Láska a vztahy

Dvě vdovy. Jak se vyrovnaly se ztrátou partnera?

widow

V rodině mám dvě ženy, které se staly vdovami takřka ve stejnou dobu, takže mám porovnání. Moje maminka a moje tchyně.

V době, kdy náhle zemřel můj táta, bylo mámě padesát devět let. Každá smrt blízkého člověka je bolavá, ale s mámou doslova zamávala. Táta byl hlavou rodiny v pravém smyslu slova a nejsem si jistá, zda maminka byla tím krkem, co hlavou hýbe, jak se říká. Spíš stála tiše stranou a „vezla se“. Ale zřejmě jim to oběma tak vyhovovalo, a dobře se doplňovali. Mamka byla ta hospodyňka a táta ten tahoun, co všechno zařizuje, v páru je aktivnější a komunikativnější.

Byl moudrý, měl úžasné kouzlo a smysl pro humor, takže v každé společnosti zářil a maminka na něj byla pyšná. A strašně na něm závislá. Citově, materiálně, sociálně. To se naplno projevilo, když tatínek náhle zemřel. Nejen že ji to „položilo“ psychicky, ale najednou zůstala strašně bezmocná. Jako neplavec, kterého hodíte do hluboké vody.  Neuměla pomalu vyplnit ani složenku, natož jednat s úřady. Ale to by nebylo to nejhorší.

Úplně vyhasla jako bytost, utápěla se ve svém žalu a někdy jsem měla pocit, že se z toho zajetí sebelítosti ani osvobodit nechce. Kdykoliv přišla řeč na tátu, rozplakala se. Jakýkoliv pokus ji nějak rozptýlit, nebo dokonce rozveselit brala skoro jako rouhání.

Takhle se v tom babrala roky až do doby, než se sestře narodila holčička. Teprve ten malý človíček jí vrátil trochu chuti do života. Ale.

Od tátovy smrti už uběhlo dlouhých sedmnáct let a mám dojem, že se s tím nevyrovnala dodnes. Jako by s ním odešlo kus její osobnosti.

Zato moje tchyně se ze smrti manžela „oklepala“ poměrně rychle. A rozhodně to nebylo tím, že by neměli šťastné manželství. Naopak. Vždycky tvrdila, že život s ním byl nervové sanatorium. Tchán byl extrovert, měl rád dobré jídlo a spoustu přátel okolo sebe. To měli společné. Proto se možná neuzavřela do sebe, ale vzala to jako fakt, se kterým se musí vyrovnat. Život jde dál. Vzpomíná na něj s láskou, ale bez sentimentu. A jestli někdy uroní slzu, tak možná tajně, když mu pokládá kytku na hrob.

Co dodat? Ani jedna z těchto žen už nenavázala nový vztah. Nemyslím si, že by na to byly už staré nebo neměly příležitost.  Ale máma zůstala sama z piety a tchyně z důvodů čistě pragmatických: „Starat se o nějakého cizího dědka? Ani náhodou!“

Máte ve svém okolí nějakou vdovu? Jak se jí žije bez životního partnera? Truchlí jako moje máma? Nebo to vzala statečně? Navázala nový vztah? Po jak dlouhé době?

   
25.03.2010 - Láska a vztahy - autor: Dana Haklová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [42] Vivian [*]

    Sml72Sml49

    superkarma: 0 30.03.2010, 13:57:10
  2. avatar
    [41] denkas [*]

    hardy — #40 smutný! Moc smutný. Ale takovej je bohužel život! že nás vždy něčim zaskočí,že je vše jinak ,než bysme chtěli.

    Naši taky "patřili k sobě". I když se občes hádali,ale žili pro děti a pak pro vnoučata.A když byla máma nemocná ,po mrtvici a taky skorem neviděla,tak se o ni táta staral a pak náhle nečekaně zemřel. Celý život nemarodil ,byl fit a pak měl mrtvici a za dva dny zemřel. A máma zůstala sama.Ale ona byla bojovnice ,nechtěla k nikomu jít,to pak ještě byla po operaci,měla rakovinu tlustýho střeva a i pak byla asi 14 dní u mě a u sestry a pak jen ,že chce domu. Bydlela od nás asi 150km,takže to nebylo na denní návštěvy. Ale aspoň sme ji zařídili paní na nákupy a kdyby něco.Ale jinak máma se ze všeho "vyhrabala" a i si vařila a poklidila. Asi 3 roky tátu přežila.  Už je to přes 14 let ,co máma zemřela a stále mě oba rodiče chybí.Sml59  Ale takový je život. Táta i první pravnouče viděl a máme dvě pravnučky. Tak aspoň tak.

    superkarma: 0 28.03.2010, 13:32:18
  3. avatar
    [40] hardy [*]

    Já jsem měla krásné dětství, bezva rodiče, neznala jsem co jsou hádky.Naši se k sobě chovali moc hezky,a tak já jsem viděla v taťkovi vzor pro mého budoucího manžela, prostě přála jsem si mít také tak krásné manželství , ale co se nestalo. Taťka se asi v 50 letech zamiloval a odešel od nás a hned se oženil. Já jsem sice už v té době byla vdaná, ale moc mě rozvod rodičů zasáhl.Bylo to pro mne hrozné. Vůbec jsem se s tím nemohla vyrovnat, přestože jsem už měla svoji rodinu .No mamka po rozvodu onemocněla, její  zdravotní stav se rychle zhoršoval a když to taťka viděl, tak se jí snažil pomáhat/měl to o to těžší, že byl sám už také nemocný a teď se snažil stihnout taknějak dvě domácnosti. Já jsem samozřejmě mamince pomáhala také jak to šlo.Ale když maminka úplně už slepá nastoupila do nemocnice údajně jen na vyšetření, proč otéká, tak nám lékaři řekli, že můžeme čekat každým dnem konec, neboť mamince přestávají fungovat ledviny. S manželem jsme za ní jezdili do Prahy do nemocnice skoro každý den, /já nadopovaná práškama, aby mamka nepoznala, jak jsem vyřízená/maminka tím jak byla slepá, tak neviděla fleky, které měla po těle-jak špatně fungovaly ledviny a my jsme ji stále udržovali v naději, že bude líp a že po těch všech vyšetřeních ji  pustí z nemocnice domů. A  taťka , když zjistil, jak je na tom mamka špatně, tak za ní také jezdil každý den do nemocnice . No maminka asi po třech měsících strávených v nemocnici den před Štědrým dnem zemřela a taťka přesně za měsíc po úmrtí maminky zemřel také. Ten měsíc po smrti mamky byl pro nás úplně hrozný, neboť taťka mi každý den telefonoval i do práce a pořád plakal,litoval toho, že se rozvedli a moc se mu  po mamce stýskalo No prostě     p a t ř i l i   k   s o b ě.

    1. na komentář reaguje denkas — #41
    superkarma: 0 28.03.2010, 03:14:17
  4. avatar
    [39] mio [*]

    borovice — #38 to je hezký, přeju ti to!Sml16

    superkarma: 0 26.03.2010, 11:58:04
  5. avatar
    [38] borovice [*]

    Můj muž zemřel na rakovinu, letos to bude pět let, tenkrát mi bylo 42. Zůstala jsem se dvěma dětmi 17 a 8 let. Můj muž za svého života měl zvláštní dar - byl velice komunikativní a dovedl dávat lidi dohromady a nadchnout je pro společnou akci, věnoval se kultuře a charitě a v téhle oblasti se to opravdu hodilo. Zhruba  rok po jeho smrti se mi v životě objevil můj současný přítel, který se mimo jiné věnoval podobným aktivitám a mimochodem je mu dost fyzicky podobný. Zamilovali jsme se do sebe, jsme spolu šťastní a báječně si rozumí s mým synem (dcera už je dospělá). Dodnes věřím tomu, že mi ho můj bývalý muž poslal do života, abych nebyla samaSml16.

    1. na komentář reaguje mio — #39
    superkarma: 0 26.03.2010, 11:39:29
  6. avatar
    [37] Véronique [*]

    Mojí mamce bylo 22 let když táta tragicky zahynul, sama jsem ho nezažila, nerodila jsem se až po této tragické události. Dnes je mi 24 a mamka (kromě jednoho vztahu) s nikým nebyla a stále není. Docela mě to mrzí, o to víc, že již studuji a bydlím v jiném městě a docela daleko od domova. Ale zastává mázor že už by "mužského do baráku nechtěla". Myslíte že má smysl jí zkusit přesvědčit o opaku? Sml80

    superkarma: 0 26.03.2010, 07:36:41
  7. avatar
    [36] mio [*]

    Teď vážně. Každopádně ztratit milovanou bytost bolí. Mě by to asi trápilo hodně dlouho. Manželova babička ztratila svého manžela před 10 lety (byl mladší, neměl ještě ani 50 let) a docela dost se v tom pořád topí..

    superkarma: 0 25.03.2010, 21:27:05
  8. avatar
    [35] mio [*]

    Marisa — #16 no tys to už úplně rozřízlaSml30

    superkarma: 0 25.03.2010, 21:21:48
  9. avatar
    [34] mio [*]

    evelyn — #12 teď si to taky převádím do nějakého srozumitelného příbuzenského vzorce, ale asi se na to vykašlu..bratr mých synů je přece taky můj syn, ne? takže bratranec od mých synů je můj synovec.. no to je jedno..to už zavání Cimrmanama..třeba to Anai ještě dovysvětlíSml30

    superkarma: 0 25.03.2010, 21:18:09
  10. [33] klarka66 [*]

    Ovdověla jsem ve 33 letech a také to bylo náhle. Zpočátku jsem si také myslela, že už pro mně žádný chlap neexistuje, že je všemu konec. Jenže to si myslí asi hodně ovdovělých lidí. Dnes mám přítele se ketrým žiju a jsem s ním šťastná. Je také vdovec, je velice hodný a plánujeme svatbu. Chtěla bych popřát všem ovdovělým hodně síl žít dál.

    superkarma: 0 25.03.2010, 21:13:29
  11. avatar
    [32] lenoška [*]

    Pentlička — #28 to už mi příjde jak sebetýrání Sml80 

    superkarma: 1 25.03.2010, 17:52:13
  12. avatar
    [31] denkas [*]

    jukl — #29 to máš úplně pravdu!! Já bych nedokázala být sama. Kamarádka se rozvedla a už pomalu 20let je sama-jí to tak vyhovuje. Ale já bych to nedokázala!Sml80

    superkarma: 0 25.03.2010, 17:35:37

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] Juana [*]

    U nás ovdověla před dvěma lety manželova kanadská teta, dva  dny před vánocemi bratr mé tchýně dostal infarkt a byl hned mrtvý (oni k tomu mají genetické dispozice, manžel tuší, že ho to taky jednou čeká). Nesla to velice těžko, od té doby pořád tchýni telefonuje snad několikrát týdně, ale do roka se seznámila s nějakým vdovcem a začali se spolu stýkat, žijí asi 300km od sebe a už to vypadá, že spolu brzo začnou žít na jednom místě, aby ušetřili za benzín. Oba měli svá první manželství šťastná, nicméně se se ztrátou dokázali vyrovnat - možná právě díky tomu  novému vztahu. Já jsem moc zvědavá, jak ponese smrt svého muže moje tchýně - je velice pravděpodobné, že on tu už dlouho nebude. Mám takové tušení, že to pro ni bude rána a že se z toho nevzpamatuje, přitom oni jsou ten typ lidí, co se nikdy neměli vzít a žít spolu, co je znám, tak se pořád hádají. Ale předpokládám, že právě proto to pak tchýni pěkně sebere.

    superkarma: 0 25.03.2010, 17:22:20
  2. [29] jukl [*]

    Já ovdověla ve 22 letech. Měli jsme tehdy dvouletého syna a další byl na cestě, narodil se po manželově tragické smrti. Zhroutil se mi celý svět. Držela jsem se jen kvůli nenarozenému dítěti (2,5 měsíce do porodu). Zpočátku jsem byla přesvědčená, že už v mém životě nemůže být žádný jiný muž. Věnovala jsem se naplno dětem a suplovala jsem jim i otce, tedy snažila jsem se. Byla jsem sama s dětmi šest let. Moje mamka i tchýně mě pořád přesvědčovaly, ať nezůstávám sama. S mým nynějším přítelem mě seznámila moje spolužačka ze základky. Kamarádil se s jejím mužem. Jsme spolu již dvanáct let v dobrém i ve zlém...Nezůstávejte sami, samota je zlá...a vaše děti stejně jednou odejdou a budou žít svůj život - tak ať ho máte s kým žít i vy...

    1. na komentář reaguje denkas — #31
    superkarma: 0 25.03.2010, 17:19:14
  3. avatar
    [28] Pentlička [*]

    Moje kamarádka ovdověla v 27 letech. Měla 2 maličké dcerky. Za necelý rok se znovu vdala za manželova kamaráda. Já jsem ji tehdy v duchu za to odsoudila a vpodstatě tím naše kamarádství skončilo.

    Já si neumím představit, že bych si našla někoho jiného. Můj manžel sice neumřel, ale rozvedl se se mnou. Já jsem ho strašně moc milovala a miluju ho dodnes (budou to 4 roky). Na jiného chlapa se nedokážu ani podívat. Takže já chápu ty vdovy, které jsou po smrti manžela nešťastné až dos vé vlastní smrti. Moje maminka to taky tak měla, ještě 17 let po tátově smrti jí stoupaly slzy do očí, když o něm byla řeč. Jsem po ní.

    1. na komentář reaguje lenoška — #32
    superkarma: 0 25.03.2010, 16:38:14
  4. avatar
    [27] denkas [*]

    Já jsem ovdověla v 37letech. Manželstvý jsme neměli nic moc,ale i tak to bylo zlý! Zůstala jsem se 3 dětma.Hodně mě pomohla kamarádka. Asi za rok sem poznala nynějšího přítele ,už to bude 20letSml59 Manžela jsem milovala -i když si to někdy nezasloužil a tak sem nějak zas tu lásku potřebovala. Ale když sem ji našla ,tak jsem tak nějak se cítila provinile-to mě drželo ještě asi rok. Naštěstí jsem našla hodnýho chlapa,kterýho si oblíbily i mé děti a vnoučata ,ta už jsou prostě jeho!Sml59

    superkarma: 0 25.03.2010, 16:20:14
  5. avatar
    [26] verlit [*]

    German — #25 Děkuju :-)

    Je mi 43, takže když budu hodně velký optimista, mám půlku života ještě před sebou. Ale nějak je pro mě obtížné si to představit.

    superkarma: 0 25.03.2010, 15:20:07
  6. [25] German [*]

    verlit — #23 Moc hezky jsi to napsala.

    Můžu se zeptat, kolik ti je let?

    1. na komentář reaguje verlit — #26
    superkarma: 0 25.03.2010, 15:12:08
  7. avatar
    [24] maje [*]

    verlit — #23 klobouk dolů před tebou. a upřímně, hodně mě dostalo, jak moc silný a krásný svazek jste museli mít.

    superkarma: 0 25.03.2010, 15:00:44
  8. avatar
    [23] verlit [*]

    Manžel mi zemřel loni a popravdě si nejsem jistá, do které kategorie patřím.

    Neutápím se v sebelítosti, ale denně si stokrát vzpomenu a je mi smutno hlavně z věcí, které by mu udělaly radost a které už nevidí.

    Na druhou stranu žiju dál, stýkám se se spoustou kamarádů, dělám věci, které mě těší, je ale pravda, že ty koníčky, které jsme měli společné, mají teď spíš hořkosladkou příchuť a tak se věnuji spíš těm, které byly vždycky jenom "moje".

    O všechny povinnosti jsme se vždycky dělili, takže nemám ten pocit, že by mi zmizela půda pod nohama. Poradím si se všemi praktickými i úředními záležitostmi, ale strašně mi chybí moje "dvojče", člověk, se kterým jsme byli tak absolutně sladění a doplňovali jsme se, jako kdybychom opravdu byli dvojčata.

    A urnu mám doma, čistě z praktických důvodů. Hřbitovy nemám ráda a nikde nemáme rodinné kořeny, žádné soukromé speciální místo, které bychom měli rádi, jsme neměli a rozptýlit popel např. na zahrádce nechci, protože člověk nemůže nikdy vědět, jestli se třeba po letech neodstěhuje...takže doma je prostě momentálně logická volba.

    Jinak zatím dumám, co si teď chci vlastně počít s životem dál. Myslela jsem, že mě čeká ještě spousta společných let a krásné společné stáří a smyslem života bylo být spolu. Teď cítím potřebu to nějak "předefinovat" (přece nemůžu plánovat, že budu pracovat do důchodu, pak odjedu do důchodu a pak umřu, že jo), ale zatím nevím jak. Chce to čas, věřím, že se to nějak vyvrbí a přijde okamžik, kdy mi to najedou bude naprosto jasné. Teda doufám :-)

    1. na komentář reaguje maje — #24
    2. na komentář reaguje German — #25
    superkarma: 0 25.03.2010, 14:54:59
  9. avatar
    [22] lenoška [*]

    OlgaMarie — #17 mojí kamarádce zemřela nedávno holčina a taky má urnu doma ...

    superkarma: 0 25.03.2010, 14:09:09
  10. avatar
    [21] átéčko [*]

    carmi — #20 Tohle bych si moc přála pro mou kamarádku. Myslí si totiž od smrti manžela, že její život skončil s jeho.

    superkarma: 0 25.03.2010, 13:19:05
  11. avatar
    [20] carmi [*]

    Já jsem ovdověla ve svých 53 letech. Zcela náhle a nepřipraveně. Ráno manžel odešel a za půl hodiny mi přišli říct, že je mrtvý. Moc mi ze začátku pomohly mé dcery. Byly už dospělé, ale ještě se mnou žily. Prostě jsem musela fungovat.Trvalo mi to skoro rok, než jsem se s tou ztrátou vyrovnala aspoň jakž takž. Po roce jsem si řekla - tak dost, takhle už žít nemůžu. Našla jsem si přes net přítele a stalo se to, s čím jsem ani už nepočítala a docela mě to i zaskočilo - prostě jsem se zamilovala. Jsme spolu už dva roky, dcery zatím odešly z domu, a asi se jim i díky tomu odcházelo klidněji. Skvěle si s přítelem rozumíme, hodně cestujeme. Před třemi lety bych nevěřila, že můžu být ještě někdy šťastná.

    1. na komentář reaguje átéčko — #21
    superkarma: 1 25.03.2010, 13:09:34
  12. avatar
    [19] átéčko [*]

    OlgaMarie — #17 Přijdou na návštěvu. Pokecat. Moje sousedka si povídala furt se svým nebožtíkem.

    superkarma: 0 25.03.2010, 11:58:26
  13. [18] jastura [*]

    OlgaMarie — #17 Dědeček má takto babičku doma (teda bydlí s tetou na jejich baráku). Babička má na hřbitově jméno u své rodiny, ale dědeček se s ní nechce rozloučit a má ji u sebe... Nepřijde mi to divné, říkám si, že je to jeho věc Sml80

    superkarma: 0 25.03.2010, 11:36:29
  14. avatar
    [17] OlgaMarie [*]

    Víte, co jsem nikdy nechápala v souvislosti s úmrtím manžela/manželky? Ponechání urny doma. Myslím si, že mrtvý patří k mrtvým a živý k živým. Nechci se dotknout citů těch, kteří neumístí urnu na hřbitov, ale občas k jeho místu posledního odpočinku chtějí přijít i jeho někdejší kamarádi...

    1. na komentář reaguje jastura — #18
    2. na komentář reaguje átéčko — #19
    3. na komentář reaguje lenoška — #22
    superkarma: 0 25.03.2010, 11:09:54
  15. avatar
    [16] Marisa [*]

    evelyn — #12 jj, taky mi to zarazilo, ale rozklíčovala jsem to takto: autorka má syny s chlapem se kterým se rozvedla a ten si pořídíl další dítě. A synové sestry či bratra matky tohoto dítěte jsou ti, o kterých se tu mluví Sml52 Sml24

    1. na komentář reaguje mio — #35
    superkarma: 0 25.03.2010, 11:07:32
  16. avatar
    [15] átéčko [*]

    syrrit — #14 evelyn — #12 Sml30

    superkarma: 0 25.03.2010, 10:52:23
  17. avatar
    [14] syrrit [*]

    evelyn — #12 co nechápeš,  prostě cizí lidi.- Ale zřejmě to byly nějaké celebrity třetí kategorie, tak je třeba patřičně zdůraznit příbuzenství.

    1. na komentář reaguje átéčko — #15
    superkarma: 0 25.03.2010, 10:48:58
  18. avatar
    [13] V-Penicilin [*]

    evelyn — #12 Celý je to hovadina.

    superkarma: 0 25.03.2010, 10:42:03
  19. avatar
    [12] evelyn [*]

    Anai — #7 [size= 12px; line-height: 19px]bratranci bratra mých synů? Co je to za hovadinu?Sml16[/size]

    1. na komentář reaguje V-Penicilin — #13
    2. na komentář reaguje syrrit — #14
    3. na komentář reaguje átéčko — #15
    4. na komentář reaguje Marisa — #16
    5. na komentář reaguje mio — #34
    superkarma: 1 25.03.2010, 10:37:15
  20. avatar
    [11] átéčko [*]

    Moje kamarádka ovdověla ve 45 letech. Teď jí je 55 a stále se nevyrovnala se ztrátou. Byl to velice skvělý pár lidí. Z mé kamarádky zůstala ta smutná polovina.

    superkarma: 0 25.03.2010, 10:17:30
  21. avatar
    [10] Myškomedvídek [*]

    já ovdověla v 38 letech,člověl se s tím spíš vyrovnánež v pozdějším věku

    superkarma: 0 25.03.2010, 09:32:34
  22. [9] Marie Šrámková [*]

    I když společné soužití mých rodičů poznamenala otcova nevěra - jediná, ale matka mu ji nikdy neodpustila - v důchodu jim to spolu docela klapalo. A to jsem se bála, že se "zabijí". Když táta umřel, máma na něj nepřestala myslet a do své smrti nebyla schopná zlikvidovat jeho pozůstalost, osobní věci (třeba holicí strojek či síťku na vlasy), sbírku minilahviček, kterou ze jeho života nesnášele, protože se na ní jen ukládal prach, oblečení, různé zápisky a poznámky... Oblíbila si i jeho anduláka Pepíka, přestože zvířata moc "nemusela", a když o Vánocích přilétla k sousedům na okno modrá andulka a oni ji přinesli k nám, naprosto vážně to považovala za jeho dárek pod stromeček... Inu, každý prožívá smrt blízkého člověka jinak. Už jsou tam spolu.

    superkarma: 0 25.03.2010, 09:15:52
  23. [8] Dana Haklová [*]

    maje — #2 Ve čtyřiceti? To byla ještě mladá, není to škoda? Děti odejdou a co potom? Vy si ale nic nevyčítejte, byla to její volba.

    Já si mamku s někým jiným vůbec nedokážu představit, ale bez bez chlapa je to také na nic. Má velkou zahradu(kterou budovali s tátou) a možná kvůli němu se na ní stále lopotí. Většinou sama. Já jsem daleko a sourozenci mají svoje latifundie, takže moc času také nezbývá.

    superkarma: 0 25.03.2010, 09:14:25
  24. [7] Anai [*]

    Mám, neznám ji příliš, ačkoliv je to kolegyně z divadla (přestala hrát, když se jí narodily děti), je jí 33 let, asi před dvěma lety zahynul její manžel v Alpách (pamatujete na ten případ tehdy? Byli tři - shodou náhod ty dva ostatní byli bratranci bratra mých synů). Viděla jsem jí před nehodou a pak rok po ní na vernisáži obrazů další herečky - neuvěřitelná změna!!! Z průměrně hezké dívky s kraťoučkými vlasy a nic moc líčení či oblečení se stala vysloveně zářící krasavice. Zřejmě podvědomý pud sebezáchovy, neboť je třeba najít maličkým synkům nového tátu... Moc a moc jí držím palce! Sml67 Příkladný přístup, já bych čekala na té vernisáži trosku - vlastně jsem jí skoro nepoznala.....

    1. na komentář reaguje evelyn — #12
    superkarma: 0 25.03.2010, 08:48:32
  25. avatar
    [6] ivbara [*]

    K Vašim příspěvkům.. je to nejen individuální,ale i otázka náhody. Já ovdověla asi v 54, děti  dospělé. O manžela jsme se  ais půl roku staraly  s dcerou, moc mi pomohla ikdyz to nebyl její vlastní  táta.Po jeho smrti    dostala byt  v Praze,kde studovala, odstěhovala se  a já zůstala sama,chodila jsem tehdy ještě do práce,tak jsem se  ani moc sama necítila. Ani jsem nepředpokládala ani nechtěla už s nikým žít,ale náhodou a také díky  netu jsem se seznámila   se  svým součaným partnerem, se kterým jsem uz skoro 5 let.. kdyby mi někdo řekl, že se od Prahy přestěhuju  do malé vesničky  o pár číslech, nevěřila bych mu..

    superkarma: 0 25.03.2010, 08:40:17
  26. [5] Marie Dymackova [*]

    Mojí sestřenici 43 let umřel manžel před 14 dni, má 2 dospělé děti

    superkarma: 0 25.03.2010, 08:10:32
  27. avatar
    [4] navia [*]

    Moje maminka ovdověla v 50..tátovi bylo o tři roky víc. Nám bylo 19, 17 a 16. Takže měla asi dost starostí, ačkoliv si někdy myslím, že se jí v praktických věcech i trochu ulevilo, protože táta byl už asi ve stadiu "alkoholik". Nijak agresivní nebo tak, ale doma nic nedělal, propíjel peníze..Je to už víc než 18 let, zůstala už sama, což mě trochu mrzí, je to báječná, veselá ženská...

    superkarma: 0 25.03.2010, 07:42:27
  28. avatar
    [3] OlgaMarie [*]

    Během dvou let zemřeli manželé mých dvou sester.  Oba zemřeli doma a i přes morfiové léky velmi trpěli a péče o ně byla pro sestry velmi náročná. Jedna měla po smrti manžela tak velké problémy s alkoholem, až jsem si myslela, že se uchlastá. Vzpamatovat se musela, neboť se bála, že ji odmítne dcera, která byla zoufalá. Druhá má štěstí, že její děti mají malé děti, které musí víc než často hlídat.

    Často myslím na to, jak bych ztrátu manžela zvládla já.

    Špatně.

    superkarma: 0 25.03.2010, 07:16:47
  29. avatar
    [2] maje [*]

    moje máma ovdověla, když jí bylo 40 (táta byl o 3 roky starší). a bylo to asi něco podobného, jako danina mamka. naši měli šťastné manželství, mamka se přizpůsobovala a taťka byl akční. a myslím si, že nejen nedostatek příležitostí, ale hlavně kvůli nám - možná mě víc - si mamka nikoho nenašla. vždycky jsem říkala, že nikoho nepotřebuje, že má mě a sestru. ale teď, co mám svojí rodinu, vidím, jak moc jsem byla sobecká.

    1. na komentář reaguje Dana Svobodová — #8
    superkarma: 0 25.03.2010, 07:16:18
  30. avatar
    [1] Pajinka [*]

    taky mám - obě moje tety - jedna si našla nového partnera a užívá si života, druhá se stále nevzpamatovala - určitě je to individuální Sml79

    superkarma: 0 25.03.2010, 07:09:25

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Vyberte si přípravek Lactacyd Pharma, který vám vyhovuje a otestujte ho!
Jak jste spokojena s lékařskou péčí?
Trpíte nevolnostmi, pocity plnosti, bolestmi břicha, obecně potížemi se zažíváním?

Náš tip

Doporučujeme