Pořád vám padá něco z ruky? Ani zaboha jste se nemohli naučit jezdit třeba na kole? Pak jste možná dyspraktik… O této poruše, která dovede nepříjemně zkomplikovat život, jsme si povídaly s  PhDr. Václavou Masákovou z pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 2.

Co obnáší porucha zvaná dyspraxie? Dyspraxie je porucha jemné motoriky a její míra se pohybuje od lehčích forem k těm těžším. Ty potom opravdu komplikují "postiženému" život. V průběhu vývoje dítěte si rodiče někdy mohou všimnout toho, že je dítě méně šikovné na ruce, je neobratné při braní drobných předmětů do ruky, při prvních pokusech o grafický projev. Současně se takové dítě někdy brání selhání tím, že ho taková činnost ani netěší a odmítá se jí zabývat.

Jak rodič pozná, že je něco v nepořádku? Co bývá nejčastěji zasaženo - řeč, pohyb? Dyspraxie je porucha zejména pohybová, vada řeči může být součástí širšího vývojového poškození, není však součástí poruchy zvané dyspraxie.

Našla jsem i informace o tom, že u některých dětí může být zasažen zrak či sluch? Platí totéž, co s vadou řeči. Některé děti trpí z různých příčin poruchou spojenou s drobným neurologickým poškozením centrální nervové soustavy a takové poškození se potom může projevovat ve více oblastech. Jsou to tzv. vývojové poruchy a mezi ně patří např. drobnější vady řeči, sluchu, zrakového vnímání. A také celková labilita dítěte - na podněty zvenčí je více citlivé a bouřlivěji reaguje. Při rozsáhlejším poškození je možné pozorovat celkově opožděný vývoj dítěte včetně rozumových schopností.

Navštěvují dyspraktici normální školky a školy, nebo pro ně existují nějaká jiná vzdělávací zařízení? Dyspraktik není diagnóza, která by sama o sobě vylučovala dítě z běžné školní docházky.Teprve při kombinaci více vad může navštěvovat třídu či školu pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami anebo být tzv. integrován v běžné škole s výukovým programem, přizpůsobeným jeho možnostem. Chci zdůraznit, že každé opatření, týkající se práce s dítětem - ať už je to přímo zařazení do školy speciální, nebo tzv. integrace je podmíněna souhlasem (písemným) rodičů. Vždy, kdy se zvažuje o individuálních možnostech dítěte a možnosti řešení jeho problémů, je třeba zvážit všechny okolnosti, týkající se i praktických otázek - jako je např. dojíždění do speciální školy, konkrétní učitel a školní program stávající školy apod.

Jak jsou na tom dyspraktici ve škole oproti „normálním“ dětem? Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět. Ale dyspraktik není tak závažná porucha, aby dítě vyčleňovala z běžného školního programu, pokud je to jediná vývojová porucha samozřejmě. Složitější to je u kombinace více poruch. Tam potom záleží na míře poruchy. Mezi lidmi chodí dypraktiků dost a jsou to pro okolí jen méně obratní lidé, méně šikovné děti. Kteří ale mohou mít úspěchy v jiné oblasti lidského činění, s poruchou se naučili žít a ta jim v pocitu spokojenosti nebrání.

Kam by se měli rodiče obrátit, pokud se domnívají, že jejich dítě má tuto poruchu? U předškolních dětí na pediatra a ten může zprostředkovat psychologické popř. neurologické vyšetření dítěte. Stejně tak mohou kontaktovat příslušnou pedagogicko-psychologickou poradnu. Ta je povinna vyšetřovat děti od tří let věku a tam mohou získat i doporučení, kam se eventuálně obrátit. Buď opět na neurologa v případě podezření na vážnější poruchu, speciální mateřská škola s programem pro obdobně"postižené děti", speciální pedagogické centrum, které v případě potřeby může intenzivně s rodiči spolupracovat při úpravě obtíží.

Jak s takovými dětmi pracujete ve vaší pedagogicko- psychologické poradně? V pedagogicko-psychologické poradně se stanoví především diagnóza a doporučí se rodičům vhodný postup. Některé poradny nabízejí rovněž rozvíjející program pro děti spojený s pravidelnými konzultacemi pro rodiče, jiné doporučí rámcové možné opatření pro další zdárný vývoj dítěte.  

Reklama