Reklama


První díl cestopisu najdete tady.
Vylezli jsme z lanovky na sluníčko a já se těšila, jak si dám horkou polévku. Když jsme tu dopoledne zastavili s autobusem, u lanovky byla otevřená restaurace a z chladicího pultu se na mě smály čokoládové dorty. Byl to příslib jídelního lístku, pohodlné židle a hbité obsluhy. Teď v pět hodin už se ale nesmálo nic. Odnikud. Byl podvečer a všude zavřeno. Dali jsme si jablko z batohu, a když jsme se trošku vzpamatovali, vydali jsme se na procházku po parku.


Celý vypadá jako měsíční krajina. Je až strašidelně tichý. Sem tam se k životu derou podivné rostliny. Vlastně to připomíná obří skalku. Téměř odevšad jsou vidět zastydlé proudy lávy, které se na cestě už definitivně zastavily. Je to fascinující a děsivé. Parkem se dá procházet dlouhé hodiny (my jsme prochodili po sestupu z Teide tři), vedou tu různé kratší značené trasy.


Dál jsme hledali místo k přespání. V mapě byla zakreslená kromě hotelu ještě jedna chata. Oba jsme sice v duchu toužili po útulném pokoji, ale nechtěli jsme být „měkoni“. Nesli jsme s sebou přece celou dobu ty spacáky. Neneseme je zbytečně! Budeme spát venku! Poptali jsme se pro jistotu na cenu, kdyby to bylo opravdu velmi levné, tak snad bychom hotelem nepohrdli. Možná, že bychom recepčního přemlouvali, aby nám dovolil spát aspoň před domem nebo nejhůř v chodbě, kde aspoň trochu táhne. Nebyl levný. Poděkovali jsme a šli hledat tu chatu.

 

Minibar a čtyři hvězdičky

Turistická chata. Vypadá jako záchodky na táboře. A zapečetěná. Opuštěná. Okénka malá a zamřížovaná. Stáli jsme tam, pomalu se stmívalo.

No, uměl bych tady z té střechy vyrobit malý přístřešek na noc, aby na tebe nefoukalo,“ snažil se přítel. Chvíli jsme mlčeli. Mně se vlastně už vůbec nechtělo spát venku. Byla zima. Obíhal budku a vymýšlel další strategie, jak postavit dům na jednu noc. Stála jsem tam a mlčela, ruce schované v rukávech zimní bundy. Přitočil se ke mně a povídá: „Víš, já vlastně celou dobu čekám, až řekneš, že bys nastydla a že nechceš spát venku.“

„Nechci spát venku,“ vypadlo ze mě bez chvilky váhání.

„No to je jasný, ještě bys nastydla!“ dokončil etudu.

A bylo to! Pozval mě do hotelu a užili jsme si úžasnou noc v teplých dekách, večer (po horké koupeli v hotelové vaně pochopitelně) jsme z pokojového minibaru ochutnali pivko, koukali z okýnka na hvězdy a ráno na snídani, u voňavé silné kávy, jsme se kochali pohledem na Teide, kde jsme včera mrzli. Nádhera. Píší sice, že dvouhvězdičková, ale my měkoni" už víme, že regulérně čtyř.

 

A znovu do kopce!

Kdo chce z kráteru, musí nejdřív do kopce, aby pak mohl jít z kopce, to dá rozum. Přelezli jsme tedy hranici národního parku a zmizeli v lese. Pás lesa tu netrvá dlouho a rozhodně se nejedná o les hustý. Vyskytují se tu v podstatě pouze nižší borovice ve větších rozestupech (mluvím o jižní části ostrova, na severní jsme nebyli). Putujeme dlouho mírnou širokou cestou lemovanou kameny. Les příjemně voní jehličím. Mapa sice místy neodpovídá, ale to už nás po fiasku s horskou chatou nepřekvapilo. Dorazili jsme do městečka Vilaflor, odkud nám jel autobus dolů k moři a pak do hotelu.

 

Playa de las Américas – Mekka ostrova

Po cestě jsme se stavovali na nejvyhledávanějších plážích tohoto ostrova – las Américas. Pokud máte rádi vysokánské hotelové komplexy, uličky plné obchůdků a supermarkety, kam oko zavadí, je to ideální místo pro vaši dovolenou. Jsou tu rozlehlé pláže a rozhodně si tu nebudete připadat osamělí. Z pláže je vidět další rozestavěné komplexy, takže až budete odjíždět, bude toto místo ještě větší a ještě vyhledávanější J.
Mně se tam nelíbilo. Z našeho hotelu totiž bylo vidět moře, o kousek dál Teide, sousední ostrov La Gomera a v docházkové vzdálenosti i skály La Gigantes. Měli jsme blízko nejčistší pláž s černým pískem a v okolí nízké hotýlky a skromnou kolonádu.

 

Několik rad na závěr:

Spíše než utratit půl kapesného za Parador v národním parku je lepší zajistit si dopravu zpět na pobřeží, nebo jet dobře vybaven na přespání pod stanem (či pod širákem).

Místní autobusy staví občas mimo značené zastávky – takže je dobré sledovat, kde stojí skupinka lidí, spíš než kde stojí budka s nápisem BUS. V autobuse je výhodné včas skočit po tlačítku STOP, některé zastávky se totiž projíždí. Nápověda - není to deka!

 

Časy odjezdů autobusů jsou uvedeny pouze u startovní stanice, takže musíte odhadnout, kdy tak asi dorazí k vám. Pokud totiž probíhají práce na silnici, tak jsou přednější než autobus. Někdy tedy jede trasu hodinu, jindy tři J.

Pokud toužíte po velkých plážích a spíše rušnější dovolené s možností večerní zábavy ve městě, doporučuji Los Cristianos – viděla jsem ho pouze z autobusu, ale působí jako původní vesnička s normálně rostlými uličkami a ukrytou obrovskou pláží. Pokud se nechcete až tak moc ukrývat, Las Américas je odtud v docházkové vzdálenosti.

 

Chcete-li klidnější dovolenou, volte západní část ostrova, tu mohu jen doporučit. Na severní a východní straně jsem nebyla, a i tam to může být skvělé. Tato část totiž nebyla tak zničena posledním sopečným výbuchem, takže tu najdete trochu jinou krajinu, původní flóru a dlouhé vinice.

 

Ponaučení: Dvě hvězdičky jsou někdy čtyři hvězdičky :-).

 

Taky vidíte na fotografii skály vpravo sovu a vlevo E.T.?