Bulvár

Dvojí jubileum Národního divadla


Národní divadlo v Praze dnes slaví hned dvě významná výročí. 125 let dnes uplyne od jeho znovuotevření po ničivém požáru v srpnu 1881 a o sto let méně od rekonstrukce a dostavby Nové scény.

Na budování Národního divadla se sbírkami podílely široké lidové vrstvy. Slavnostní položení základního kamene se 16. května 1868 stalo všenárodní politickou manifestací.

Když pak v srpnu 1881 divadlo během dokončovacích prací vyhořelo, byla to celonárodní tragédie.

Nicméně již za necelé tři roky se 18. listopadu 1883 opět otevřelo. Avšak 18. listopad se do historie Národního divadla zapsal ještě jednou. V roce 1983 se totiž „Zlatá kaplička“ otvírala znovu. Tentokrát po téměř sedmileté rekonstrukci a dostavbě, díky níž divadlo získalo i Novou scénu.

Myšlenka vybudování důstojného českého kamenného divadla se rodila od podzimu 1844 na poradách vlastenců v Praze. V roce 1845 se z podnětu Františka Riegra a Josefa Kajetána Tyla obrátilo 140 pražských měšťanů na stavovský výbor s žádostí, aby jim propůjčil divadelní privilegium a prodal stavební místo.

Teprve v dubnu 1851 vydal mezitím ustavený Sbor pro zřízení českého národního divadla v Praze první veřejné provolání k zahájení sbírek. O rok později byl z výnosu prvních sbírek zakoupen pozemek bývalé solnice o rozloze necelých 28 arů, který sice předurčil nádhernou polohu divadla na vltavském břehu proti panoramatu Hradčan, zároveň však svou stísněností a lichoběžníkovým tvarem vytvořil těžké podmínky pro autory budovy.

Národní divadlo pak bylo poprvé otevřeno 11. června 1881 na počest návštěvy korunního prince Rudolfa.

Nicméně tato událost nebyla příliš slavnostní, protože divadlo stále ještě nebylo hotové. I tak se v něm odehrálo ještě dalších 11 představení a pak byla budova uzavřena pro dokončovací práce. Znovu otevřena měla být 11. září 1881.

K tomu bohužel nedošlo, protože z dosud neznámých příčin divadlo 12. srpna 1881 zachvátil požár, který zničil měděnou kupoli, hlediště i jeviště divadla. Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa a vyvolal obrovské odhodlání pro nové sbírky: za 47 dní tak lidé vybrali milion zlatých.

Původní budovu ve stylu novorenesance navrhl architekt Josef Zítek, ten se však pro rozpory se Sborem pro zřízení českého národního divadla, které řídilo stavbu budovy, odmítl na přestavbě podílet a do divadla už nikdy nevkročil.

Dokončení budovy svěřil sbor do rukou jeho žáka Josefa Schulze. Ten spojil budovu Národního divadla s Prozatímním divadlem a takzvaným Schulzovým domem a zároveň pozměnil prostorové dispozice hlediště, aby zlepšil viditelnost. S citem také respektoval Zítkovu architekturu a podařilo se mu spojit tři budovy různých autorů do stylové jednoty.

Právě 18. listopadu 1883 se v Národním divadle slavnostně zvedla opona – tentokrát od Vojtěcha Hynaise, neboť ta od Františka Ženíška při požáru shořela – a na jevišti zazněly slavnostní tóny opery Libuše, kterou Bedřich Smetana právě pro otevření „Zlaté kapličky“ zkomponoval.

Divadlo pak sloužilo bez větších přestaveb téměř sto let. Až 1. dubna 1977 bylo představením Jiráskovy Lucerny kvůli rozsáhlé rekonstrukci spojené s dostavbou okolí divadla na více než šest let uzavřeno.

Rekonstrukce historické budovy byla provedena pod vedením architekta Zdeňka Vávry. Dostavba byla řešena v návaznosti na rekonstrukci historické budovy.

V jejím sousedství byly naplánovány tři samostatné objekty: v nároží Ostrovní a Divadelní ulice provozní budova, při Národní třídě dům se společenským sálem a výstavními prostorami a mezi nimi spojovací křídlo s kavárnou a restaurací. Na podkladu studie, vytvořené roku 1975 ateliérem vedeným Pavlem Kupkou, vznikl projekt.

Nicméně na jaře 1981 tehdejší vedení státu rozhodlo o tom, že společenská budova bude přeměněna na malou divadelní scénu.

Stalo se tak dle návrhu architekta Karla Pragera, který Novou scénu obložil zelenými mramorovými deskami a stěnou ze skleněných prvků. Na tomto řešení spolupracoval se sklářským výtvarníkem Stanislavem Libenským.

Již krátce po dokončení se však Nová scéna, jejíž jeviště lze variabilně uspořádat i do kruhu (takzvané arény), stala terčem kritiky pro bezohlednost vůči historické budově i pro řadu provozních nedostatků - dodnes má své obdivovatele i odpůrce.

Ke 100. výročí otevření Národního divadla byla 18. listopadu 1983 historická budova opět představením Smetanovy Libuše předána veřejnosti. O den později zahájila Strakonickým dudákem od Josefa Kajetána Tyla provoz i Nová scéna.

Den otevřených dveří
V rámci oslav dvojího výročí dnes - zhruba od jedné hodiny do půl páté - bude historická budova otevřena pro veřejnost. Současně bude odhalena busta Gustava Schmoranze, který řídil Národní divadlo v letech 1900 až 1922.

Večer 18. listopadu proběhne slavnostní představení Smetanovy Prodané nevěsty. Při té příležitosti předá ředitel ND Ondřej Černý symbolický nájem ve výši jedné koruny Dominice Kolowratové Krakovské za užívání prostor Kolowratského paláce.

Oslavy budou pokračovat i 19. a 20. listopadu. Ve středu před polednem bude zpřístupněna haptická stezka pro nevidomé v budově první české divadelní scény. Patronkou této stezky je hraběnka Mathilda Nostitzová, patronka charitativního projektu Bílá pastelka.

   
18.11.2008 - Kultura - autor: Marie Šrámková

Komentáře:

  1. avatar
    [1] shb [*]

    jojo, krásná budova, taky jsem byla kdysi na prohlídce od střechy po sklep a mimoto bylo divadlo mým tématem kdysi kdesi k nějaké práci, takže tehdy jsem měla historii v malíčku, teď už se jen kochám

    superkarma: 0 18.11.2008, 15:02:29

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme