Bulvár

Dva trapasy mého života


Sardinka v oleji

Podělím se s vámi o příhodu, která se mi detailně vryla do paměti, a kterou s oblibou vyprávím přátelům u skleničky vína pro pobavení.
Byl začátek května, sluníčko vesele hřálo, měli jsme zrovna polední pauzu, takže co víc si přát. Chodila jsem zrovna do sedmé třídy a puberta se mnou dost cloumala. Vyšly jsme s kamarádkou zrovna ze školy a chystaly se k nám domů. Za námi si zrovna mašírovali všechny tři třídy kluků, šli zrovna na hřiště na tělocvik. Měli různé poznámky na naši adresu a o to víc jsem se naparovala a dělala, že mě to vůbec nezajímá, proto jsem si ani nevšimla, že se přede mnou objevila na zemi veliká kaluž. Já, frajerka, ji přeci nebudu obcházet, a tak jsem do ní vstoupila. To jsem ale neměla dělat, protože nešlo o vodu, nýbrž o olej, který (jak jsem se později dozvěděla) vykapal, když se tam kropily kytky. A hádejte, co bylo před naší školou? Byl tam pomník Antonína Zápotockého a okolo byly na zemi mramorové desky. Takže kombinace mramoru a oleje byla přímo katastrofální. Vstoupila jsem tedy hrdě do kaluže, v tom okamžiku mi podjely nohy a já se za burácivého smíchu za mými zády máchala v oleji. Spadla jsem asi třikrát, protože jsem se nemohla postavit na nohy. Oblečení, které jsem měla shodou okolností nové, dovezené ze SRN, bylo v tu ránu nasáklé olejem, z vlasů mi kapalo, připadala jsem si jak sardinka. Rudá jsem byla až za ušima, tak moc jsem se styděla, ale nebylo se kam schovat.

Když mi konečně kamarádka pomohla vstát, byli už kluci i s učitelem, který se také smíchy popadal za břicho, pryč. Myslím, že jsem jim velice zpestřila hodinu tělesné výchovy. Pokračovaly jsme tedy dle plánu v cestě k nám domů. Očima jsem zírala tupě do země, abych nemusela koukat na vyděšené a smějící se obličeje kolemjdoucích lidí. Doma jsem se převlékla, věci jsem hodila do vany, z čehož měli velikou radost moji rodiče, a šla s velikým sebezapřením zpět do školy na odpoledku. Myslím, že nemusím ani psát, co se dělo, když jsem se potkala se svědky této události, ještě ke všemu opačného pohlaví.

Když jsem se odpoledne vrátila domů, čekala na mě maminka mezi dveřmi a otázky se jí rýsovaly v obličeji. Vysvětlila jsem stručně danou situaci, bouchla jsem naštvaně dveřmi a urazila se, jak to obvykle puberťáci dělají. Večer měl tatínek taky velikou radost a já se urazila podruhé.

Oblečení se zachránilo, maminka - kouzelnice, to nějak provedla. Mohla jsem sekat patky dál. Ale na louže už jsem si dávala velikánskej pozor, všechny jsem pečlivě obcházela


Pracovní pohovor

Před několika lety jsem delší dobu sháněla nové pracovní místo. Po asi deseti pohovorech jsem již byla ostřílená „pohovorářka" a říkala jsem si, že už mě nic nemůže překvapit.
Jednoho dne jsem se vypravila do Prahy na pohovor na místo osobní asistentky ředitele jedné české firmy. Nejprve mi ujel před nosem autobus a po té jsem s velikou námahou a funěním konečně našla sídlo té firmy. Vrazila jsem do dveří celá zpocená a uřícená. To byla první ťafka do mého sebevědomí. Po té jsem zjistila, že jsem zapomněla dokumenty, které jsem si měla na pohovor přinést. Druhá ťafka. Paní mě soucitně uklidnila, že se nic neděje, a že jsem měla v telefonu velice příjemný hlas. To mi potěšilo a trošičku vzpružilo.

Pak jsem byla uvedena k panu řediteli. Nejprve se mě zeptal, zda nechci něco k pití. Se zdvořilostí jsem odmítla. Příjemně jsme si povídali o firmě, o mně, o mé budoucí práci. Vypadalo to velice slibně. Náhle mi ale začalo příšerně škrábat v krku. Nejprve jsem pokašlávala. Vždy jsem se omluvila a pokračovali jsme dál. Ale po té pokašlávání přešlo v záchvaty kašle. Třetí ťafka. Nešlo to zastavit. Dusila jsem se, z očí mi tekly slzy, tedy spíše černé potoky od mé řasenky. Se sípáním jsem úzkostlivě prosila o tu nabízenou vodu. Po napití se mi trošku ulevilo, upravila jsem se a dokončili jsme spěšně náš rozhovor.

Poslední a finální ťafka přišla při závěrečném podávání ruky. Byla jsem tak úplně rozhozená a vykolejená, že místo, abych panu řediteli podala pouze svoji ruku, tak jsem mu ji podala i s kabelkou. Totální fiasko, vyrazila jsem jako střela ze dveří a nikdo už mě nezastavil. Myslím, že by se o to ani nikdo nepokoušel.

Nabízené místo jsem samozřejmě nedostala, ani se neozvali, což jsem ani nečekala, ale mám alespoň jednu příhodu pro zasmání.

vlskorepa



Milá vlskorepa,
díky za vtipné nevánoční téma a posílám 700 bodů do VVS

   
04.12.2007 - Společnost - autor: Čtenářský příběh

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [37] vlcice [*]

    Tak to byly hodně nepříjemné trapasy.

    superkarma: 0 09.12.2007, 10:23:51
  2. avatar
    [36] paji [*]

    superkarma: 0 05.12.2007, 08:56:35
  3. [35] Reni [*]

    Trapasy patři do života. Taky se říká co je
    moc to je moc. Postupem času je na co vzpomínat.

    superkarma: 0 04.12.2007, 22:44:50
  4. [34] elis-67 [*]

    trapasy to je moje

    superkarma: 0 04.12.2007, 22:29:22

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [33] terenniberuska [*]

    tak jde život alespon je na co vzpomínat

    superkarma: 0 04.12.2007, 21:34:43
  2. avatar
    [32] ZP [*]

    to jsou dny,to znám ,ale vždyjee to do třetice

    superkarma: 0 04.12.2007, 21:12:35
  3. [30] zahr [*]

    To někdy bývá den D, co se dá dělat.

    superkarma: 0 04.12.2007, 20:36:10
  4. avatar
    [29] murena [*]

    to je divné,že ti to místo nedali

    superkarma: 0 04.12.2007, 19:51:40
  5. [28] veerac [*]

    U mě nikdy nezůstane u jednoho trapasu. Musím zažít aspoň tři, abych si řekla den blbec a myslela raději na zítřek.

    superkarma: 0 04.12.2007, 17:59:24
  6. [26] inka35 [*]

    Ach jo, zas tu někdo hledá chyby a omyly místo aby se bavil.
    Oba trapasy jsou opravdu ze života.

    superkarma: 0 04.12.2007, 16:28:22
  7. avatar
    [25] _zelvicka_ [*]

    Na trapasy jsem kadet

    superkarma: 0 04.12.2007, 16:24:56
  8. [24] Nase Veru [*]

    Pešek no..

    superkarma: 0 04.12.2007, 16:06:50
  9. avatar
    [23] reditelka [*]

    Den blbec.

    superkarma: 0 04.12.2007, 15:46:55
  10. avatar
    [22] Meander [*]

    Pití se ze zdvořilosti odmítá?
    A pro zajímavost, 4. pád zájmena "já" je "mě, mne", nikoliv "mi".

    superkarma: 0 04.12.2007, 15:09:44
  11. avatar
    [21] MEK [*]

    když trapas,tak pořádný

    superkarma: 0 04.12.2007, 14:53:40
  12. [20] Siloma [*]

    psáno životem

    superkarma: 0 04.12.2007, 14:51:07
  13. avatar
    [19] ala 312 [*]

    Trapasy jsou a budou, když to člověk nejmíň potřebuje, někdy to z vás vylítne samo. Musí se o brát s humorem.

    superkarma: 0 04.12.2007, 14:23:53
  14. avatar
    [18] aiša [*]

    trapasy a život se

    superkarma: 0 04.12.2007, 13:54:41
  15. [17] Romana210 [*]

    maš pravdu

    superkarma: 0 04.12.2007, 12:49:40
  16. [16] Mária [*]

    mikejla: naprosto s tebou souhlasim

    superkarma: 0 04.12.2007, 11:33:10
  17. avatar
    [15] paji [*]

    mikejla: to je pravda.

    superkarma: 0 04.12.2007, 11:27:58
  18. avatar
    [14] mikejla [*]

    jj,trapasy jsou občas legrační ale až s odstupem času

    superkarma: 0 04.12.2007, 10:36:11
  19. avatar
    [13] oalison [*]

    jo na trapasy jsem já specialista

    superkarma: 0 04.12.2007, 10:31:59
  20. avatar
    [12] Wanda [*]

    Trapasy k životu tak nějak pratří, hezké příběhy.

    superkarma: 0 04.12.2007, 10:28:10
  21. avatar
    [11] gerda [*]

    a co je horší, člověku se ten trapas stane a v tom okamžiku by se nejradši propadl pod zem....ale na ten trapas se nedá nikdy zapomenout! To by bylo něco, moci to tak z paměti navždy vymazat. Během doby se jen náhled na něj trochu zmírní, ale pamatujeme si to pořád. Mohla bych taky mluvit...

    superkarma: 0 04.12.2007, 10:14:27
  22. avatar
    [10] alušenka [*]

    nesnáším trapasy

    superkarma: 0 04.12.2007, 10:12:44
  23. avatar
    [9] Ctverajda [*]

    Hezké příběhy. Už to tak bude. Největší spisovatel a scénárista je život sám. S odstupem času se ale člověk těm trapasům zasměje.

    superkarma: 0 04.12.2007, 09:48:53
  24. avatar
    [8] Cindy_ [*]

    ufff.... tak to jsou věci

    superkarma: 0 04.12.2007, 09:45:27
  25. avatar
    [7] Aloren [*]

    Bez toho by nebyl život takový pestrý, jaký je...

    superkarma: 0 04.12.2007, 09:40:02
  26. avatar
    [5] jochova [*]

    i takové příběhy píše život...

    superkarma: 0 04.12.2007, 09:25:32
  27. avatar
    [4] Věrulinka [*]

    Trapasy jaou veselé,ale bohužel i smutné,hezky napsané

    superkarma: 0 04.12.2007, 09:25:17
  28. [3] HOŠI [*]

    Pěkně napsané příběhy, vtipné i smutné zároveň. Myslím, že každému se někdy podaří udělat pořádný trapas. Pak se má aspoň čemu zasmát.

    superkarma: 0 04.12.2007, 09:21:37
  29. [2] FAXÍK [*]

    moc pěké zkušenosti ze života

    superkarma: 0 04.12.2007, 09:21:06
  30. [1] menhet [*]

    To první byla aspoň sranda, to druhé je spíš k politování. :) Taky se snažím být na pohovorech co možná nejvíc perfektní :)

    superkarma: 0 04.12.2007, 09:13:20

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme