Jsem městské dítě. Jsem tedy přivyklá všem přívlastkům, které se k tomuto stylu bydlení pojí. A moc toužím po tom, co nemám. Jistě, i mým snem je mít jednou dům se slunnou zahradou  na velmi klidném místě.

Mám už totiž dost toho městského ruchu a věčného shonu v přecpaných ulicích. Všude pobíhají ženy s plnými taškami, věčně poslouchám troubení netrpělivých řidičů a mé děti dýchají smog. Dnes ráno jsem dokonce vešla do větrané ložnice a cítila tu směs kouře a výparů automobilů, zvanou právě tím ekology omílaným termínem SMOG. Stačila mu otevřená "větračka".
Tento důsledek industrializace ve městech a děsivého nárůstu počtu automobilů je zřejmě jednou z hlavních příčin  hlavního směru současné migrace, tedy ven z měst.
Anebo alespoň za jejich okraj.

Ale ne všichni máme stejné zkušenosti a z nich vyplývající touhy.
Pozeptala jsem se ve svém okolí a podivila se tomu, že ne každý chce žít blíže přírodě.

"Ó, ty se máš,", řekla mi jedna ze známých, "já bydlet v Praze, a to ještě v novém bytě a v okolí metra, tak jsem bez starostí," povzdychla si a začala mi nastiňovat to své.

Bydlí na vesnici, v malém domku po prarodičích. Domek potřebuje stálou udržbu, nejvíce prahne po celkové rekonstrukci, ale na tu není. A tak to s manželem "patlají", jak se dá. V kraji je nouze o práci, manžel dojíždí do vzdáleného města, a tak doma tráví málo času. Ona o práci přišla, je na podpoře a vyhlídka budoucího zaměstnání je v nedohlednu. Jejich dítě bude příští rok vycházet základní školu, výběr dalšího studia je velmi zúžený, nabízí se pouze dvě kvalitní střední školy. Budou muset slevit, přizpůsobit se. A tak dále...

V té chvíli jsem si uvědomila výhody toho svého, "smogen provanutého" bytu. Také mi jednou budou děti dorůstat a rozhodovat se, co dál. Ale mám pocit, ohledně těch dětí, že na ně ve velkých městech číhá daleko víc nebezpečí. Je tu více kriminality a drogy na každém rohu. Na jedné straně vah je tedy výběr studia našich dětí a na druhé jejich bezpečí.
Co je víc?

A tak pořád trvám na svém domku...

Budu mít stále rezavé okapy, ale snad trochu menší strach, že mi dceru přejede auto. Anebo, že jí budou nabízeny drogy na každém rohu. Ty okapy mi zřejmě nedají spát, ale ranní kávu na své zahradě si jednou dopřát prostě musím. 

A co vy? Jak bydlíte a jak se tam cítíte?

               
Reklama