Vztahy

Důvěra, naivita, nebo blbost?

Myslela jsem, že se v lidech vyznám. Myslela jsem, že mám na lidi lidově řečeno „čuch“. A vlastně ani nevím, kde jsem tu jistotu v sobě vzala, kdy se ve mně to přesvědčení zrodilo… Možná to bylo spíš jakési podvědomé Chci se v lidech vyznat, jen letmé přání, které sílilo, až se přeměnilo ve víru.

(Ovšem to je jen mé osobní vysvětlení a možná vůbec ne pravdivé).

 

Každopádně dnes si uvědomuji, přiznávám sama sobě pravdu do očí, že se v lidech nevyznám. A v některých lidech se doslova nevyznám ani za mák.

Usmívají se na mne, povídají si se mnou o možném i nemožném a já z nich mám dobrý pocit. Říkám si Jo, je to fajn človíček. A nějaký čas v tomto svém blaženém přesvědčení žiji, pohybuji se v oparu sladké nevědomosti, rozdávám důvěru, úsměvy, přátelství...

 

Pokud čekáte, že teď napíši: A pak přijde rána, blesk z čistého nebe, smršť, která rozmete můj dobrý pocit na cucky, čekáte správně.

Já nevím…. Existuje nějaký přírodní zákon, který se pokaždé postará o to, abych opět důvěřovala a opět naletěla?

Myslím, že žádný takový zákon není.

Kdepak.

Tady nejde o zákon, ale o mou naivitu. Jde o to, že pokud nedostanu facku, prostě lidem věřím. Nedokážu vycítit to, co jiní lidé. Nedokážu zachytit varovný signál mého druhého já, který mi pošeptá Hele, bacha na něj. To je had s andělským úsměvem.

Já potřebuji dostat ránu, abych otevřela oči a rozpoznala stíny, které se schovávají za milou větou a falešným úsměvem.

 

Tuhle svou naivitu jsem v sobě měla už jako malá holka. Každá má kamarádka byla v mých očích skutečnou přítelkyní, každé jsem bezmezně věřila, každé jsem svěřila ta NEJ tajemství.

Pochopitelně většina těch zaručeně pravých kamarádství skončila tím, že NEJ tajemství bylo prozrazeno celé třídě, nebo se dostavila jiná „zrada“ v podobě pomluv, nesmyslných lží, nebo krádeže mé oblíbené panenky.

 

Jenže k dětství naivita patří. Na tom není nic zlého. A to, že jsem některým kamarádkám stále dokola odpouštěla pomluvy, lsti, podrazy se snad také dá díky věku přejít mávnutím ruky.

 

Obávám se však, že v dospělosti svou naivitu už nijak neobhájím.

Nedávno mi známá řekla „To není naivita, to už je blbost…“ Neměla jsem potřebu se s ní hádat, či se snažit vyvrátit její přesvědčení.

 

Naivita je možná jistým druhem blbosti, ale na druhou stranu si říkám:

Naletěla jsem, to je fakt. Naletěla jsem za svůj život opravdu mnohokrát, ale mám kvůli tomu přestat věřit všem lidem? Mám se zavrtat do ulity s nápisem Můj svět, zavřít dveře a nikoho dovnitř nepustit?

Tohle se mi nechce dělat a ani by se mi to nelíbilo… Mám ráda lidi kolem sebe, ráda se s nimi bavím, poklábosím, pomohu jim, důvěřuji… A to, že se spálím? To je prostě daň, která se občas musí splatit.

 

A zde je slovo „občas“, skutečně důležité… Protože lidé, kteří by mě nikdy nezradili, jsou kolem mne také. Není jich mnoho, pravda, ale o to víc si jich vážím, hýčkám si je ve svém srdci a vím, že dát za ně ruku do ohně se mi vyplatí. Proč? Protože za to prostě stojí.

 

A tím se vracím na začátek…

Nevyznám se v lidech, ale mně to nevadí… Nebýt totiž mé slepé, naivní důvěry, nikdy nepoznám tu hrstku fantastických lidí, na které se mohu spolehnout, u kterých vím, že milé slovo je jen a jen milým slovem…

Díky těmto lidem jsem se k důvěře neobrátila zády. Jsou totiž jasným důkazem toho, že i když člověk naletí, dopadne občas na zem pěkně tvrdě, vyplatí se vstát a dál rozdávat důvěru a otevírat srdce.

 

Tak nevím… je má naivita opravdu blbostí?

Možná je branou k lidem s velkým srdcem. Někdy je ona brána zamčena na tisíce západů a někdy se otevře a pustí mě dovnitř. Pustí mě do světa skutečného přátelství, lásky, porozumění.

 

A jak jsou na tom s důvěrou čtenářky Ženy-in?

Milala: Taky nedokáži odhadnout lidi na první pohled. Jsem vždy určitým člověkem nadšená, a nakonec se z něj vyklube špatný člověk. Někdy je to zase naopak. Nejhorší bylo, když asi před 20 lety chodily moje děti do školky, a jeden tatínek se mi zdál opravdu skvělý, moc se svým dcerám věnoval, žádné vystoupení se neobešlo bez něj, vždy to moderoval, byl ochotný, každého vyslyšel. Dávala jsem ho za vzor svému muži, který mě varoval, říkal, že to dobrý člověk není. Nevěřila jsem a bohužel měl pravdu, asi před 10 lety odešel neznámo kam a před měsícem jsem v novinách četla, že ho zavřeli za vraždu. A o jeho dcerách nikdo taky neví.

 

marta-b: Tak já bohužel vůbec nemám odhad na lidi, a proto třeba nedávám na svoji intuici, když si o někom od začátku myslím, že je fajn a že se mu dá věřit. Párkrát to samozřejmě vyšlo, že jsem se trefila a mohla jsem nově poznaný osůbce věřit i po nějakým čase, ale prostě ve většině případů to neklaplo. Takže spíš věřím jenom lidem, který znám víc než dobře. V rodině skoro všem, kamarádkám jen některým (těm nejbližším), v práci se taky někdo najde. Pověstnou "kudlu do zad" jsem dostala od svojí rádoby-kamarádky, když pořád slibovala a slibovala a skutek utek. A byla to pro mě hodně důležitá věc, takže její nedodržení byla pořádná "facka" ...

 

Lubar: Já jsem ve vztahu k lidem hodně ostražitá, ale jen do té doby, dokud si je k sobě nepustím ... pak jim věřím až příliš (a taky jsem na to už párkrát doplatila a nepoučila se). Ale mám pocit, že s rostoucím věkem trošku ostražitosti ztrácím a že víc než lidem kolem sebe věřím sama sobě, a na lidi okolo (s výjimkou a pár skutečně výjimečných a léty prověřených přátel) moc nespoléhám ...

 

Landriel: Většinou se v odhadu nespletu, už se mi mockrát stalo, že mi byl člověk bez příčiny úplně odporný a většinou se z něj velmi brzo vyklubal darebák, ale taky už jsem se párkrát spálila.

 

Vivian: Většinou mám dobrý odhad a snažím se být opatrná, jsem něco mezi - ani příliš důvěřivá, ani úzkostlivě opatrná. Pokud jde o větší zklamání, vybavuji si akorát jedno. Myslela jsem si, že po čtyřech letech soužití už člověka docela dobře znám, ale vyvedl mě z omylu. Ale věřit lidem jsem pro to nepřestala…

   
16.11.2004 - Láska a vztahy - autor: Sabina

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [66] *Kotě* [*]

    umisanek: Já myslím, že nemůžeš segregovat podle pohlaví. Největší zrádce a drbna v mém okolí, který nevykecá jen to, co neví (samozřejmě vždycky s patřičným opentlením), je chlap.

    superkarma: 0 16.12.2004, 03:32:27
  2. avatar
    [65] Henna [*]

    Tohle je těžká otázka...Mě osobně se stalo, že jsem se taky v lidech zkamala. Ale nevěřit všem kolem sebe prostě nelze a důvěřovat každému také né. Prostě člověk v sobě musí mít jistou dávku ostražitosti a sledovat někdy jen nepatrné varovné signály. Pro mě je nejhorší důvěra v partnerství...věřit a nebo nevěřit...nejlepší by bylo nad tím nepřemýšlet, kdy by to šlo .o)

    superkarma: 0 23.11.2004, 12:35:26
  3. avatar
    [61] umisanek [*]

    Já jsem byla už odmalička opatrná při hledání přátel, vždy jsem měla 1-3 nejlepší a zbytek jsem si držela od těla. Jen jednou jsem udělala výjimku a svěřila jsem se kamarádce, kterou jsem příliš neznala. "Kopanec" jsem dostala parádní a od té doby mám problém navázat přátelství se ženou, prostě už žádné nedokážu plně důvěřovat. Takže mi zůstaly jen "staré", ale osvědčené kamarádky ze školy, na které se můžu ve všem spolehnout. Přesto si ale myslím, že to není dobrý přístup, spíš zbabělý. Obdivuju ty, co i přes špatné zkušenosti neztrácejí víru v lidi a zkouší to pořád dál.

    superkarma: 0 17.11.2004, 20:41:13
  4. avatar
    [60] Dudlajlama [*]

    Karel K.: Taky bych se na ni vy nula...

    superkarma: 0 17.11.2004, 20:33:23
  5. avatar
    [52] Suzanne [*]

    Já lidem věřím, ovšem jsem si vědoma toho, že občas vidíme věci jinak, a proto moho mít neočekávané reakce. A moje babička říkala, že žádnej není blbej naschvál.
    To jsou moje životní poučky, těch se držím. Takže ano, věřím, ovšem přiměřeně, a včas vnímám signály, které by mě mohly upozornit na to, že se něco děje.
    A naprosto věřím svému manželovi, rodičům, synovi a asi dvěma kamarádkám.

    superkarma: 0 17.11.2004, 11:28:36
  6. avatar
    [51] Landriel [*]

    I pro mě je nejlepším přítelem můj , a pak hodně věřím své matce a své tchyni, i když už mezi náma párkrát zajiskřilo a všichni máme svoje chyby, tak vím, že v důležitých věcech se na ně můžu spolehnout. Jinak asi neznám nikoho, komu bych mohla věřit tak, jako těmhle třem lidem.

    superkarma: 0 17.11.2004, 07:51:15
  7. avatar
    [50] Dudlajlama [*]

    Ale jo, pridavam se k tem, ktere maji sveho za dobreho az nejlepsiho kamarada. Uplne jsem zapomnela zminit me 4 nejlepsi kamaradky doma v CR. To je lety zakalene pratelstvi, ktere proslo vsim moznym a nemoznym a nemyslim, ze se na nasem vztahu neco zmeni. Mam je hrozne rada a ac se vidime jednou za rok, najedeme okamzite na prerusenou vetu . To omezovani lidi kolem me plati pro muj novy domov tady, treba uz nemam srdecni kapacitu nabirat tam dalsi lidi .

    superkarma: 0 17.11.2004, 02:56:45
  8. avatar
    [47] Kimmy [*]

    Mna mrzi, ze jedna moja kamaratka, s ktorou sme sa podla mna celkom dobre kamaradili na strednej skole, je uz teraz taka strasne zaneprazdnena ze nema cas mi ani odpisat na mail...(alebo zavolat). No, chodi na univerzitu podobne ako ja, a okrem toho ma este aj kopec inych zaujmov a mimoskolskych aktivit, potom aj mladsiu sestricku, tak asi preto. A podobne aj ostatni moji byvali spoluziaci zo strednej, s ktorymi som sa akoze kamaradila predtym, tiez nemaju cas... tak uz na nich kaslem. Asi to znie tvrdo, ale ja aj napriek tomu ze studujem na plny uvezok a sedem hodin do tyzdna pracujem, a potom este asi 12 hodin to tyzdna precestujem, si vzdy najdem cas odpisat svojim kamaratom... horsie je to uz z rodinou (sesternica ktora zije v Cechach), alebo ked sa mi nechce, to mi niekedy trva aj par mesiacov sa rozhybat. A tak ma trochu mrzi ze ani oni (myslim teraz mojich byvalych kamaratov zo strednej) si ten cas nenajdu - moj boyfriend mi tvrdi, ze im na mne nezalezi a nasledne nato sa ma opyta, ze preco ich vlastne nazyvam priatelmi. Tiez mam kopec znamych tuna zo skoly, ale mna uz taketo laxne vztahy moc nebavia. Takze tak ako niektori tu sa pomaly dopracovavam do stadia, kde by mi uplne stacil jeden alebo dve dobre priatelky (alebo priatelia), na a k tomu na obmenu byt niekedy sama. Asi tak ako to ma Zabina zo svojim . A uplne super by bolo, kebyze sa teraz mozem prestahovat niekde na iny kontinent, trebars do Chorvatska ku moru , alebo niekde ku horam , a zacat vsetko odznova...

    superkarma: 0 16.11.2004, 22:05:00
  9. avatar
    [46] ffly [*]

    Taky jsem trdlo na to abych někoho prokoukla. A proto si nabíjím celý život naprosto nepoučitelně ústa. A trpím. Co nadělám, asi se nepředělám.

    superkarma: 0 16.11.2004, 20:02:20
  10. avatar
    [45] mirrea [*]

    je to možné? Měla jsem pocit, že čtu o sobě!

    superkarma: 0 16.11.2004, 19:43:29
  11. avatar
    [44] Hannah01 [*]

    evusche: Tak to je blbý, od toho máme bar, není do něj vidět, což je taky výhoda...

    superkarma: 0 16.11.2004, 17:05:48
  12. avatar
    [43] evusche [*]

    Hannah01: no jo, jenže já mám prösklenou jen jednu skříňku a tam mám doslova narvaný skleničky - na víno, šampus atd....se mi to nikam nevejde.....

    superkarma: 0 16.11.2004, 16:13:46
  13. avatar
    [42] Hannah01 [*]

    evusche: To, co musím mít vystavené (tchýně a spol.), mám za sklem a na volných místech kytky, vázy a svícny, nebo něco souvisejícího s Afrikou, ale růžový porcelán apod., to už fakt ne. Postupně se mi podařilo naučit ldi, co k nám chodí, že lahvinka dobrého vína potěší víc než nepoživatelná figurka...

    superkarma: 0 16.11.2004, 16:05:36
  14. avatar
    [41] evusche [*]

    Hannah01: tak to já jsem naštěstí ještě nikdy nic tak hroznýho nedostala. Ael je fakt, že ta mánie keramických slonů a dalších kravin mě přešla po tom, co to musím každej tejden umývat od prachu už to nechci ani vidět, ale kam to dát, sakra??

    superkarma: 0 16.11.2004, 15:59:33
  15. avatar
    [40] marcellina* [*]

    ja mam nejlepsi kamaradku jenom jednu a s ni si muzu vzit "skoro" vsechno , mame stejny zajmy, podobny nazory na zivot, chlapy atd. Pak mam jeste jednu kamosku z detstvi, jednou jsme se rozkmrotrily na zivot a na smrt- a to na dlouho, ale ted sme se zas na jare daly dohromady. Bydlime hodne daleko od sebe, ale mame si vzdycky co podivat, psat, mame ted i podobny zivotni udel

    superkarma: 0 16.11.2004, 15:33:26

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [39] Hannah01 [*]

    evusche: Mám takový hrozný keramický věšák na utěrky - kamarádka mi ho koupila, když byla v jiném stavu, to jediné jí omlouvá , jinak má moc dobrý vkus - nikdy jsem jí to neřekla a dodnes visí v kuchyni, ale je nad ním ještě jeden a chňapky z něj ho překrývají...

    superkarma: 0 16.11.2004, 15:27:16
  2. avatar
    [38] evusche [*]

    Žábina: ježiš to je hrozný to já i když se mi to nelíbí, tak řeknu, jéé, děkujuu, jsi moc hodná ale abych řekla tohle? No to by mě hanba fackovala

    superkarma: 0 16.11.2004, 15:20:12
  3. avatar
    [37] Žábina [*]

    evusche: ano, to je pravda ...týhle kamarádce jsem zase já koupila keramický talíř na zeď, ona se na něj podívala a řekla- no já vím tobě se tohle líbí

    superkarma: 0 16.11.2004, 15:15:55
  4. avatar
    [36] evusche [*]

    Žábina: jo a stejně by neměla reagovat bohatá kamarádka, když jí koupíš obyčejnýho porcelánovýho slona. Jako já, když jsem jí ho koupila a ona se na to ani pořádně nepodívala a rekla: HM DÍKY

    superkarma: 0 16.11.2004, 15:13:29
  5. avatar
    [35] Žábina [*]

    můj největší kamarád je můj , jenom jemu můžu věřit na 100% a spolehnout se, že to se mnou vždy myslí dobře..
    mám dost známých o jedné mluvím jako o kamarádce, ale že bych jí mohla vše říct, to určitě ne...bavíme se tak povšechně...teď třeba nedávno jsem jí řekla, že si kupujeme novou sedačku...hned jsem poznala v jejím hlase závist a to máte tolik peněz hotově nebo si půjčíte ..tak by správná kamarádka neměla reagovat...

    superkarma: 0 16.11.2004, 15:08:18
  6. avatar
    [34] evusche [*]

    Karel K.: zvláštní je, že s tou kamarádkou, co se se mnou přestala bavit, že si přítel vybral mě, jsme se shodli pokaždé na vzhledu kluka a pokaždé jsme si to vyjasnily s tím, že pokud si vybere tu druhou z nás, tak ustoupíme...ale bohužel u mého přítele to podtrhlo to, že náš společný kamarád, kterýmu jsem dělala právě tu řidičku na chlastačky, nás rozeštval. On si vlastně začal s tím, že ten můj je idiot a že je to magor a naočkoval i kamarádku...můžu vám říct, že už jsem s přítelem dva roky, idiot ani kretén to není. Nikdo nás nevze do hospody, nikdo s náma nekomunikuje, ale nám je spolu dobře. Jednu kamarádku mám, pravda, je o čtyři roky mladší, ale vystačíme si samy dvě. Nikoho nepotřebujeme. Bylo už různých lidí, kteří se snažili naše kamarádství rozeštvat, párkrát jsme se pohádaly, ale ustály jsme to a i když se dnes vidíme jednou za měsíc, pořád si máme co říct. Ona toleruje mého partnera, já toleruju jejího
    Ale pořád to není kamarádka, které můžu říct naprosto cokoliv

    superkarma: 0 16.11.2004, 14:44:56
  7. avatar
    [33] emma [*]

    Markéto, moc dobře napsaná úvaha.
    ano, někdy naivita a dobrota hraničí s blbostí.... ale jen jen na nás, jak daleko to necháme dojít. nemůžeme se vymlouvat "ale já jsem taková" - pokud to někoho štve, ať to na sobě změní
    jeje to pouze o tom, zda nám zaplacená "cena" vykoupí ty možnosti poznání nových skvělých lidí (ono jich totiž taky není moc )

    superkarma: 0 16.11.2004, 14:34:11
  8. avatar
    [31] gerda [*]

    Danuna 23: máš pravdu, lidi jsou k sobě málo ohleduplní, myslím si, že doba je tak agresivní, že to někdo špatně zvládá. Ale instinktivně na dálku poznáme, kdo je fajn a kdo ne. Příklad: v sobotu do mě nechtěně v Globusu paní u pultu najela vozíkem, když jsem bolestně zaúpěla, tak se strašně lekla, omlouvala se a hladila mi rameno, jen aby to odčinila...já mám zkušenost, že k neznámým lidem je líp přistupovat nenasupeně a s úsměvem. Lidi se v podstatě bojí jeden druhého, tak podvědomky zaujímají obrannou pozici, ale když poznají, že se nemají čeho bát, často otočí na čtyráku a jsou ochotní a milí. Samozřejmě, nepolezu mezi nějaké opilce nebo rváče, podezřelým skupinkám se vyhnu. Ale lidi v podstatě otipovat v davu lze.

    superkarma: 0 16.11.2004, 14:10:55
  9. avatar
    [28] Hannah01 [*]

    do dnes = dodnes

    superkarma: 0 16.11.2004, 12:27:46
  10. avatar
    [27] Hannah01 [*]

    Karel K.: Záleží opravdu na tom, jak dobré kamarádky jsou. S jednou, kterou znám už 20 let, jsme podobnou situaci řešily - kamarádíme spolu do dnes, pravidelně se navštěvujeme, obě jsme s dotyčným chodily (postupně ) a jedna si ho dokonce vzala.

    superkarma: 0 16.11.2004, 12:26:31
  11. avatar
    [25] Danuna [*]

    evusche:myslim,ze se to naucime byt asertivni bude hur

    superkarma: 0 16.11.2004, 12:06:42
  12. avatar
    [24] evusche [*]

    Danuna: jo to máš pravdu. Lidé jsou čím dál tím víc zlí...vidím to denodenně v práci. Ještě jsem se proti takovým lidem neobrněla a tak mi to leze na mozek a festově.

    Hannah01: originál? Nemusím být středem pozornosti, ale trochu respektu bych chtěla. Leč nemám na to, nejsem dost asertivní

    superkarma: 0 16.11.2004, 12:03:33
  13. avatar
    [23] Danuna [*]

    Taky jste si vsimly,ze lide jsou strasne zli na sebe.Fuj beha mi mraz po zadech co bude do budoucnosti kdyz dnes chlap v pohode nafackuje zenske,kterou nezna v obchode kvuli bananum,ze stala a zaclanela mu.Ja jsem taky duveriva furt verim,ze jsou dobri lide ale nekteri se jako lide jen tvari.Kdyz vystrci zoubky.Ja se takovym lidem vyhybam.Snazim se.

    superkarma: 0 16.11.2004, 11:53:56
  14. avatar
    [22] Hannah01 [*]

    evusche: Ber to z lepší stránky - jsi originál . A to že jen tak někam nezapadneš - nejsi sama, taky si občas připadám, jako z jiné planety...

    superkarma: 0 16.11.2004, 11:44:59
  15. avatar
    [21] evusche [*]

    ježiš!!! Výmysly!!!

    superkarma: 0 16.11.2004, 11:32:03
  16. avatar
    [20] evusche [*]

    Hannah01: tak takovou zmiji - kamarádku jsem měla taky.... horší bylo, že si tyhle výmysli nenechala jen pro naše známé, ale šla a řekla to rovnou mýmu bývalému na facky nedošlo, ale myslím, že jsem jí to vrátila způsobem, jakým mě pošpinila....vyspala jsem se s tím jejím....dodneška toho lituju, ale chybama se člověk učí.
    A tak si pořád říkám, jestli jsem špatná já nebo ti okolo. Asi já, protože jen tak někam nezapadnu

    superkarma: 0 16.11.2004, 11:30:54
  17. avatar
    [19] Hannah01 [*]

    evusche: To mě moc mrzí, taky jednou na mě udělala "kamarádka" podraz z podobných důvodů, ale začala pomlouvat mě ve stylu, že spím s každým apod.(přitom dobře věděla, že jsem byla 1/2 roku bez partnera) Naštěstí mi to opravdoví kamarádi řekli, došlo tenkrát i na facky...

    superkarma: 0 16.11.2004, 11:25:20
  18. avatar
    [18] evusche [*]

    Hannah01: jsem už poučená jsem vlastně poučená tak, že se nedokážu bavit pomalu s nikým....už si nechci připustit žádnýho zrádce k tělu. Pokaždý jsem byla dobrá jako řidička, když se jelo chlastat a pak když jsem potřebovala byť jen blbost, tak se na mě každej vyflákl....JO a navíc ta poslední "kamarádka" nemůže překousnout, že kluk, se kterým jsme se seznámily společně si vybral mě a tak začala říkat o něm takový věci, že se mi z ní udělalo zle. Ale i tak mě mrzí, že už se nestýkáme, protože jsme si rozumněly, byly jsme jak dvojčata

    superkarma: 0 16.11.2004, 11:16:46
  19. avatar
    [17] Olina [*]

    Tak to já důvěřivá moc nejsem, spíš jsem uzavřenej introvert. A mám problém i v tom, se na někoho spolehnout. Vždyky ve mně hlodá takovej ten pocit, co když to neudělá, co když to nezvládne, co když zapomene. A nebo když mi někdo chce poradit nebo něco navrhnout, o čem jsem neuvažovala, tak se dlouho bráním tomu, abych jehoo návrh vzala v úvahu a uvědomila si, že může bejt dobrej a zatím zuřivě bráním svoje a snažím se v tom jeho najít slabiny.

    superkarma: 0 16.11.2004, 10:42:36
  20. avatar
    [16] Hannah01 [*]

    evusche: Mám jednu zásadu, hlavně se nesvěřovat vyvdaným příbuzným a v práci...

    superkarma: 0 16.11.2004, 10:37:29
  21. avatar
    [14] evusche [*]

    jo a nejhorší je, když se snažíte věřit rodině ( jako já své švagrové) a svěříte je vše, co vás trápí. Říkala jsem si, komu jinému mám věřit než někomu kdo je v rodině??? Ona mě vyslechla, politovala nebo se mi snažila poradit jak na věc. Ale potom třeba přišla k nám domů a mojí máti cpala do hlavy, jak jsem blbá, protože nechám to, či ono dojít takhle daleko. A že např. chceme dítě, ale že bychom ho neuživili atd. atd....To pak zamrzí o to víc, když takovéhle "hodné" švagrové děláte řidiče a služku v jedné osobě

    superkarma: 0 16.11.2004, 10:01:33
  22. avatar
    [12] evusche [*]

    ten článek snad psala Markéta o mě ne?
    Já jsem taky takovej blbec, co věří každýmu a všechno a umím pro ně udělat to, co jim na očích vidím, a pak najednou přijde ten okamžik, kdy zjistím, že jim opravdu dělám jen a jen blbce pro všechno
    A jak tady psala Hannah..já mám jen dvě dobré kamarádky, z toho ta jedna je moje maminka. Na nikoho jiného se nemůžu spolehnout. A ta největší tajemství jsem se naučila nechávat pro sebe. I když člověk si občas potřebuje vylít srdce, to je fakt

    superkarma: 0 16.11.2004, 09:53:25
  23. avatar
    [10] gerda [*]

    já dám hodně na první dojem. Zatím jsem se v nikom příliš nezklamala. Dost napoví při představování i podání ruky - pevný stisk/leklá ryba... . A když někdo uhýbá pohledem, tak je to taky dost výmluvné. Mně připadá lepší, když od lidí očekáváme spíš dobré vlastnosti, než aby je člověk zkraje hned podezíral. Ale samozřejmě, pokud jde o závažná životní rozhodnutí, tak je vždycky lepší kapka opatrnosti. Srdce na dlani se, pravda, dnes příliš nenosí, přílišná otevřenost je zas opačný extrém. Chce to mít trošku životních zkušeností, abychom se vyznali v lidech.

    superkarma: 0 16.11.2004, 09:03:47
  24. avatar
    [9] Hannah01 [*]

    matysek79: Jsme na tom úplně stejně, jenom s tím rozdílem, že já mám takové kamarádky 3... a jednu z toho znám už od narození - je to moje milovaná maminka

    superkarma: 0 16.11.2004, 08:59:11
  25. [8] Anai [*]

    Já mám též až příliš pozitivní přístup k lidem, ale nemohu říct, že by se mi to někdy nějak hrubě nevyplatilo. Spíše naopak, nejbližší přátelé a kamarádky mi vždy pomohly, když jsem to potřebovala, málokdy mě někdo zklamal, když jsem byla v tísni. Nikdy jsem se nesetkala s extrémy, jako vrahy, zloději apod. ve své těsné blízkosti, nicméně smůlu jsem měla na chlapy, partnery, ti se mnou tolikrát tak nestydatě a těžce citově zasmýkali, že dnes s odstupem času ani nevěřím, že jsem byla tak naivní a ve své hloupé zamilovanosti naprosto slepá a nesoudná! Vlastně to z mého pohledu a vůči mé osobě gauneři byli! A to mě často právě přátelé před nimi, patřičně jemně a diskrétně, varovali! Dnes jsem po více než 30-ti letech vyléčená, možná i díky jednomu panu psychologovi, ke kterému jsem nakonec 2 roky docházela díky neustále krachujícím vzahům a který mi konečně dal zdravé sebevědomí. Oni ti muži nebyli žádní "záporňáci", naopak lidé úctyhodní, inteligentníl většinou VŠ vzdělaní, spořádaní, úspěšní, sympatiční a milí, nicméně já si o to svým nízkým sebevědomím a submisivitou přímo koledovala. Nemohli si mě vlastně vůbec vážit a tak se mnou zacházeli jako s hadrem na podlahu. Však mi to taky jeden (žila jsem s ním 4 roky), přímo řekl! Ke svým ostatním partnerkám, které byli přede mnou a za mnou, by si nic takového jistě nedovolili, ovšem nazpět bych žádného z nich nechtěla ani za nic, přestože jsem se kvůli rozchodům něco natrápila! Ale to jsem asi dost odbočila, tady je to o přátelství, ne o lásce. Nicméně stejně si myslím, že i tenhle problém, ta přesná a zdravá míry důvěry k lidem je záležitost zdravého sebevědomí, které měli v rukou naši rodiče a my opět máme v rukou sebevědomí našich děti!

    superkarma: 0 16.11.2004, 08:46:30
  26. avatar
    [6] Gabi [*]

    Trocha nedůvěry je docela zdravá , i když většinou člověku nejvíc ublíží ti nejbližší ... U nových lidí mě trvá min. dva roky, než přestanu být vnitřně odtažitá.

    superkarma: 0 16.11.2004, 07:20:50
  27. avatar
    [5] Silveig [*]

    Léthé: já mezeru mezi zuby nemám

    superkarma: 0 16.11.2004, 07:18:51
  28. avatar
    [4] Kimmy [*]

    Galadriel: "Jednomu jsem se ale v cizine naucila, nez mit houf vselijakych nespolehlivych znamych, mam radsi jednu osvedcenou kamaradku nebo umim byt sama, to je neco, co jsem doma nikdy nesvedla."
    Hej, to je presne tak, ako to ja citim... aj s tym co si pisala predtym, o tom ako sa tu kazdy usmieva a snazi sa byt (aspon navonok) slusny sa mozem stotoznit.

    superkarma: 0 16.11.2004, 05:30:05
  29. avatar
    [3] Dudlajlama [*]

    Léthé: Ha, muj byvalak ji mel, ne sice nijak obrovskou, ale mel!
    Myslim si, ze jsem dost duveriva a s lidmi se seznamuju rychle, zaroven mi ale funguje jakasi zaklopka a intuice. Zvlast tady, kde je v podstate kazdy slusny a kazdy se usmiva, tam se potom opravdu musi vychazet z drobnych naznaku, nekolikrat jsem docela slusne odhadla manzelovy obchodni partnery, pozdeji se ukazalo, ze spravne . Kdyz se v nekom zklamu, nekdo me pomluvi, atd., mam nejdriv vztek , pomerne rychle ale zklidnim hormony, rikam si, ze ten clovek mel proto asi nejaky duvod a nutkani to udelat, mozna jsem ho nevedomky nejak nakrkla, neco ho zere, cert vi . Jednomu jsem se ale v cizine naucila, nez mit houf vselijakych nespolehlivych znamych, mam radsi jednu osvedcenou kamaradku nebo umim byt sama, to je neco, co jsem doma nikdy nesvedla.
    Na jedne slezine ZIN se jedna z nas zachovala k druhe holce, kterou prave poznala, naprosto skvele. Nejen, ze ji sla v nejlepsim doprovodit na vlak, kdyz ale tento stejne ujel, vzala si ji pres noc domu . I z takovych situaci je mozne si udelat o nekom obrazek .

    superkarma: 0 16.11.2004, 02:49:10
  30. avatar
    [2] Léthé [*]

    Matka mi vždy říkávala; „… vyhýbej se vždy lidem, kteří mají mezeru mezi předními zuby .“ Pár jich nemělo a taky nehráli dvakrát fér .

    superkarma: 0 16.11.2004, 01:27:02

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme