Reklama

Píši Vám na dnešní téma zklamání.

Bohužel jsem jich v životě taky několik zažila. Nejvíce mě však zklamala jedna moje kamarádka. Je to vlastně i moje sousedka. Když jsem se přistěhovala za manželem, tak jsem si s ní hodně rozuměla. On i okolí mě však odrazovali, že jí nemám věřit, že je pomlouvačná. Protože, ale v životě jedu podle kréda, že si na každého vytvářím vlastní názor, tak jsem je neposlouchala.

Téměř denně jsme se vídaly, dávaly si na zahradě kávičku, řešily všechny problémy. Občas se stalo, že koukala jako bubák a skoro nepozdravila. Ale vždy ji to třeba po týdnu přešlo.

Pak jsem otěhotněla a ona se se mnou přestala bavit, protože jí jiná kamarádka říkala, jak jsem trapná, že si hladím břicho. Bylo mi hrozně smutno. Časem se mi přišla omluvit a zase to bylo v pořádku. Bod zlomu ale nastal, když jsem porodila svou dceru. Do porodnice za mnou přijela jako velká kamarádka, máme natočené i na videu, jak si malou chová a říká, jak ji bude rozmazlovat.

Protože jsem byla přistěhovaná, tak jsem se jí ptala na nějakou dobrou dětskou lékařku. Doporučila mi svou. S malou jsme k ní poprve jeli, byla moc milá a pečlivá.

Jen sousedka se mnou ze dne na den přestala mluvit. Pak mi jeji holčička, ktere bylo 5 let prisla rict, ze mamka chce vratit vsechny veci, co mi pujcila na malou. Protoze se mnou nemluvila vic než 3 tydny, tak jsem uz ty veci mela pripravene. Jen jsem nevedela, co se deje a jak ji je v klidu vratit. Porad jsem nechapala, co se stalo. Pak se manzel sebral a sel za jejim muzem, aby mu rekl, co se to vlastne deje, kdyz ona to rict nechce.

To, s cim prisel, mi naprosto vyrazilo dech. Pry ji volala ta detska lekarka, at k ni prijede, ze s ni musi mluvit. Mela jsem ji tam nehoraznym zpusobem pomlouvat.

No uznejte, kdyz mate prvni miminko a jedete poprve k doktorce, tak urcite nemyslite na to, jak tam pomlouvat sousedy. Tedy ja rozhodne ne! Mluvila jsem o sousedce, to ano, ale jen, kdyz se me lekarka ptala, jak jsem na ni prisla. Rekla jsem, ze k ni sousedi chodi a moc si ji chvali. Pak uz jsme se venovali miminku.

Hodně jsem doma kvuli tomu nařčení brečela. Dokonce mi to začali i říkat lidé z vesnice, že to o mně roznáší, jaká teda jsem mrcha.

Protože ale manžel byl v te ordinaci se mnou a věděl o každém slovu, tak mě naložil do auta a za pani doktorkou jsme jeli.

Moc jsem se ji omlouvala, že ji s tím otravuju, ale že nastala tato situace a ja musim vedet, co se stalo. Doktorka i sestřička na mě koukaly jak z jara. Vubec nevěděly, o čem tam mluvíme. Nikdy s ní nic takového neřešili. A řekly, že to je nehorázná lež.

Pak si pani doktorka vzpomnela, ze když tam byla naposledy, tak její holčička měla chřipku a ona ji řekla, at k nam nechodí na návštěvu, že by to miminko mohlo chytit. Vubec netušila, jak se to sousedky dotkne. Myslela to dobře a říká to všem pacientům.

Po tom rozhovoru mi bylo ještě hůř. Nevěděla jsem, co si mám myslet. Časem jsme se po vesnici dozvídala další věci, jako že jsem jí okradla, když jsme vracela ty věci na malou, že jsem jich nevrátila ani půlku. Nejvíc mě zarazilo, když jsem slyšela, že jim lezu přes plot a kradu hračky.

Cely ten konflikt trval přes rok, samozřejmě s námi přestal mluvit, a dokonce nas zdravit i její muž. Chodili jsme okolo sebe a dělali, že se nevidíme. Bylo to těžké, mame domy hned vedle sebe a jen nizky plot, přes ktery je vše vidět a slyšet.

Naučila jsem se je ignorovat, za celou zaležitostí jsem zavřela dveře.

Ale jednoho dne pred 3 mesíci mi přisly 3 sms s omluvou. Seděla jsem a nevedela, co delat. Druhy den jsme ji odpovedela, ze si omluvy vazim, ale ze po tom vsem pro me bude tezke s ni mluvit. Další měsíc jsme se jen zdravily a posilali sms. 

Pak mi zavolala, zvednul to manžel a řekl jí, že si ma uvědomit, co vlastně všechno způsobila. Taky jí řekl, že víme vše o té doktorce a těch pomluvách. Poprosila ho, at za ní příjdu, že mi to vysvětlí.

Hodinu jsme sbírala odvahu, ale pak jsem tam vyrazila. Poslechla jsem si omluvu, ale když chtela ty pomluvy vysvetlovat, tak jsem ji zarazila. Řekla jsem, že nemá cenu se v tom patlat, že je duležité aby se to už neopakovalo. Že musí pochopit, že nejsem její soupeř, ale přítel. A pak nebude docházet k  těmto situacím.

Dneska spolu mluvíme, ale mam hrozný strach, kdy se kde zase neco zvrtne.

SACHINO

SACHINO, dočetla jsem Váš příspěvek a jen kroutím hlavou, čeho všeho jsou lidé schopni... Mám takový pocit, že Vaše sousedka zase něco provede a nevím, zda její omluvné SMS jsou dostatečnou náplastí na způsobené problémy.