Malika byla prvorozenou dcerou marockého generála Muhammada Oufkira (též možno česky psát jako Ufkír). Ačkoli se mu narodilo děvče, otec jásal, jakkoli to nebývá v arabských zemích právě zvykem. Maličká dcerka ale byla věrnou kopií své maminky Fatemy, která si srdce o dvacet let staršího tvrdého a uctívaného vojáka získala na první pohled.

Dívenku pojmenovali Malika, v arabštině tohle jméno znamená královna. Jakoby tím předpověděli její osud tolik svázaný s marockou královskou rodinou. V pěti letech během jedné návštěvy na dvoře krále Muhammada V. se panovník rozhodl, že Malika bude tou nejlepší společnicí pro jeho dceru Lallu Minu. A dívenku bez velkého přemýšlení rovnou adoptoval.

I když strávila dětství v přepychu a materiálním dostatku, Malika na tohle období později vzpomínala neradostně. Měla krásný vztah s maminkou Fatemou a vzájemné odloučení snášela těžko. Dostalo se jí stejného vzdělání a výchovy jako princezně Lalle Mině, nicméně její největší přání bylo vrátit se domů. To jí splnil král Hassan II. – Muhammadův nástupce a bratr princezny Lally Miny.

Konečně se může vrátit domů. Raduje se nejen z přítomnosti svých rodičů, ale těší ji také docela obyčejné sourozenecké vztahy. Na naše dnešní evropské poměry byla Oufkirova rodina početná: dcery Myriam, Marie, Soukaina a bratři Raúf a benjamínek Abdellatif. Malika si konečně také může začít užívat života jako kterákoli její vrstevnice. V Maroku koncem šedesátých let existuje množství nočních klubů a zábavních podniků, kam chodí tajně v noci se svými bratranci tančit a bavit se.

Finančně i společensky výborně zajištěný generál sponzoruje nejen rozmařilé nákupy své manželky (Malika později vzpomíná, že pro maminku v té době nebyl problém utratit během hodiny v salonu Dior bez mrknutí oka třicet tisíc franků), ale i cestování své nejstarší dcery. Malika je bohatá, mladá exotická krasavice. Dveře mezi tehdejší společenskou smetánku má otevřené. Seznamuje se například se slavnou filmovou hvězdou Alainem Delonem, při cestě do USA zase se Stevem McQueenem. Touží stát se herečkou nebo režisérkou.

Realita je ale jiná. Její otec se zaplétá do spiknutí proti králi, a když se nezdaří pokus o atentát – na panovníkovo letadlo neúspěšně zaútočilo několik vojenských stíhaček – popraví ho. Jeho manželka a šest dětí, z nichž nejmladšímu Abdellatifovi je teprve dva a půl roku, jsou okamžitě internováni.

Nejprve stráví skoro rok v oáze Assa. I když se jejich životní podmínky pronikavě zhoršují, přece jen je to stále ucházející proti tomu, co bude následovat. Pak se ocitají na pět let v Tamattaghu. Odtud jsou převezeni do Bir Ždidu. Tady je to asi nejhorší, holá, temná a vlhká betonová ubikace vedle kasáren. Rodina nesmí být pohromadě. Jsou rozděleni na cely, nejstarší bratr Raúf je v kobce úplně sám. I když žijí v prostoru na pár metrech, několik let se vůbec neuvidí. Naštěstí se jim podařilo ukrýt rádio a také spolu komunikují pomocí jakési potrubní pošty. To jim pomáhá přežít.

Každý rok v den králových narozenin žádají o milost. Pokaždé neúspěšně. Ten stejný Hassan, který k nim dovedl být laskavý a milý, se po zradě svého oblíbeného generála nelidsky zatvrdil. O průběhu a podmínkách jejich věznění se ale nechával od svých podřízených obšírně informovat. Zoufalí Oufkirovi se rozhodnou pro útěk. Malika a nejstarší bratr Raúf to celé naplánují a vymyslí. Nic jiného jim už vlastně nezbývá. Všichni jsou po letech vězení strašlivě zubožení, podvyživení s vypadanými vlasy a zuby a ve špatném zdravotním stavu. Přesto jim pomyšlení na útěk dodává sílu.

Za složitých opatření a v přísném utajení se jim podaří neuvěřitelné – pomocí lžíce, víčka z krabičky od sardinek a rukojeti nože vykopat tunel. Nemohou ale utéci všichni, matka, Myriam a Soukaina zůstávají ve vězení. Po několika dnech vyčerpávajícího skrývání a útěku před policií, a především po řadě neúspěšných pokusů najít spřízněné duše, se Oufkirovi obracejí na francouzská média.

O jejich neuvěřitelném útěku a patnácti letech nespravedlivého vězení se dozvídá svět. Ale cesta Maliky a její rodiny ještě není zdaleka u konce. Král Hasan II. stále na zradu jejich otce nezapomněl. Malika a její blízcí jsou sice ubytováni v běžném domě, mají dostatek jídla a pití, nicméně zůstávají pod stálým dohledem policie. Nedali jim také cestovní pasy, takže z Maroka nemohou vycestovat. Na jedné svatební oslavě potkává Malika francouzského architekta Erica Bordreuila. Zamilují se do sebe a Eric celý rok létá mezi Paříží a Casablankou, aby byl milované Malice nablízku. A happy end se přece jen koná – Malika a Eric se vezmou v roce 1998.

To jsme poněkud předběhli. Mezitím musí Oufkirovi utéci ještě jednou - 25. 6. 1996 se Maria Oufkir – Maličina mladší sestra – přeplaví z Maroka do Francie. Pod mezinárodním tlakem vydávají konečně marocké úřady zbytku rodiny cestovní doklady a zhruba o měsíc později Malika, Raúf a Sukaina přijíždí do Paříže. Malice tehdy bylo 43 let.

S použitím knihy Malika Oufkir, Michele Fitoussi: Vězeňkyně  

Reklama