Ahojky holky,

to je tedy povzbudivé téma na páteční odpoledne, ale nedá mi nepřidat svůj zážitek.

Je to tři roky co mi umřel můj tatínek. Bylo by mu tenkrát 52 let. Odjížděla jsem s mužem na dovolenou. Táta seděl za svým pracovním stolem, dala jsem mu pusu s tím že brnknu až dorazíme. Tenkrát mě při objetí tak nějak podržel o pár vteřin déle než bylo obvyklé. Zabouchla jsem za sebou dveře a hlavou mi problesklo. Co když jsem ho právě viděla naposled. Můj šestý smysl mě varoval, ale já ho nebrala vážně. Opravdu jsem tehdy viděla tatínka naposled.

Říká se, že se, že se duše člověka tři dny po jeho smrti zdržuje v našem světě, loučí se a vyřizuje nevyřízené. A také platí, že nejlepším barometrem na posmrtno jsou zvířata. Tatínek měl malou kníračku. Hrozně ho milovala. Celé ty tři dny nás tak pětkrát za den svolávala svým štěkotem ke stolu kde táta sedával. Upřeně koukala na jeho židli a nakláněla hlavu, jako by jí drbal. Po třech dnech to ale přestalo a já myslela že je konec.

Protože nejsem konzervativní člověk a vždy jsem tvrdila, že na hřbitov budeme chodit jednou za rok na dušičky, pohřbili jsme zpopelněného tatínka v sadu na chalupě, kde to neskonale miloval a kde chtěl trávit důchod. Říkala jsem si že tam bude pořád s námi. Jakou já měla pravdu.

Když chce člověk prohlédnout do oné magie a posmrtna, je dobré když má někoho kdo mu pomáhá, vyzná se a tak nějak zesiluje onu energii. Já měla takovou kamarádku. Trávily jsme na oné chalupě spolu dost času. Neznala jsem její schopnosti. Jednoho dne večer se ale všechno změnilo.
Ležely jsme na posteli a koukaly na televizi, když najednou zazvonil telefon. Kamarádka ho zvedla, něco prohodila a natáhla ke mně ruku se sluchátkem. A já, naprosto spontánně jsem se zeptala: volá táta?  To bylo tři měsíce po jeho smrti. Tenkrát mi volal muž. Vyřídila jsem hovor a zděšeně koukala na kamarádku. Ta jen řekla: Čekala jsem kdy si konečně všimneš, že je tady s námi.
Pak už věci nabraly rychlý spád.

Máme na chalupě velký krb. Téměř denně se stávalo, že jsem si u něj nahřívala záda a najednou mnou projela neskutečná zima. Víte jaké je horko u krbu? Ale nebyla to taková ta zima, že se vám udělá husí kůže, ale takový ten chlad uvnitř kostí. Podle toho jsem se naučila rozpoznávat kdy je táta se mnou. Dvakrát jsem se s ním srazila v kuchyni. Prostě jsem šla a najednou narazila do prázdna. Nikde nic a já se s někým srazila.

Vím že je tam vždycky se mnou. Někdy celý víkend, někdy jen pár minut. Posledním faktem o jeho přítomnosti byla před Vánocemi jeho silueta, která se prošla po zápraží a usedla na své oblíbené místo. Byla jsem jak opařená. Nemáte šanci jakkoli reagovat, protože mozek to odmítá chápat.

Od té doby se už smrti tolik nebojím, protože vím, že pak na zápraží budeme s tatínkem sedávat spolu.

Tak všichni hlavy vzhůru a krásný víkend.

Ágnes


Tedy.... myslím, že dneska v noci nebudu spát!
Ágnes - díky! Ještě teď mám podivný pocit kolem žaludku!

 

Dáreček ti právem náleží!

Reklama