Děkujeem za další příspěvek a názor na dnešní téma Dušičky. Poslala nám čtenářka s nickem monkee

Redakci i čtenářkám i přes ten déšť přeju pohodový den.

Dušičky jsou na mne moc masový svátek (podobně jako bývalo kdysi i MDŽ) a proto na hřbitov zajdu někdy jindy během roku (klidně měsíc předem nebo hned týden po), ale daleko nejčastěji pro vzpomínku doma zapálím svíčku a jsem k těm "svým" daleko blíž. A při setkáních rodiny se na zemřelé vzpomíná taky častěji než jednou za rok a vždycky s humorem a láskou.

S babičkou jsem chodívala upravovat hrob, když jsem  u ní bývala na prázdninách. Byla to pro mne vždycky vítaná změna v denním programu. A díky tomu jsem se taky dověděla něco o širší rodině a příbuzných, kteří zemřeli v odboji v Anglii. Jsem šťastná, že jsem ji měla, přikládám jedno prázdninové foto.

babička

S mamkou jsem chodila na hroby o dušičkách a od té doby je pro mne ubíjející ten nával lidí v obchodech, vlacích i na hřbitovech. Ne, nemusím...

monkee

To je moc hezká fotka, děkujeme

Na koho vzpomínáte vy, milé ženy-in? Máte někoho, kdo je vašemu srdci obzvlášť milý a chtěly byste o něm napsat? Dnes máte jedinečnou příležitost. Dnešní téma je pro vzpomínání přímo stvořené.

Napište nám, jak prožíváte dušičkový čas na: redakce@zena-in.cz

Klidně pošlete i foto, jako čtenářka monkee

Reklama