Prudká hádka, hysterické výlevy, úprk z restaurace, velká kytice, vášnivý polibek a usmíření. Toho všeho jsme byli nedávno svědky v jedné zahradní restauraci.

Nemám ráda, když se někdo hádá na veřejnosti. Celá ulice se tak dozví, proč ona je mrcha a on nezodpovědný sobec. Stejně tak se mi nelíbí takové to přehnané cicmání. Letmý polibek, pohlazení, uchopení za ruku, to ano, ale skoro až svlékání se na chodníku, to mi vadí. Nevím, možná je to tím, že stárnu, možná výchovou či dobou, ve které jsem vyrostla. Když však takovou „polosouložící“ dvojici vidím na ulici, přejdu radši na druhý chodník.

homosexual

Mamka a taťka

Nejsem zaujatá proti 4% menšině (i  když dávno tvrdím, že to procento musí být rozhodně vyšší), mám mezi nimi dokonce i pár dobrých kamarádů, ale co mě doslova nadzvedá ze židle, to jsou jejich výlevy na veřejnosti, se vším všudy.
Tito „muži“ jsou totiž stokrát větší hysterky než nějaké pubertální holky či staré panny.

Z té židle jsme se spolu s manželem málem zvedli minulý týden v jedné zahradní restauraci. Nakonec jsme ale divadélko dokoukali až do konce, a nebyli jsme sami.
Přišli dva, ruku v ruce, oči na sobě mohli nechat. Manžel, který je nemusí, jako obvykle mezi zuby utrousil, že by ho zajímalo, který je mamka a který taťka.
„Nech toho, vždyť ti nic nedělají,“ řekla jsem smířlivě.

Sakra, kam jsme to vlezli

Jemu nedělali nic, zato sobě po chvíli málem vyškrábali oči. Hlavně ten s těmi delšími, růžově nalakovanými nehty. Zhruba po čtvrthodině, co dosedli, se totiž začali mezi sebou o něčem dohadovat, a pak jsme byli svědky hysterické scény, kdy jeden z nich hlasitým a pisklavým hlasem vyčítal tomu druhému, že mu byl(a) nevěrný(á). Hádka se stupňovala a manžel opět nevrle utrousil:
„Sakra, kam jsme to vlezli.“

Chtěli jsme odejít, jenže to už přišel k jejich stolu číšník se slovy, jestli se okamžitě neuklidní, tak že budou muset ihned opustit restauraci.
Chvilku byl tedy klid. Pak zase výčitky, ale to už jeden z nich vystřelil od stolu a utekl.
Konečně klid, oddychli jsme si nejen my, ale i číšník a ostatní hosté restaurace.

Usmíření

Ten, který zůstal u stolu, usrkával kávu a byl červený jako růže, asi čekal, až ztratí barvu a také pomalu odkráčí.
Jenže vtom se ve dveřích objevily růže opravdové. Pugét, za jaký by se nemusela stydět ani nevěsta. Snad sto rudých růží. A za nimi druhý z dvojice.
S úsměvem ho předal svému milému a vášnivě se políbili. Pak se začali usmiřovat a plazit se po sobě. Ale to už je číšník vyhodil...

Já jsem si pak ještě směrem k manželovi neodpustila poznámku, že takovou kytici jsem nedostala snad za celý svůj život.
Načež mi odpověděl, že on je normální chlap a takové přehnaně obrovské kytice kupovat neumí. Prý by mi to pak stejně přišlo podezřelé, a ať si dám radši ještě jedno pivo.

Čtěte také:

Reklama