Rodina

Edice Otvíráme: Z hlediska lidských práv práce ve prospěch rodin novelou nekončí. Naopak

Naše organizace, Poradna pro občanství, občanská a lidská práva dlouhodobě podporuje transformační změny českého systému, z nichž se některé promítly i do novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

Předlohu považuji za velice zdařilou, a proto jsem rád, že ji Sněmovna 5. září definitivně schválila,“ říká RNDr. Mgr. Ladislav Zamboj, vrchní vedoucí sociální služby a sociální pracovník Poradny pro občanství, občanská a lidská práva.

kid

Požádali jsme ho, aby odpověděl na pět následujících otázek:

Jak novelu z hlediska své praxe hodnotíte?
Novelu podle mne psali osvícení lidé, což je při přípravě zákonů v sociální oblasti v ČR velká vzácnost. Nemůžu neuvést skutečnost, že Poradna pro občanství, občanská a lidská práva (dále jen PPO) svým důsledným hájením práv našich klientů dala některé impulzy k těmto transformačním změnám, a to v podobě vyhraných sporů před ESLP ve Štrasburku (viz např. Havelka proti ČR).

Z hlediska naší praxe pomoci sociálně znevýhodněným rodinám považujeme dlouhodobě za nejvýznamnější:

-         zvýraznění povinnosti OSPOD brát ohled na právo na rodinný život (právě porušení tohoto práva kritizoval ESPL ve výše uvedeném rozsudku) a sanovat původní, biologickou rodinu, a přihlížet přitom i k širšímu sociálnímu prostředí dítěte

-         rozšíření škály výchovných opatření o striktně časově omezené odnětí dítěte ze stávajícího prostředí, zejména rodiny, na dobu 3 resp. maximálně 6 měsíců meritorním rozhodnutím soudu (nikoli předběžným opatřením) - což by mohlo snížit počet následně ukládaných ústavních výchov

-         s tím souvisí též rozsahem malá, ale obsahově důležitá novela zákona o rodině právě ve věci nařizování ústavních výchov (známý § 46), kde se konečně i v zákoně objevuje zásada, že jen z důvodů materiální či bytové nouze nelze děti z rodiny odebírat. Zákon by měl také stanovit časové omezení platnosti rozhodnutí soudu o ústavní výchově na 3 roky, kdy poté bude nutno provést celé nové řízení, neboť stávající pravidelný přezkum, který soudy již musí provádět, je zpravidla jen formalitou

-         stanovení práv a povinností ředitele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc /tyto práva a povinnosti nejsou stanovena ani v kojeneckých ústavech/ podobně, jako je tomu již dnes u jiných pobytových zařízení zřizovaných podle školských předpisů (dětské domovy apod.), které se týkají jasných pravidel pro omezování návštěv osob dítěti blízkých v zařízeních a také tzv. propustek do domácí péče, o nichž se bude muset rozhodovat podle jasných pravidel s možností přezkumu těchto rozhodnutí, což dosud upraveno nebylo a rodiče se často nemohli dovolat žádné spravedlnosti, pokud se cítili ze strany zařízení šikanováni, protože chyběl „proces“

-         novela by též měla zmodernizovat pěstounskou péči, především zakotvit práva pěstounů na podpůrné služby, tak, aby nebyli na svěřené děti „sami“, zároveň však výslovně zakotvuje povinnost pěstounů rozvíjet vztahy dítěte s jeho původní rodinou, což je do jisté míry novinka, neboť v minulosti byla pěstounská péče pojímána jako svého druhu osvojení. I u dítěte v pěstounské péči by měla být neustále posuzována perspektiva sanace původní rodiny a návratu dítěte do ní

Ředitelé některých kojeneckých ústavů a dětských domovů kritizují reformu ústavní péče a případnou transformaci či dokonce rušení těchto zařízení. Jak se díváte na situaci dětí v ústavech ze svého hlediska?
Tato otázka souvisí s tou první v tom smyslu, co v novele chybí, byť se někdy v tisku i ze strany odborníků vyskytují názory, jakoby to novela obsahovala. Není tam např. stanoven minimální věk dítěte, pod který by nemělo být možné děti umísťovat do institucionálního zařízení. Minimální hranice 3 let je obsažena ve vládních koncepčních materiálech, především v Národní strategii „Právo na dětství“, ale až s výhledem do let 2014 - 16 či později.

Hlasy, že tato novela „likviduje kojenecké ústavy“, nemají v textu novely oporu, neboť se tam tato otázka vůbec neřeší, což však my – na rozdíl od těchto ústavů – považujeme za škodu. Uvítali bychom stanovení minimální věkové hranice, a to i na vyšší než tři roky /např. na 7 let/. Explicitně tedy říkám, že jsem za zrušení kojeneckých ústavů i řady dětských domovů, aby se počet dětí v institucionální péči výrazně snížil a ČR se přibližovala v tomto ukazateli skandinávským zemím.

Brojení některých ředitelů proti transformaci nebo proti rušení kojeneckých ústavů a dětských domovů vnímám jako část otevřeného „boje o děti“, který v ČR probíhá dlouhá léta mezi biologickými rodiči, kojeneckými ústavy, dětskými domovy, pěstouny i čekateli na adopci dítěte, Klokánky. Možná ředitelé bojují i za sebe a své zaměstnance, ale to není argument, protože všichni tito zaměstnanci by měli pracovat dále s dětmi, ale na sanaci rodin v jejich přirozeném prostředí. Kloním se jednoznačně k tomu, aby byli nejvíce podporováni biologičtí rodiče, ti dítě zplodili a mají za ně nést největší odpovědnost; za to, kolik dostane péče a lásky.

V současnosti snad více než polovina prostředků veřejných rozpočtů v oblasti ohrožených dětí nesměřuje na prevenci či pomoc rodinám, ale právě do pobytových zařízení pro děti po nařízení ústavní výchovy, což je přitom až poslední a nejméně vhodné řešení situace konkrétního dítěte.

Ano, někdy to nejde – brání tomu smrt rodičů, trestné činy rodičů proti dětem, či věznění rodičů – a pokud v širší rodině není nikdo vhodný, kdo by pečoval o děti, pak by měli nastoupit pěstouni (ale jenom ti, kteří považují za správné podporovat a rozvíjet vztah s rodiči, rodinou). Dlouhodobý pobyt dítěte v institucionální péči ho jednoznačně předurčuje ke zhoršené kvalitě života v dospělosti. Následky emočních deprivací, zhoršeného sebepojetí už před desítkami let popsal exaktně profesor Matějček. Situace dětí, hladovějících po každodenní rodičovské lásce, je z hlediska toho, co prožívají v institucionální péči, i z hlediska toho, co je s velkou pravděpodobností bude v životě čekat, žalostná.

Jaká oblast v ochraně dětí a zajištění jejich lidských práv je v České republice podle vás stále ještě podceňována a hodna pozornosti?
Základní lidské právo dětí (ale i dospělých) je právo na soukromý rodinný život, tedy vyrůstat v rodině v prostředí lidí, kteří ho mají rádi. Rodiny jsou rozdělovány nejen z již uvedených důvodů bytových, ale i z důvodu chudoby a nedostatečného materiálního zabezpečení a příjmu domácností, a to i přesto, že je to protiústavní, V praxi se to obchází tak, že se „najde“ zástupný důvod k odebrání dítěte. Tato situace je u nás stále podceňována.

Přetrvávajícím problémem jsou i procesní práva dětí v opatrovnických řízeních, kdy mnohdy tyto nejsou před soudem vyslyšeny vůbec, nebo k jejich názoru se dostatečně nepřihlíží.

U poměrně velké části dětí dochází k nerovnému zacházení v přístupu k základnímu vzdělání. V ČR existuje „svět segregovaného základního školství“ v podobě praktických škol (dříve zvláštních) a jejich vzdělávacích programů. Tyto školy produkují zpravidla jenom pologramotné, prakticky v dospělosti nikdy nezaměstnatelné (a tedy po celý život závislé na sociálních dávkách) a dále prakticky nevzdělavatelné absolventy. Podle Světové banky vznikají a budou kvůli tomu v ČR vznikat škody v řádu desítek miliard korun. Ještě větší škody z toho ale vznikají v oblasti nemateriální – základní škola nejenže není schopna plnit svou základní funkci, tedy řádně vzdělávat i tyto děti, ale nemůže plnit ani funkci koheze naší sociálně i jinak stratifikované společnosti. Pro odstranění bariér v přístupu ke vzdělávání pro tyto děti vidím jako jediné řešení inkluzi těchto dětí do jednotlivých tříd základních škol, a tedy postupné úplné zrušení praktických škol i jejich vzdělávacích programů.

Z lidsko-právního hlediska je velkým problémem i ochrana dětí (kdekoliv) proti jakémukoliv špatnému zacházení.

Práva dětí mají z různých úhlů pohledu v gesci nejméně čtyři ministerstva. Některé NNO tuto vícekolejnost kritizují. Je z vaší praxe také přítěží? Máte konkrétní příklady?
Přidáváme se k této kritice vícekolejnosti, celá transformace by se lépe prováděla, kdyby byla řízena jedním ústředním orgánem státní správy, s jednou koncepcí, sociální politikou a s jediným rozpočtem. Příkladem, že je i přítěží, jsou situace z praxe, kdy péče o děti „prochází“ přes více ministerstev, např. když dítě v dětském domově potřebuje dlouhodobě specializovanou zdravotní péči, např. psychiatrickou, dále když jsou sourozenecké vztahy „trhány“ přes zařízení jednotlivých resortů, nebo když např. trestní soud odsoudí nezletilé dítě k podmíněnému trestu za drobné krádeže a současně mu opatrovnický soud za tentýž delikt nařídí ústavní výchovu a svobodu pohybu mu omezí v dětském domově.

Dalším konkrétním příkladem, který jsme řešili v praxi, je typická situace, kdy při přemísťování dětí z jednoho kojeneckého ústavu do druhého jsou kompetence postavení OSPOD nevyjasněné. Pracovníci OSPOD nám třeba sdělili, že do tohoto řízení nemohou zasahovat, protože je v gesci ministerstva zdravotnictví.

Obdobně je velice „slabé“ a nevyjasněné postavení pracovníků OSPOD i vůči diagnostickým ústavům, které toho někdy zneužívají k tomu, aby mohly „naplňovat“ kapacitu podřízených ústavů (dětských domovů), a to nikoliv podle potřeb dětí a jejich rodičů.

Zásadní otázkou, kterou tedy novela také nijak neřeší, je tzv. sjednocení systému péče o ohrožené děti. Základem tohoto problému je roztříštění právě pobytových služeb mezi tři resorty – o děti do 3 let pečují zdravotnické dětské domovy, o děti starší v největší míře školská zařízení, pouze některé děti jsou umístěny v zařízeních sociálně-právní ochrany v resortu sociálních věcí a děti zdravotně postižené pak v zařízeních sociálních služeb ve stejném resortu. Sjednocení tohoto nepropojeného systému si vytkl již Národní akční plán transformace a sjednocení systému péče o ohrožené děti na roky 2009 - 11, ale nic se nestalo a problém neřeší ani tato novela. Ba naopak, od jara tohoto roku platí zcela nový zákon o zdravotních službách, který znovu upravil zdravotnická pobytová zařízení pro děti do 3 let. V parlamentu se pak projednává novela zákona o ústavní výchově ve školských zařízeních, která ke sjednocení systému rovněž nesměřuje a naopak rozvíjí paralelní síť pobytových a poradenských zařízení školských. Obavy zaměstnanců těchto zařízení z transformace či třeba i jen z převedení těchto zařízení pod jeden resort ze současných tří můžeme chápat, ale bez tohoto sjednocení se zřejmě nepohneme dál. Systém tu nemá chránit status quo a jistoty zaměstnanců a managementu zařízení, ale má tu být v první řadě pro děti, ty jsou přeci adresáty jeho služeb.

Roztříštěnost je kritizována naší odbornou veřejností i ze zahraničí již dvě desetiletí. Lze poukázat například na Slovensko, kde pobytové služby pro ohrožené děti v zásadě sjednotili v resortu sociálních věcí již před lety.

Mezi NNO a různými odborníky a sociálními pracovníky z terénu lze slyšet, že chybí zákon o sociálním bydlení. Souhlasíte?
Jednoznačně souhlasím s tím, že nutně potřebujeme zákon o sociálním bydlení, a to nejenom kvůli stále se u nás ještě objevujícímu nařizování ústavní výchovy z důvodu neschopnosti rodiny zajistit si bydlení. Tento zákon potřebují i senioři, osoby bez přístřeší a osoby zdravotně postižené, osoby žijící v sociálně vyloučených lokalitách, osoby chudé a jinak znevýhodněné.

Dnes již, i na základě práce PPO, vyplývá z judikatury ESLP, našeho Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, že děti odebírat z rodiny jen pro „bytovou nouzi“ není možné. To je ovšem víceméně vše, co je v tuto chvíli k dispozici. Říká se A, ale již se nedodá B – jak tedy situaci řešit.

V loňském roce vláda schválila Koncepci bydlení ČR do r. 2020, která obsahuje též úkol vypracovat nejen koncepci, ale i legislativní ukotvení problematiky sociálního bydlení a současně se tam předpokládá zvýraznění úlohy obcí. Bez jim uložených povinností tuto problematiku není možno řešit. Tento úkol je stanoven ministerstvu pro místní rozvoj, ale Ministerstvo práce a sociálních věcí by mělo dodat podkladový materiál – vymezení osob v bytové nouzi. Z přiznání tohoto statusu by tak osobám ohroženým bytovou nouzí měly zřejmě vyplynout nějaké, alespoň omezené nároky. Jistě se tam právě s ohledem na nemožnost odebírat děti z bytových důvodů bude pamatovat právě na rodiny s dětmi. Už to, že je však po letech takový úkol zakotven ve vládním materiálu, je úspěchem a doufejme, že se ho podaří dovést do konce. Od přijetí zákona si lze oprávněně slibovat, že ušetří peníze ze státního rozpočtu – zamezením proplácení extrémně prodražených poplatků za velice nekvalitní bydlení v ubytovnách ze sociálních dávek. Další výhodou zřejmě bude, že osoby v bytové nouzi by měly bydlet v důstojnějších podmínkách, než jak je tomu nyní na některých ubytovnách.

Ladislav Zamboj

Čtěte také:

   
17.10.2012 - Děti - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. avatar
    [14] cibulicka [*]

    K čemu vlastně jsou novely,když se stále všechno mění a nic se nedodržuje...

    superkarma: 0 26.10.2012, 23:20:16
  2. avatar
    [13] capkova [*]

    Zase nové informace ...

    superkarma: 0 17.10.2012, 20:30:21
  3. avatar
    [12] Žofie [*]

    step1 — #8  jo, jo ....Sml31

    superkarma: 0 17.10.2012, 19:50:20
  4. avatar
    [11] kapkamore [*]

    no jo, když....

    superkarma: 0 17.10.2012, 19:19:32
  5. [10] jithule [*]

    to je u nás normál

    superkarma: 0 17.10.2012, 17:41:31
  6. avatar
    [9] Jindriska8 [*]

    tajnostii — #6 Je to tak!Sml15

    superkarma: 0 17.10.2012, 16:35:06
  7. [8] step1 [*]

    To je přece u nás normální, že se udělá novela, u které se po měsíci zjistí, že nefunguje a dělá se novela novely. Jak by potom poslanci zdůvodnili, že mají moc práce, a proto musí mít také velké platy. Sml57

    1. na komentář reaguje Žofie — #12
    superkarma: 0 17.10.2012, 15:49:24
  8. [7] Trefa [*]

    Trefa: to je jedna novela za druhou.vcera zase mluvili v televizy,ze se bude rusit aby otec nerozhodoval o ockovani ditete,ale dite me rozhodovat samo za sebe.

    superkarma: 0 17.10.2012, 12:04:30
  9. avatar
    [6] tajnostii [*]

    Samá novela-pořád dokolaSml23

    1. na komentář reaguje Jindriska8 — #9
    superkarma: 0 17.10.2012, 11:59:17
  10. avatar
    [5] ladouch [*]

    Jen aby to zase nebyl pěkný paskvil, jako většina zákonů, je to pak novela na novelu až se v tom nikdo nevyzná.Sml23

    superkarma: 0 17.10.2012, 09:57:46
  11. avatar
    [4] Hanula [*]

    Sml15to je novela na novelu - člověk to nestačí sledovat...

    superkarma: 0 17.10.2012, 09:28:46
  12. avatar
    [3] blesksoft [*]

    pání úředníci zase něco vymysleli, ale že by se zeptali zainteresovaných to asi ne

    superkarma: 0 17.10.2012, 07:33:06
  13. avatar
    [2] Kytinkak [*]

    samá Novela a stejně k ničemu, hlavně že můžou konstatovat, že něco vytvořili

    superkarma: 0 17.10.2012, 07:15:46
  14. [1] lidicka [*]

    Novela, která v praxi nebude nebude mít uplatnění, bude se opět novelizovat. Novela novely - co by jinak naši zákonodárci dělali????Sml30Sml52Sml30

    superkarma: 1 17.10.2012, 06:13:03

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme