Bulvár

Dušica Zimová - Od dechovky k politice

Rozhlasová a televizní moderátorka, blízká spolupracovnice Jany Bobošíkové v době krize v ČT, pracovnice v personalistice, tisková mluvčí hnutí NEZÁVISLÍ, žena z hudební rodiny a také jaroměřská rodačka. Tak lze ve zkratce charakterizovat Dušici Zimovou. Co se ale skrývá v duši ženy, jež se rozhodla k naprosto radikální změně svého dosavadního života?

Dušico, vy máte syna Jiřího, který studuje VŠE a hraje bigbít. Oproti tomu vy budete moderovat velkou dechovkářskou akci v Sazka Areně. Jak se na to dívá syn – svým způsobem rebelant?
Ale kdepak, v tomhle směru se žádná rebelie nekoná. U nás doma máme v muzice široký záběr. Můj tatínek, Jaroslav Slováček, působil jako sólista opery v Liberci. Babička byla operetní hvězda Dělnického spolku v Jaroměři, teta zná snad všechny národní písničky a k nim druhé hlasy. Manžel Jiří hraje country – je vynikající steel kytarista, hrál s Tučňáky, v současnosti s Greenhorny a Taxmeny. A Jiřík s kamarády dokončují repertoár své kapely Road - Side Mary, a to je rock, britpop i „nářez“. Já jsem v ČRo na stanici Praha moderovala - mimo jiné - Dechovkovou hitparádu, takže jsem byla potěšena, že se na mne pořadatelé obrátili, abych celou tu obrovskou akci moderovala spolu s paní Alenou Rapáčovou a Zbyňkem Merunkou.

Jaký máte vztah k dechovce?
Dechová hudba, to je přece české rodinné stříbro! A ve slušných rodinách se o rodinné stříbro pečuje! Všude ve světě má dechová hudba své místo. Všude ji přijímají jako jeden z nezastupitelných hudebních žánrů, jako muziku, která je vhodná pro ten určitý čas, místo a příležitost.  

Myslíte, že má ještě smysl dechovku vůbec hrát? Přeci jen – starší generace vymírá a mladí k dechovce mají vztah značně ambivalentní.
Víte, ona dechovka je u mnoha našich hudebních kritiků v klatbě spolu s country, s písničkami bratrů Nedvědů, s opovrhovaným „popíkem“, prostě se vším, v čem najdete melodii a co si lidé mohou  zazpívat. Jakoby platilo, že čím více lidem se ta která muzika líbí, tím více nevolnosti u oněch hudebních kritiků vzbuzuje. A jsou mladí a není jich málo, kteří dechovku hrají. To už by skončila dávno! Tak co budeme řešit? Snad jen to, že by pan Kmoch měl vstát z mrtvých a ty hudební šovinisty sešvihat taktovkou. To ale platí pro všechny hudební nesnášenlivce.

Co vy sama nejraději posloucháte?
Takže: Pavarotti - cokoli, americké big bandy, nádherné swingové melodie, Elvis, moderní country, Road - Side Mary, 60.léta, Vlasta Průchová,  Janáček, Smetana, Dvořák, Rachmaninov, Nohavica, Santana, „Zepelíni“, Brian Adams, Leonard Cohen… tolik jste asi slyšet nechtěl. Ale to máte těžké…

Co vám zabírá v tuto chvíli nejvíce času?
Teď hlavně příprava na senátní volby.

Myslíte, že máte šanci uspět? Před vámi je lídr ODS a také KDU-ČSL. Oba mají značné preference.
Ano, myslím, že mám šanci. Nezabývám se ale preferencemi, pracuji.

Proč jste se vůbec rozhodla kandidovat?
Protože jsem velmi znechucená, jako většina lidí v této republice, ale neumím být jen tak vším permanentně otrávená, chci to změnit. Protože jsem zde doma a protože mně neskutečně vadí, jak se tu  lidem otravuje život. Vždyť je až absurdní, kam jsme se dopracovali od těch nadějí v 89. roce.  Ať se podíváte, kam chcete. Praha je svět sám pro sebe. Ale zajeďte se podívat mezi lidi třeba jen kousek za Prahu… Stranické sekretariáty si hrají svou virtuální politickou hru, ale lidé žijí reálný život! A ten začíná být čím dál těžší. Mladí, staří, zaměstnanci, podnikatelé… Nemůžeme nad tím všichni mávnout rukou. Mám-li tedy sílu, považuji za povinnost přičinit se svým dílem o změnu.  Nabídnutá kandidatura, to je přece úžasná možnost! Je pro mne ctí a obrovskou výzvou moci se ucházet o důvěru lidí. Jenže – lidé už mají takových řečí plné zuby. Nedivím se jim. Ale já už jsem v životě dokázala, že nejsem člověk, který utíká z boje. A sliby plním. A navíc – „Na špatnej život jsem já taky pes!“

Nebojíte se, že budete nařčena z pokrytectví? Nebo jde opravdu jenom o koryta?
Já se nebojím. Já vím, že to tak bude. Takových řečí už lidé slyšeli… Nejsem idealista, ale z toho, jak se v současnosti setkávám se svými potenciálními voliči mám pocit, že lidé ještě dokáží poznat, když se nehraje falešně. Víte, politika bez idejí a vize, to je ta politika jenom o „korytech“. Ale já svou vizi mám. A chci, aby svou vizi měla Česká republika. V tom je naše šance.

Jak se na vaše politické snahy dívá rodina?
Oni vědí, že když mě něco „nadnese“, tak si vyhrnu rukávy a jdu do toho. Nehledě na to, u nás se to asi dědí. Vyrůstala jsem v Jaroměři a naše rodina je zapsaná u dobrovolných hasičů, v Červeném kříži, u Baráčníků – teta je předsedkyní zdravotně handicapovaných v Jaroměři, a to má na zádech sedm křížků. Byla jsem vychována v zájmu o věci za domácím prahem. A v úctě k lidem, kteří si to zaslouží!  Že to zní jak z příručky? No a co mám dělat, když je to tak?  A manžel a syn dobře  vědí, že se nevzdávám, i když na to mohu doplatit. Ale mlčet, když se děje lumpárna…? Takhle jsem vymyšlená nebyla. Pro rodinu je moje kandidatura docela logická.

Byla jste tisková mluvčí Nezávislých. Teď za ně kandidujete. Vaše kolegyně Jana Bobošíková se v politice pohybuje už déle. Nesnažíte se jenom si něco dokázat?
Já si nic dokazovat nepotřebuji. Já už si dokázala. A vím, že si mě třeba můj syn za to váží. To je pevná parketa pod nohama! A právě proto, že si už nemusím nic dokazovat, jsem v klidu, protože vím, co chci. Proč by s tím měla mít něco společného paní Bobošíková? Ostatně, mám jiný styl a priority než ona.

Takže opravdu nejde o rivalitu mezi dvěma ženami?
Nemusíte mě třeba mít rád, ale nepokládejte mi, prosím, otázku, která mě degraduje na postavu americké telenovely.
 
Jednou jste prohlásila, že vaším největším plus je profesionalita. Nelitujete toho, co se stalo v ČT za ředitelování pana Hodače?
Lituji toho, že zde byl pošlapán zákon. Dodnes ty důsledky cítíme. O rovnosti před zákonem jsem už mluvila. Jediný zaměstnanec v této zemi by si nemohl dovolit to, co si dovolili zaměstnanci ČT. Pokud se mi něco nelíbí, existují legální prostředky, žijeme v demokracii. Bohužel si ji někteří pletou s anarchií. Rozdíl je podstatný.

Udělala byste to samé znovu?
Ano. Mohu měnit názory, ale ne přístup k životu. A tady nemohu změnit ani názor. Není proč.

Co je pro vás v životě nejdůležitější?
Rodina – obec – vlast. To je základ, na kterém stavím svůj dům. Z poctivosti, lidské důstojnosti, plnění slibů a schopnosti stát si za svým názorem a „svými“ lidmi.  Usínat s čistým svědomím je nejlepší věc. Byť někdy draze vykoupená. Ale dobré věci nejsou laciné!

   
13.10.2006 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [8] OlgaMarie [*]

    Co takhle rozhovor po 10 letech?

    superkarma: 0 12.04.2015, 08:35:20
  2. avatar
    [7] OlgaMarie [*]

    Co takhle rozhovor po 10 letech?

    superkarma: 0 12.04.2015, 08:35:12
  3. [6] Rikina [*]

    Nikdy jsem o paní Dušici Zimové neslyšela slovo. Na základě tohoto rozhovoru mi připadá právě jako postava z telenovely, ačkoli si to ona nepřeje. Zvolání "rodina - obec - vlast" mi přijde značně patetické. Bude zde probíhat volební kampaň i jiných kandidátek do senátu? Kdyby ano, dejte, prosím, někde na začátku článku varování, aby se čtenář nevolič zbytečně nezdržoval.

    superkarma: 1 15.10.2006, 16:22:31
  4. avatar
    [5] Vivian [*]

    Mladí že mají k dechovce ambivalentní vztah?

    superkarma: 0 14.10.2006, 11:35:01
  5. avatar
    [4] átéčko [*]

    vininka:

    superkarma: 0 13.10.2006, 22:00:06
  6. avatar
    [3] vininka [*]

    Ani dechovka ani politika.....

    superkarma: 0 13.10.2006, 20:24:31
  7. avatar
    [2] átéčko [*]

    Jé, dechovka, to by mě zabilo!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!§§

    superkarma: 0 13.10.2006, 18:51:44

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme