Reklama

Vyrůstala jsem v paneláku, ale nikdy jsem nezapomněla na pár let u babičky, která měla zahrádku. Kytky byly její velkou láskou a dokázala je pěstovat. Bývala jsem asi za šprta, ale často jsem paní učitelce nosívala kytičku ze zahrady, kterou babička nikdy nezpomněla pěkně pokropit vodou. Třpytivé kapky  na květech nádherně kytičku ozdobí a osvěží, však si to zkuste! Nezapomenu na jeden rok, kdy nám na záhonu vyrostly náprstníky. Semínko dostala od sestry z Prahy a zkusmo je předešlý rok nasela - náprstníky jsou totiž dvouletky a musí se napřed vyset, nechat vzejít rostlinky, ještě na sklonku léta rozesadit a nechat vyrůst na záhoně.

Druhý rok pozdě na jaře to vykvetlo. To byla nádhera!!! Byly vyšší, než já. Fialové, bílé, modré, růžové... Když jsem se vdala, měli jsme i zahradu. Já jsem toho o zahradničení moc nevěděla, ale objevila jsem knížku 1000 dobrých rad zahrádkářům a z té jsem se všecko dobře naučila. I pěstovat dvouletky. Když jsem šla po městě s kyticí (nesla jsem ji do práce), která byla sestavená z modrých, růžových a fialových zvonků - zvonek dvouletý - lidi mě zastavovali a obdivovali se jí. Věřte, že mi bylo hodně krušno, když jsem se po životních kotrmelcích znovu ocitla v paneláku, v malém bytě, který má ale naštěstí velkou lodžii. To mě zachránilo.

Sotva jsem se tam rozkoukala, nechala jsem si udělat železné závěsné háky na truhlíky a každý rok mám plnou lodžii rozkvetlých kytek. Ale ještě nikdy se mi nepodařilo vypěstovat to, co letos. Na radu jedné zkušenější květinářky jsem poprvé zkusila surfinie. Koupila jsem je v Globuse ještě jako malé rostlinky a po pěti nasázela do truhlíků. Párkrát mi je sice málem utopily letošní lijáky, ale přesto se nevzdaly a statečně pokračovaly v růstu. Lidi, já z nich mám radost!!!

Truhlíky mám pověšené zvenčí a mám po celé délce lodžie takovou vegetaci, o které se mi ani nezdálo. Jsem jediná z paneláku, které přes lodžii přepadává souvislý fialovo bílý vodopád, řekla bych, že má skoro dva metry. Kolemjdoucí se často zastavují a koukají na to. Vím, že začátečníci mívají štěstí, ale už se těším na příští rok. O zkušenost bohatší teď budu pátrat po ještě hezčích barvách a pěkně to zkombinuji. Tyhle květiny vřele doporučuji, přestály bez úhony dokonce i krupobití a pořád jsou pěkné, i teď, kdy už na dveře klepe podzim. Stačí zalévat a hnojit, nic to není!
Gerda

Tady je dodaná fotografie:

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Milá Gerdo,
vy jste moje záchrana, první vlaštovka s příspěvkem a rovnou tak krásným. Já mám na balkoně sytě červené, sice zdaleka nemohu mluvit o vodopádu, ale i tak mi dělají radost.