Bulvár

Dvě rány osudu

Ještě nikdy jsem nikomu neřekla to, co teď budete číst. Vdávala jsem se z lásky 18.8.1973. Za devět měsíců a deset dní se nám narodil syn, říkejme mu Petr.
Za dalších třináct měsíců další syn, tomu můžem říkat Karel. Obě děti se zdárně vyvíjely, až na obyvklé dětské choroby typu neštovice, zarděnky atd. byly zdravé. Když bylo mladšímu Karlovi pět let, volali mi ze školky, ať si pro něj přijdu, že jdou na vycházku a Karla bolí nožička a nemůže jít s nimi. Po příchodu do školky mi učitelka sdělila, že Karlík si už od rána stěžuje na bolest. Tak jsem ho odnesla v náručí k dětské lékařce. Prohlédla ho a řekla, že na něm nic neshledává a že Karel roste a bolí ho klouby. Předepsala mu nějaké kvasnicové tablety, a prý ať se přijdem za týden ukázat. Nepřišli jsme, zase jsem ho přinesla. To už nemohl pomalu chodit vůbec! Paní doktorka ho opět prohlédla, a když sama viděla, že není schopen chůze, poslala nás na polikliniku za ortopedem. Ortoped prohlédl, zrentgenoval a usoudil, že mu nic není! Nebudu vypisovat celou anabázi, ale u tohoto ortopeda jsme byli ještě 14x, než se dětská lékařka rozhodla nás poslat do Brna. To celé trvalo od dubna do září. Karel nechodil, hlídala ho babička, já musela chodit do práce.V Brně věděli za pár hodin, že Karel má chronickou juvenilní artritidu a následně z neléčení šelest na srdci, měkké kosti, propadlé klenby na nohou, revmatické výrůstky na malých kloubech.
Nechali si ho tam na léčení, na kardiologii. Vrátili mi ho těsně před Vánocemi. Dodnes slyším jeho pláč, když jsem ho tam musela nechat a jet domů bez něj, celou cestu jsem proplakala. Jezdila jsem za ním každou sobotu. Při první navštěvě se mě nechtěl pustit, když jsem odcházela, bylo to velmi srdceryvné. No ale postupně si zvykl a neplakal. Vánoce jsme prožili jakž takž v klidu. Dostal 11 typů léků, včetně hormonů. Po Novém roce jel do lázní v Teplicích nad Bečvou a jeho zdravotní stav se začal pomalu zlepšovat. Koncem února mi volali z lázní, že Karel byl převezen do Olomouce na kliniku se zánětem osrdečníku! Byl tam 3 týdny v péči a odtud zpět do lázní, domů se vrátil v květnu. Od té doby to nebylo lepší, ale ani horší. Odstěhovali jsme se kvůli němu na vesnici, lékaři doporučovali víc pohybu.

Dnes je mu 31 let, je ženatý a má pětiletého syna. Myslíte konec dobrý, všechno dobré?

Chyba, starší syn Petr narukoval v 19 letech na vojnu, po měsíci měla být přísaha, narukoval do Pardubic a v Olomouci měl přísahat. Zavolal mi, ať nejezdím, že ho bolí něco na krku a že přísahat bude jindy. Začátkem prosince mi přišel telegram, ať se dostavím do vojenské nemocnice v Olomouci. Podepsán primař. Nikdo si neumí představit, co za hrůzy se matce vybaví při čtení tohoto telegramu. Druhý den jsem jela do Olomouce, a tam čekala ještě větší rána než ta první. Pan primař mi sdělil, že můj syn má rakovinu lymfatických cest! Nevím, jak jsem to přežila, slzy mi potichu tekly na tvář, nebyla jsem schopna slova. Primař mi řekl, jaká je prognóza, prý je to na počátku a tedy léčitelné. Nic jsem o této chorobě nevěděla, byla jsem zoufalá a v tomto stavu jsem měla jít na pokoj za synem. Nešlo to. Ještě asi hodinu jsem chodila v mrazu po nemocničním dvoře, než jsem byla schopna se sebrat a jít za ním. Když jsem přišla na pokoj, Petr si pročítal svou zdravotní dokumentaci, ponechanou tam za účelem vizity. Věděl! Bylo by to velmi dlouhé, ale Petr prošel peklem, je to 2 roky, co prodělal léčbu svými vlastními kmenovými buňkami. Letos v létě se mu přihoršilo, našli mu další bulku na rameni. Poslední pomoc pro mého syna je v kmenových buňkách od bratra. Všechny znaky mají shodné a čeká se na vhodnou chvíli. Velikou oporou je pro něj jeho žena, se kterou chodil od 16 let. Podržela ho v nejhorších chvílích. Věřte, že byla taková doba, kdy to chtěl vzdát a odmítal se léčit. Dnes je na tom duševně lépe, je v invalidním důchodu, věnuje se skládání hudby a psaní textů k ní. Já jen doufám, že se stane zázrak, a myslím, že on a celá naše rodina také.
Věřte, že se mi teď trošku ulevilo.
Milá a statečná ženo-in,
ani nevíte, jak těžko se hledají slova útěchy. A jestli se vám alespoň trochu ulevilo, když jste svěřila se svým trápením, je to to nejmenší, co jsme pro vás mohli udělat. Z celého srdce přejeme vám a vašim synům jenom to dobré a držíme palce, ať všechno zdárně překonáte.
   
04.12.2006 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. [25] mamoutek [*]

    Také přeji už jenom štěstíčko

    superkarma: 0 05.12.2006, 12:53:52
  2. avatar
    [24] Smetanová [*]

    superkarma: 0 05.12.2006, 08:36:44
  3. [23] FAXÍK [*]

    Je to moc smutné,někdy nám ten život naloží moc trápení.Přeji moc štěstí a hlavně zdravíčka.

    superkarma: 0 05.12.2006, 07:57:36
  4. [21] altamina [*]

    Strasne moc vam preji alespon ocean stesti a zdravi ackoli nejsem verici, tak slibuji, ze si na vas vzpomenu, az pujdu letos na pulnocni...

    superkarma: 0 04.12.2006, 23:30:19
  5. avatar
    [19] reditelka [*]

    Moc a moc síly a věřte, že musí být líp, už jste toho dokázala hodně a Vaše statečná rodina taky.

    superkarma: 0 04.12.2006, 21:06:52
  6. avatar
    [18] Láska [*]

    držím palce a přeji hodně moc

    superkarma: 0 04.12.2006, 20:30:45
  7. avatar
    [17] Tanzi [*]

    Snad už je vše zlé za vámi

    superkarma: 0 04.12.2006, 20:05:25
  8. avatar
    [16] Blueberry [*]

    Preju ti uz jen mnoho stesti a tvym synum take! Proc jenom maji nekteri lide v zivote tolik trapeni !

    superkarma: 0 04.12.2006, 20:04:44
  9. avatar
    [15] LidusP [*]

    Držím palce ať se Váš syn uzdraví. A Vám skládám velkou poklonu.

    superkarma: 0 04.12.2006, 20:03:19
  10. avatar
    [14] lušinka [*]

    Rozplakala jste mě. Mám dva dospělé syny, tak si dovedu představit tu hrůzu. Já sama jsem měla rakovinu prsu před 8 lety, nádor hodně velký, ale bojovala jsem a jsem naprosto zdravá. Věřím, že váš syn i jeho rodina budete silní a vše dobře dopadne.Držím palce!

    superkarma: 0 04.12.2006, 18:48:16
  11. avatar
    [13] Kingoska [*]

    Přeji Vám už jen dobré zprávy.

    superkarma: 0 04.12.2006, 18:26:20
  12. avatar
    [12] Medvídě [*]

    Držím Vám palce, ať to s Vašimi dětmi dobře dopadne. Představa, čím vším jste si musela projít, je strašná, ale zdaleka se asi nevyrovná skutečnosti. Jste moc statečná...

    superkarma: 0 04.12.2006, 18:09:21
  13. avatar
    [11] Věrulinka [*]

    hodně a hodně Vám přeji,hlavně synům

    superkarma: 0 04.12.2006, 17:27:51
  14. [10] Olca [*]

    superkarma: 0 04.12.2006, 17:02:28
  15. avatar
    [9] kaculka25 [*]

    taky se připojuji buďte statečná a přeji ať vaši synové už jsou zdraví a ať už máte v životě jen samé štěstí zasloužíte si ho

    superkarma: 0 04.12.2006, 16:28:12
  16. avatar
    [8] paníliška [*]

    Hodně síly i štěstí.

    superkarma: 0 04.12.2006, 16:27:35
  17. avatar
    [7] lenkasegra [*]

    Jen lumpi neplatí daně u dobrých lidí si život bere daň dám. Hodně síly do života nadále přeji.

    superkarma: 0 04.12.2006, 16:16:15
  18. avatar
    [6] Eliana [*]

    Drzim palecky, a at uz se deji jen prijemnejsi veci

    superkarma: 0 04.12.2006, 16:13:57
  19. avatar
    [5] lumpik [*]

    Hodně štěstí

    superkarma: 0 04.12.2006, 16:12:16
  20. [4] free [*]

    Tak tohle vydrží jenom máma. My se synem jezdíme po špitálech osm let a měla jsme podobné pocity. Držím pisatelce palce.

    superkarma: 0 04.12.2006, 15:58:51
  21. avatar
    [3] xjannickax [*]

    držím pěsti

    superkarma: 0 04.12.2006, 15:58:00
  22. avatar
    [2] edith1975 [*]

    držím palce, aby to dopadlo

    superkarma: 0 04.12.2006, 15:51:25
  23. avatar
    [1] Kekka [*]

    Život je někdy hrozně krutý. Přeji hodně štěstí.

    superkarma: 0 04.12.2006, 15:47:53

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme