V rodině Brouskových mají tři děti. Jako schůdky. Dnes čtrnáctiletého Davida, třináctiletou Sáru a jedenáctiletou Karolínku. Dva starší sourozenci jsou v pohodě, Karolínku však už mezi sebe „nepřijali“.

zlobit

Čím to je, že děti, které pochází od jednoho otce, jedné matky, žijí v celkem poklidné a slušné rodině, jeden druhého už od dětství nenávidí?

Paní Brousková si nedávno postěžovala, že už si neví rady. Všem dětem se snaží měřit stejným metrem, přesto neustále slyší jen nářky a pláč jejich nejmladší dcery Karolínky. Dva starší sourozenci si z ní udělali svůj terč pro výsměchy, ponižování, svalují na ni všechny jejich chyby a problémy. Trvá to prakticky už od jejího narození, prostě se proti ní spřáhli.

Nepomáhají ani výchovné otcovské nářezy, ani matčiny prosby a domluvy. Karolínka je takový otloukánek, neumí se bránit, a tak se nejčastěji drží máminých sukní.

„Mám všechny své děti ráda, nijak je nerozlišuji, naopak, David půjde příští rok na střední, tak se mu snažím dopřát ještě o malinko víc. Vůbec nechápu, kde se v nich ta zloba bere. Člověk by řekl, holky si budou spolu rozumět, ale vůbec ne, i ta Sára proti ní stojí. Už si nevím rady. Známá mi poradila, že mám s oběma dětmi zajít k dětskému psychiatrovi, mně to ale připadá divné.“

Pozn. redakce

Vůbec to není divné. Dnes je úplně běžné jít s dětmi k dětskému psychiatrovi. Třeba ten blok nastal v nějaké fázi, kterou jste si ani neuvědomila, kterou jste oba s manželem přehlédli. Pokud nepomáhají ani domluvy, rozhodně bych psychiatra vyhledala dřív, než ho bude Karolínka potřebovat doživotně.

Čtěte také:

Reklama