Chodíme, ale ne masově a na povel jako nyní lidi na Dušičky, kdy jdou sklízet výzdobu od Velikonoc a poté na Velikonoce výzdobu od Vánoc.

Olšany jsou relativně v centru, tak člověk zaskočí pozdravit babičku a dědu, když jede okolo neplánovaně. Pokecáme o životě a zase jdu. Takže na hřbitov celkem často, i když nejsem jako kamarádka, která má ráda procházky po hřbitovech, tak se v tom nevyžívám.

Proč chodit někam jako ovce, když mohu zajít kdykoli. Na Dušičky ale jezdíme do Poděbrad spojit rozsvícení svíčky na roztomilém hřbitůvku s návštěvou příbuzných.

Mívala jsem ráda zasněžený venkovský hřbitov na Slovensku, kde se musela vyhrabat díra ve sněhu a pak teprve zapálit svíčka. Připadalo mi to skoro jako u dětí z Bullerbynu.

Halloween je něco jako Santa Klaus. Opět importovaný svátek, i když celkem hezký, když si ho děti spojí s koledou jako včera ve filmu Monster House - V tom domě straší, který tedy vystrašeným dětem ani nedoporučuji.

Ovšem tuhle jsem v ordinaci zaslechla hovořit dva muže:
,,Byl jsem na hřbitově a cestou domů si říkám, má to vůbec smysl vracet se ještě zpátky?"
 
Martina


Děkujeme za pěkný příspěvek :).

redakce@zena-in.cz

Reklama