Čtenářka slavuska má bohaté zkušenosti s jízdami MHD i vlakem. Svou jedinou pokutu dostala od revizora v Pardubicích. Více si můžete přečíst v této novince.

Slyšela jsem od kamaráda, že v Pardubicích jezdí revizoři hodně často. Vám přeju, milá slavusko, další jízdy bez pokut a děkuju za příspěvek. Hezký den.


Zdravím všechny čtenářky žena - in.

Pokutu jsem platila v životě jednou jedinkrát, je to necelých 10 let zpátky. Bylo mi tehdy 17, byl srpen. Jeden týden jsem si koupila týdenní síťovou jízdenku na vlak, a každý den si někam zajela na výlet. Jeden den jsme byla v Ústí, druhý den okruh po jižních Čechách, další den jsem si dojela na mé oblíbené místo v Beskydech na otočku, pak v Olomouci u příbuzných, a jeden den jsem byla dokonce v Bratislavě. No a poslední den jsem se potřebovala vrátit asi do 16 hodin odpoledne, tak jsme zvolila jen nedaleké Pardubice, něco přes hodinu jízdy vlakem. Prošla jsem je křížem krážem, a nějak jsem zabloudila, a cestou k nádraží mě tlačil čas. Tak jsem se rozhodla, že si vypomůžu 2 zastávky trolejbusem, jízdenku jsem samozřejmě neměla. No a jeden nepříjemný pan revizor, mi hned vyměřil 400 pokutu. Za zaplacení mi musela půjčit doma mamka, naštěstí mi půjčila, i když jsme ji neřekla, na co to potřebuju, bylo mi trapně, jak jsem blbá, tak jsem o tom nikomu neřekla.

Jinak u nás v Praze jsem párkrát pokutě unikla o vlásek, ovšem jen malé, 50 korunové, která se platí při zapomenutí tramvajenky doma, jelikož tramvajenku si vždycky kupuju. Jednu dobu jsem jezdila několikrát týdně běhat do obory Hvězda, vzdálené asi 10 minut autobusem. A jednou jsem pospíchala, tak jsem si vyšla bez jakýchkoliv dokladů, a samozřejmě hned revizor. Když jsme mu řekla, že jdu běhat, a mám všechny doklady doma, tak mávl rukou, a nechal mě i dojet až na místo. A jednou coby studentka gymplu jsem ráno při sprintu na metro jednoho revizora stojícího ve stanici skoro porazila, a druhý mě odpoledne kontroloval na Můstku. Začala jsem se hrabat v tašce, revizor se jen zeptal, jestli mám tramvajenku, když jsem řekla, že ano, tak řekl, ať ji nehledám. No a doma jsem zjistila, že jsem ji v ten den s sebou vůbec neměla.

Jak už jsem psala, tramvajenku si kupuji, jezdit pravidelně bez ní, na to bych neměla nervy. Ale 3 roky zpět jsem rok nebo dva využívala nepozornosti revizorů, a to tak, že jsem jezdila na studentskou tramvajenku s kartou ISIC, za podstatně levnější jízdné. Platnost karty mi končila koncem roku 2009, já na ni ovšem jezdila do té doby, než zavedli povinné opencard. Naštěstí totiž, přesně dle mých předpokladů, zajímal revizory výhradně kupon, a asi z 10 revizorů, co mě v tom období kontrolovali, ani jednoho nenapadlo otočit pouzdro na druhou stranu a zkontrolovat platnost ISICu. Přeci jen, s malým dítětem se každá ušetřená koruna hodí.

Mnoho lidí má zkušenosti i s pokutama za volantem, já naštěstí ne. Auto mám teprve 4 roky, a za tu dobu mě ani jednou nezastavila policejní hlídka. Snažím se jezdit jakž takž podle pravidel, ale je fakt, že občas malinko rychlost překročím, zejména na krásné rovné silnici, mimo obec.

slavuska

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou.

Tématem dnešního dne jsou: Pokuty

  • Dostala jste někdy pokutu?
  • Za co to bylo?
  • Jak jste situaci vyřešila?
  • Povedlo se vám někdy někoho „ukecat“, aby vám pokutu nedal?
  • Máte nějakou vtipnou nebo zajímavou historku?

Pište, těším se na vaše příspěvky. Jedna z vás opět získá dárek, tentokrát historickou knihu Smrt na jazyku od Jana Bauera (nakl. Moba). Pište do dnešních 14.30 hodin na adresu redakce@zena-in.cz, heslo je POKUTA. Hezký den!

knii

Reklama