Dušená mrkev, koprová omáčka, průhledné nerozkousatelné kousíčky masa, brambory potažené bílým povlakem, rýže, kterou jste museli polykat, a stejně jste se často dusili, polévky neidentifikovatelné chuti a barvy, hrudkovitá hrachová kaše, tekutá krupičná, rozplizlý špenát s gumovými bramborovými knedlíky, oschlý žlutavý salát s teplou zálivkou, UHO – už se vám jasní? Vzpomínáte?

Ano, školní kuchyně. Většinou velkovývařovny pro stovky dětí, kde jste museli do posledního kousíčku sníst vše, co vám naložili na talíř, no, ono toho většinou moc nebylo, a zapít to buď hořkým, nebo naopak přeslazeným čajem. Pokud jste odnášeli talíř se zbytky, byli jste často vráceni na místo a zoufale přesvědčovali žaludek, aby pozřel to, čemu se celou dobu vzpíral.

Měly zvláštní pach, výpar z vařeného jídla, mycích prostředků na nádobí, "vikslajvantových" ubrusů. V tom jste přečkali frontu, popadli ošoupané hliníkové příbory, do otřískaných duritek nalili čaj, u jednoho okénka dostali talíř s polévkou, u dalšího hlavní jídlo a pak byli zařazeni ke stolu. Vyprázdněné talíře pak odnesli k okénku poslednímu. A zapomněla jsem, nejdříve jste si umyli ruce a utřeli je do vlhkých ručníků – čistota půl zdraví a se špinavýma rukama ke stolu nelez!

Vycházeli jsme často se smíšenými pocity, nevěděli jsme, co jsme vlastně pozřeli, ač název jídla visel na lístku přilepeném na dveřích jídelny. Mezi zuby kusy tučného masa, v žaludku zvláštní směs
„něčeho“. Zato kuchařky denně odcházely s naditými taškami, kde bylo to „dobré“ maso bez flax, zelenina normálních barev a normálního stavu, pěkné brambory a nadýchané knedlíčky. Aspoň někdo si pochutnal!

Udělala jsem anketu v redakci. Co mé kolegyňky a kolegové dodnes díky školním kuchyním nevezmou do úst:
Iveta: nemůže vidět dušenou mrkev a koprovou omáčku
Markéta: z červené řepy má stále červeno, nebo spíše rudo před očima
Mira: plněné papriky zvláštní konzistence („blemcavé“), francouzské brambory a žemlovku
Kačka: španělský ptáček a koprová omáčka
Daně chutnalo všechno (budiž jí omluvou, že chodila do malé školičky, kde vařily ty „tety“ kuchařky).
Otík: raději do jídelny nechodil

Nakonec speciální recept, který dodala Kačka:
Plněné knedlíky po olomoucku – zní to lákavě, sliny se sbíhají, než však přečtete recept.
Okoralý, tvrdší houskový knedlík nakrájíte na velmi tenké plátky. Nezahříváte! Pak jej polejete horkou postarší marmeládou – jedno jakou, většinou se nepozná, z jakého ovoce je vyrobena. Podáváte na stůl. Dobrou chuť!
A představte si, že při konzumaci tohoto jídla máte před očima transparent s nápisem:
                                   "Správná výživa především dětem!"

Chodili jste rádi do školní jídelny?
  Na které jídlo nejvíce vzpomínáte?
    Co dodnes nevezmete do úst?
      Vaříte podle toho, co jste kdysi ve škole jedli?
        Víte, co je UHO?
          Odmítali jste některá jídla pozřít?
            Bylo vám po nich špatně?
              Nutili vás jíst do posledního drobečku?
 

Svěřte se svými zážitky na téma ŠKOLNÍ JÍDELNY na adrese redakce@zena-in.cz
 

Reklama