klasu

Podle celosvětového odhadu trpí 5 % populace planety klaustrofobií – panickým strachem z uzavřených prostor.

Stejně jako jedna moje bývalá kolegyně Jana. První příznaky se u ní začaly objevovat v pubertě. Fobie se vyvíjela velice pomalu a začalo to tím, že na ni padaly divné pocity, když jela do školy tramvají. Vždy cítila, že se jí špatně dýchá a měla by vystoupit. Když něco podobného prožila i v metru či vlaku, bylo jí jasné, že je něco špatně.

Z počátku to však nebyla žádná tragédie, protože své pocity vždy zvládla. Postupem let se však hodně zhoršily a už je vůbec nezvládala. V metru trpěla takovou úzkostí, že se vždy vypotácela úplně zpocená a rozklepaná. Pak zažila svůj první opravdový záchvat, kdy měla pocit, že umře. Nezvládla udržet paniku na uzdě, začala v metru křičet, že se dusí, třásla se, potila, nakonec ji odvážela záchranka poté, co ji našli plačící sesunutou na zemi v rohu vagonu. Od té doby kolegyně do metra nevkročila, nakonec neustála žádný hromadný dopravní prostředek, a začala jezdit jen svým autem. Rozhodující pro ni byl pocit, že může kdykoli zastavit a vystoupit.

Tím to ale celé nekončí, protože panika ji začala zachvacovat i v dalších situacích. V restauracích, v kině, divadle, ve výtahu, dokonce se nemohla zavírat ani na WC nebo autem projet tunelem. I v redakci (naštěstí v té době rozlehlé) muselo být často kvůli ní otevřené okno. Zkrátka stal se z ní postupem doby invalida. Byla svou nemocí tak omezená, že už nemohla vést normální život.

Jak se léčila?

Když se snažila s potížemi něco dělat, dostala buď léky na uklidnění, nebo jí byla doporučena šoková terapie, což znamená schválně vyhledávat situace, které ji děsí, a učit se sebeovládáním je ustát. Například fobie z pavouků se léčí tím, že si necháte pavouka lézt po těle. Strach ze tmy nocí ve sklepě a tak dále.

Léky ale znamenaly závislost, což odmítla, a šoková terapie skončila dalším šokem. Nakonec Jana vyzkoušela ještě takzvanou hlubinnou abreaktivní terapii, což je alternativní metoda léčby spočívající v regresi – znovuprožívání úzkostných stavů a hledání příčiny v minulých životech.

Nepomohlo nic, takže resumé jejího života bylo přijetí skutečnosti a přizpůsobení se okolnostem.

Jak se vám daří klaustrofobii zvládat?

Reklama