ale řekla jsem si, vše se má zkusit. Začala jsem prvním školením přes Sokol - kurz všestrannosti, pak pokračovala kurzem na cvičitelku aerobiku III. třídy, později II. třídy. No a nakonec jsem si přidala kurz na flexibary u paní Toufarové.

Ale vedení cvičebních lekcí člověka obvykle neuživí, je to spíš koníček, který je i finančně náročný, pokud se instruktor rozhodne ho brát vážně a dál se vzdělává. Jak jste to řešila vy?
Po roce a půl se na mne štěstí usmálo a dostala jsem vysněnou práci v knihovně - a to v Knihovně města Olomouce. Prošla jsem od balení knih až po zpracování knih, katalogizaci a půjčování v provozu. Během toho jsem se dostala na VŠ na Knihovnictví se zaměřením na veřejné knihovny komunitního typu, kde jsem školu dálkově ukončila v roce 2011 titulem Mgr.

To je krásné. A co se dělo mezitím?
V roce 2007 jsem se vdala a za rok se mi narodil syn Radek, který dostal jméno po mém tatínkovi (i když se jmenoval Radomír, rozhodli jsme se mu dát kratší jméno). Za tři měsíce po porodu jsem začala u nás v Henčlově cvičit aerobik. Pak nastal boom Zumby, ale k ní jsem se dostala mnohem později. Moje první hodina, kterou jsem navštívila, se mi totiž vůbec nelíbila - bylo to špatnou lektorkou. Až díky kamarádce, která mě o půl roku později vytáhla k jiné lektorce jsem se do Zumby zamilovala - takže láska na druhý pohled.

Do dvou měsíců jsem se stala také instruktorkou Zumby, pak se ještě přidala Zumba gold, která je určena pro starší cvičence a Zumba toning. A právě díky Zumbě jsem snáz dokončila VŠ. Protože po cvičení mi bylo fajn, byla jsem nabitá energií, lépe se mi učilo, dobře se psala diplomka.

Přišel rok 2011 a já po tříleté mateřské nastoupila opět do práce. Ale jen na chvíli, na podzim jsem čekala druhý přírůstek do rodiny. V červenci 2012 se narodila Nelinka, udělala jsem si kurz na Port de bras, Fitmami a poslední absolvovaný kurz byl Piloxing.

Říkáte to jako by nic, ale dovedu si představit, že jsou za tím hodiny dřiny.
To je pravda. S odstupem času si říkám, jak jsem to vše mohla zvládnout. Lidi si mnohdy myslí, že by nedokázali tohle nebo tamto. Ale člověk musí hlavně chtít! Když se chce, všechno jde.

Všechna cvičení mne baví, každé má něco do sebe. Fitmami je pro maminky, které si mohou zacvičit, aniž by musely dát hlídat své ratolesti někomu jinému. Stejně každý den chodíme na procházku s dětmi, tak to mohou spojit s užitečným, udělat něco pro sebe, pro své zdraví.

Piloxing - jednoznačně srdcovka! Nejlepší na tom je to, že jsou vidět brzo výsledky! Samy moje klientky mi píšou svou váhu, míry a nejkrásnější na tom je to, že je dělám šťastnými v tom, že váha jde dolů a formuje se postava. Moc mne potěší, že mi děkují a vidím, že to má smysl. Chci dělat holky sebevědomějšími, krásnějšími a pevnějšími. Aby byly se sebou spokojené a aspoň trochu se samy sobě líbily.

Nemohu se nezeptat - máte za sebou tolik kurzů, kde hudba a komunikace hraje dost významnou roli. Nikdy jste se nesetkala třeba s podivem od pořadatelů, proč se takového kurzu účastníte? Vím, že lidé dokážou být někdy, aniž by si to asi uvědomovali, docela necitliví.
Přesně tak. Lidi jsou mnohdy necitliví, ale v tomhle jsem splachovací. Beru to sportovně. Spíš víc mně v tomhle prý obdivují, že jsem do toho šla. To víte, vždy se najdou i nějací rejpálkové. Ale i díky za ně. Mě to pak nakopne víc a nutí mě na sobě i více pracovat. Třeba v Zumbě - v některých písničkách jsou rozdíly málo slyšet, já si musím kolikrát danou píseň přehrát a především odpočítat doby. Pro normálního instruktora je hudba pomůckou, pro mne noční můrou (někdy).

Ale mám úžasné zumbařky a především piloxandy, které ví, že nedoslýchám, tudíž to berou s rezervou.

Edita Jemelková na Reebok Wellness Maratonu

Jak vás podporuje ve vaší činnosti rodina. Vzpomínám si, že jsme se v červnu potkaly na Reebok wellness maratonu, kam jste přijela kvůli svému idolu, zakladatelce Piloxingu, Vivece Jensen. To je pěkný kus cesty, navíc to bylo krátce po povodních, kdy se necestovalo nejlépe. A k tomu jste měla doma malé miminko.
Moje rodina mě v tomhle plně podporuje a fandí mi. Co se týče Reebok wellness maratonu, to máte pravdu - cesta 3,5hod. Do toho stále ještě kojím (Nelinka má momentálně 13 měsíců). Také jsem pořád váhala, jestli ji brát s sebou či nikoliv. Naštěstí manžel, profi-řidič znalý situace na našich cestách, mne přemluvil, ať ji nechám doma s babičkou, kde bude mít větší klid a především pohodlí. Ještěže zůstala doma, jelikož po cestě domů jsme zůstali téměř 2 hodiny trčet v koloně a nakonec 5 km před domovem se porouchalo auto. Cesta se tak natáhla skoro na 6 hodin. Do toho jsem po celodenním nekojení a to i přes to, že jsem odstříkávala mléko, chytla zánět do obou prsou. I přes všechna úskalí, to stálo za to tam jet - vidět v akci Vivecu, popovídat si s ní, zacvičit pod pódiem, je to zážitek na celý život. A jako bonus si domů odvézt výhru - multifunkční troubu podepsanou Ginou Grant.

A školení Piloxing jsem absolvovala ještě dále - v Příbrami a v zimě (únor). Tam jsem musela mít dcerku s sebou kvůli kojení a i přesto se to dalo vše zvládnout. Takže velké díky patří mému manželovi, babičce a celé bližší rodině. Vše se dá nějak udělat a zvládnout, když se chce a hlavně, když o to stojíte a jdete si za svým cílem.

Stává se vám někdy, že na vás padnou chmury, že tak vysoké nasazení nezvládnete? A pokud ano, co s tím děláte? Máte nějaký osvědčený recept, který vás postaví na nohy?
To víte, že mne napadají takové myšlenky. Ale snažím se je si nepřipouštět. Pokud to nejde, tak na to mi paradoxně pomáhá opět cvičení. Nebo když už si říkám, že už nemůžu, že se na to vykašlu, tak většinou v tomto okamžiku mi přijde třeba SMS nebo zpráva od holek, co chodí pravidelně na Piloxing, že jsou rády, že se dokopaly k tomu, aby přišly si toto cvičení vyzkoušet. A že je cvičení nabíjí, cítí se dobře, že hubnou, posílají mi fotky před-po, míry, váhu atd. Tohle vše mi dodá více energie a nakopne mne to a tady vidím, že to má smysl a funguje to.

Recept? Kromě výše uvedeného je třeba se odreagovat se od všeho, vypnout, jít se projít se psem, udělat si výlet s dětmi, napustit si vanu, přečíst si dobrou knihu. Dříve, než jsem se dostala k samotnému cvičení, mě v krizových chvílích nejvíce pomáhala a stále pomáhá kniha. V knize totiž mi neunikají slova, věty, chápu souvislost atd.

Nejlepší pro mne je, když přijdou dívky či ženy, které ať už po porodu dítěte (dětí) ztratily sebevědomí, cítí se škaredé, tlusté - a já vidím, jak o pravidelných hodinách PILOXINGU® se z nich stávají sebevědomější bytosti, které si víc věří.

Co byste vzkázala ženám, která mají třeba nějaký podobný problém, nebo je tíží jiné záležitostí a bojí se kvůli tomu jít za svým snem.
Že není čeho se bát, vše se dá zvládnout, nebo aspoň to zkusit. Buď to prostě půjde, nebo nepůjde. Pokud člověk sám něco nevyzkouší, pak bude litovat, že to nezkusil... Takže - *sleek*sexy*powerfull* (slogan Piloxingu).

Děkuji za rozhovor.

Piloxing s Editou

Autorka článku provozuje specializovaný server www.aerobic.cz.

Přečtěte si také:

   
12.09.2013 - Rozhovory - autor: Marcela Macáková

Komentáře:

  1. avatar
    [3] phoebe24 [*]

    přes 90%.... klobou dolů před touhle paní Sml59Sml67

    superkarma: 0 12.09.2013, 08:51:51
  2. avatar
    [2] marde [*]

    To je neskutečnéSml67

    superkarma: 0 12.09.2013, 08:11:43
  3. [1] lidicka [*]

    Je to obdivuhodné, co vše p. Jemelková dokázalaSml22Sml59

    superkarma: 0 12.09.2013, 07:00:20

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme