Zvolení Jiřího z Poděbrad českým králem v roce 1458 bylo něčím neobvyklým. Poprvé a naposledy se na trůn dostal muž, který nepocházel z žádné panovnické dynastie, tudíž si nemohl na něj činit žádné nároky. Velkou diskvalifikací bylo taktéž jeho nekatolické náboženství i nedostatečné vzdělání. Třeba latinsky neuměl vůbec a německy jen velmi chabě, takže jednání s cizinci muselo být vedeno s tlumočníky.

Jeho volba na Staroměstské radnici nebyla tak jednoznačná, jak to zachytil na svém slavném obraze malíř Václav Brožík. Jiřího si po čtyřech dnech zvolila kališnická šlechta a díky slibům, úplatkům, nemalému nátlaku a snad i výhružkám mu nakonec – nejspíš nerado - své hlasy dalo i české katolické panstvo. Jako jeden z mála našich panovníků měl ryze český původ, po něm už vládli jen příslušníci cizích dynastií.

KunhutaČeský původ měly i jeho dvě manželky. Ta první - Kunhuta - se narodila na hradě Konopišti, který ještě nevypadal tak, jak ho známe dnes. Pocházela ze starobylého a mocného šlechtického rodu Šternberků, a byla tedy ve své době skvělou partií. Vdávala se mladinká, teprve šestnáctiletá, někde se uvádí jako osmnáctiletá. Jiřímu bylo pouhých 21 let a zatím nemohl netušit, jak závratnou kariéru má před sebou.

Byl to velmi temperamentní člověk. Ovšem ne žádný záletník, ale vyloženě rodinný typ. Ostatně že mu manželství prospívalo, se odrazilo i na jeho postavě, i když svou roli v jeho pověstné obezitě sehrály i četné choroby. Anebo to bylo naopak – díky obezitě trpěl řadou nemocí?

Kunhuta bývá popisována jako velmi mírná žena, která se s láskou starala o své potomky. Během pouhých osmi let jich stihla porodit sedm. Jedna dcera zemřela, nejstarší syn se narodil mentálně postižený. Ostatní - tři dcery a dva synové - udělali celkem slušnou kariéru. Dcera Kateřina se dokonce stala uherskou královnou, když ji už jako devítiletou zasnoubil její otec s uherským králem Matyášem Korvínem, který ostatně také nepocházel z královské krve. Kateřina si ovšem svého postavení příliš neužila. Zemřela coby čtrnáctiletá při porodu svého prvního dítěte. Těžký byl úděl většiny žen ve středověku. Královny nevyjímaje.

Většinu svého manželství prožila paní Kunhuta v Poděbradech. A i když byla v podstatě stále v jiném stavu, stíhala také dobročinnost. Nechala tu postavit školu a založila špitál, který byl financován z její nadace. Nemocným sloužil po staletí. Zrušili ho teprve ve 20. letech minulého století, kdy se budova stala depozitářem nedalekého muzea. Další nadace, kterou Kunhuta založila, financovala převýchovu propuštěných vězňů.

Raketového vzestupu svého manžela se ale Kunhuta nedožila. Když se v roce 1448 Jiří vojensky zmocnil Prahy a prohlásil se zemským správcem, rodina se přestěhovala do Prahy na Staré Město. Tady Jiří koupil dům U Pelikána, velkou renesanční budovu schopnou pojmout nejen početnou rodinu včetně služebnictva, ale také dostatečně reprezentativní, jak se na zemského správce slušelo.

Osudný se Kunhutě stal rok 1449. Tehdy přišla na svět dvojčata - Kateřina a Sidonie - těžký porod ale stál jejich matku život.

O rok později se Jiří z Poděbrad žení podruhé. Jedním z důvodů je určitě starost o šest osiřelých dětí, ale Jiří také potřebuje reprezentativní manželku. A tou Johana z Rožmitálu, katolička a sestra hlavního představitele katolického panstva Lva z Rožmitálu, rozhodně byla. Ta stála Jiřímu po boku i v době jeho kralování. O ní příště…

Foto: Wikipedie

 

I o těchto zajímavých ženách jste si u nás mohli přečíst:

Reklama