.

Dům na předměstí – kapitola 16. – Sestry

Vztahy

Dům na předměstí – kapitola 16. – Sestry

   

Celkem jsem zírala. Správcová, sama, v mé kuchyni! Kde je brácha a jak to, že Nick spí? To mám kolem sebe doopravdy “spolehlivou” ochranku! V jednom jsem se správcovou ale musela souhlasit, promluvit si musíme. Myslím, že už je nejvyšší čas.

Chvíli poté už jsme seděly naproti sobě a ve vzduchu vibrovalo napětí z toho, která z nás promluví jako první.

“Kde je Petr?” vyslala jsem nakonec první písmenka do vzduchu já.

“Musel odejít,” vysvětlila – nevysvětlila mi správcová a pravé oko jí začalo malinko pocukávat. To asi nebylo to pravé téma ke konverzaci, jaké si představovala. Připadalo mi ale, že ať zvolím téma jakékoli, vždycky narazíme na nějakou překážku, na něco nepříjemného. Rozhodla jsem se tedy nechat začátek na správcové, ale byla jsem v duchu pevně rozhodnutá, že z ní dostanu tolik informací, kolik budu potřebovat. To jak začala, mě ale velmi překvapilo.

“Viky, já chápu, že z toho, co se kolem vás děje, jste asi trochu zmatená…”

“Trochu?” ujelo mi, ale zarazila jsem se, když se na mě správcová podívala a z jejích očí mě bodla malá, nevyslovená výčitka. Ona se mi snaží nalít čistého vína – doufám – a já jí to nijak neulehčuji. Zařekla jsem se, že už se budu ovládat.

“Vím, že je to pro váš těžké pochopit,” pokračovala správcová, “ale věřte mi, že vše, co teď prožíváte a připadá vám divné nebo nepochopitelné, se neděje bez příčiny. Je to jen a jen pro vaše dobro a ochranu.”

“Copak já potřebuji ochranu?” musela jsem se zeptat, protože jsem doopravdy nechápala proč. Pak jsem si ale vzpomněla na příhodu v lese s někým, kdo vypadal jako správcová zamlada, ta z fotografie. “Jestli potřebuju ochranku, tak možná jedině před vámi!”

“Jak to myslíte, Viky? Udělala jsem vám snad něco?”

Tentokrát jsem dostala já správcovou. Když už to bylo venku, rozhodla jsem se vybalit vše na rovinu.
“Nemůžu si pomoct, ale vy mi připadáte podezřelá! Cokoli se mi v posledních dnech stalo, vždy to nějak souviselo s vámi! Předáváte mi byt, který nemohl dostat nikdo jiný než já, pak zjistím, že jste naše známá z dovolené a nakonec vás vidím v lese a vypadáte o spoustu let mladší…”

Zarazila jsem se. Bylo mi jasné, že to, co řeknu, jí asi bude nepříjemně, ale snášela mé výpady jako fakt, jako by to očekávala. Něco z toho, co jsem právě vypustila z úst, ji ale zřejmě velmi překvapilo.

“Viky, co jste to říkala o tom lese? Že jste tam viděla… mladší?”

Byla jsem v ráži, a tak jsem na správcovou vybalila vše, co se mi stalo. Vyposlechla si mě a pokyvovala hlavou. Její výraz obličeje se ale změnil; už nepůsobila přívětivě, ani smířeně či pokorně, ale byla velmi vystrašená. Položila si hlavu do dlaní a povídala si sama k sobě: “Jak to, že to Viktor nezjistil? Tak ONA ho přelstila! To není možné, to není možné…”

To mě rozhodilo. Co se tady děje? Je tahle ženská zlá nebo hodná a co je vlastně zač? Začala jsem cítit nutkavou potřebu dostat se odsud rychle pryč, rychle ven. Cítila jsem se jako klaustrofobik v tunelu a nemohla jsem se nadechnout.

“Prosím vás, paní Jarmilo,” oslovila jsem ji jménem a v ten moment jsem se jí přestala bát. Najednou, nevím proč, mi bylo jasné, že se bát nemusím. “Prosím vás, už mi řekněte, co se děje!”

Správcová zvedla hlavu a v očích se jí leskly slzy.

“Viktorie, věřte mi, to bych strašně ráda, ale ještě doopravdy nenastal ten pravý čas a mohla bych tím všechno jenom pokazit. Důležité ale je, že jste tady, v tomto domě. Tady jste totiž v bezpečí. To si pamatujte! Tady se vám nemůže nic stát.”

Říkala to velmi naléhavě, ale mně pořád hlavou běhaly myšlenky na to, že si správcová protiřečí. Vzpomínala jsem si na její první reakci, když mi mimochodem řekla, že není blázen, aby v tomhle domě sama bydlela. A teď mě tu přesvědčuje o tom, že bych se o sebe měla bát, ale tady, že kotví můj záchranný člun. A pak – bylo tu ještě něco.

“A co pan Rychetník? Chcete mi opravdu namluvit, že se mám cítit bezpečná v domě, kde se mnou bydlí vrah? Co vlastně provedl, koho zabil, víte to?”

“Vím,” odpověděla tiše správcová. “Alois Rychetník zabil mou sestru.”

Atomovka nemohla mít větší účinek. Zamrkala jsem a nevěřícně se podívala na správcovou. Cože?!?

Nevěděla jsem, co mám dělat, co mám říct. Mám jí vyjádřit účast nebo se ptát na podrobnosti? Ještě jsem se nikdy neocitla v blízkosti člověka, kterému někoho zabili, a tak jsem prostě jen zírala a mlčela.

Do nastalého ticha se začalo ozývat vyzvánění mého mobilu a já to v tu chvíli brala jako vysvobození. Melodie naznačovala, že volá někdo známý, někdo z mého adresáře. Vystartovala jsem za zvukem a na chodbě rychle lovila telefon z kabelky. Říct, že jsem byla překvapená, když jsem na displeji spatřila Mírovo jméno, by asi nebylo adekvátní. Popsat mé psychické rozpoložení v té chvíli by asi bylo nadlouho. Údiv, úleva a směsice dalších pocitů mnou kolovaly, když jsem co nejrychleji odcvakla příslušné tlačítko přístroje: “Míro? Proboha, chlape, kde jsi?!?”

Čekala jsem okamžitou reakci, vysvětlení a především hlas mého drahého přítele (v duchu už mi jel ten milý film, jak volám jeho rodině, že je Míra v pořádku a Dvořákovi jsou zase klidní a v pohodě...), ale očekávání se někdy nesplní. Namísto Mirkova hlasu se ozval nějaký cizí, ženský hlas: “To je Viktorie?”

Na chvíli mě to zablokovalo v dalším konání, ale moje odvaha se kupodivu nezačala vytrácet, spíše naopak. Odpověděla jsem tedy otázkou a tón svého hlasu jsem nepoznávala; byl rázný a nesmlouvavý: “Kdo volá? Kde je Mirek? Voláte mi z jeho telefonu, tak mi ho prosím předejte!”

Ale ani hlas z druhé strany nemínil zbytečně plýtvat slovy: “Nemyslím, že byste byla v pozici, kdy si můžete diktovat podmínky! Váš přítel je v pořádku, prozatím, ale mluvit s ním budete moci, až já to uznám za vhodné.”

“K sakru kdo jste? Říkám, že chci mluvit s Mirkem!!!"

Odpovědí mi byla naprostá ignorace a ticho. Trochu jsem se lekla, aby ta žena nezavěsila dřív, než se dozvím, co je s Mirkem.

"Proč tedy voláte a co chcete?” zeptala jsem se opatrně.

Hlas v telefonu se ironicky pousmál: “Máte pravdu, já vám ještě neřekla, proč volám. Vlastně ani nechci mluvit s vámi. Dejte mi k telefonu mou sestru!”

“Vaši sestru? Tak to jste se asi nejspíš spletla…,” ujelo neméně ironicky i mně, když tu, vzápětí, mi došlo, že ta ženská nemusí být blázen. Otočila jsem se směrem ke kuchyni a viděla správcovou, jak stojí ve dveřích a s vážným výrazem v tváři mě pozoruje. Musela tam zřejmě stát celou dobu a slyšela tak úplně všechno. Obrátila jsem se zpět a pozorovala svůj obraz ve velkém zrcadle vedle věšáků. Čekala jsem rudé, bojové zabarvení obličeje, namísto toho jsem spatřila blednoucí půlměsíce svých tváří; takovéto informace mi nedělaly dobře. Chtěla jsem ale vědět vše, bez ohledu na to, jakou barvu z toho budu mít.
“Promiňte, koho že chcete k telefonu?” zeptala jsem se znovu.

“Svou sestru, slečno Viktorie, svou sestru Jarmilu, vaši správcovou…”

 

   
   
18.08.2005 - Láska a vztahy - autor: Klára Němečková

Komentáře:

  1. avatar
    [29] evita_ij [*]

    Wow!!!!SUPER!! Začíná to gradovat!!!!!!

    superkarma: 0 18.08.2005, 16:21:16
  2. avatar
    [28] Arči [*]

    ty fole, to je thriler

    superkarma: 0 18.08.2005, 13:00:55
  3. avatar
    [27] narciska [*]

    berusqua: tak to jsme na tom podobne

    superkarma: 0 18.08.2005, 10:03:12
  4. avatar
    [26] Viv [*]

    ...to se neda vydrzet, ja zesiliiiim Jestli to nebude vychazet casteji (=alespon 3x tydne ), tak me bude mit redakce na svedomi...

    superkarma: 0 18.08.2005, 09:46:08
  5. avatar
    [25] bookcase [*]

    jééé, jsem napnutá jak kšandy , jak daleko je do úterka

    superkarma: 0 18.08.2005, 09:37:20
  6. avatar
    [24] Trinitty20 [*]

    Jsem mimo, supéééérrr

    superkarma: 0 18.08.2005, 09:21:00
  7. avatar
    [23] floo [*]

    safra to jsem teda zvědavá jak tohle dopadne...zas čekat do úterka ach jo

    superkarma: 0 18.08.2005, 08:49:15
  8. avatar
    [22] Mandle [*]

    ty brďo to je paráda

    superkarma: 0 18.08.2005, 08:47:48
  9. avatar
    [21] kemy [*]

    tak to mě dostává

    superkarma: 0 18.08.2005, 08:39:39
  10. avatar
    [17] Julča [*]

    třeba je to jiná sestra.Mohla mít dvě.Jinak souhklasím,napínavé

    superkarma: 0 18.08.2005, 08:13:41
  11. avatar
    [15] Galina [*]


    superkarma: 0 18.08.2005, 07:48:52
  12. avatar
    [14] Lucimo [*]


    chudák nevinně odsouzený Rychetník!

    superkarma: 0 18.08.2005, 07:40:23
  13. avatar
    [13] sevenofnine [*]

    áááááááááá já chci úterýýýýýýý

    superkarma: 0 18.08.2005, 07:35:57
  14. avatar
    [10] LP [*]

    Úplně mi při čtení naskakovala husina. Už se nemůžu dočkat pokračování. Mám, ale 14 dní dovču a uprostřed lesů internet není. V září to pak budu dohánět.

    superkarma: 0 18.08.2005, 07:25:05
  15. avatar
    [9] hruška [*]

    tak to už začíná být dost husté

    superkarma: 0 18.08.2005, 07:14:52
  16. [8] ValerieM [*]

    Téda, sotva jsem měla dojem, že se něco vysvětluje, je tu další záhada! Už ani mrtvým si člověk nemůže být jistý

    superkarma: 0 18.08.2005, 07:12:18
  17. avatar
    [6] Landriel [*]

    Teda Nikito, ty to fakt umíš, kousíček odpovědi nám naservíruješ, ale daleko víc otázek zase vznikne...všechna čest

    superkarma: 0 18.08.2005, 07:06:26
  18. avatar
    [4] Suzanne [*]

    Tak to čtu dneska poprvé Já chci další díl

    superkarma: 0 18.08.2005, 01:42:22
  19. avatar
    [3] Dudlajlama [*]

    Unest Nikitu, svazat ji do kozelce a nechat jenom jednu rucicku volnou a tou by pod natlakem musela sypat dalsi dily

    superkarma: 0 18.08.2005, 01:36:45
  20. avatar
    [2] muflonka [*]

    no nazdar, mrtvá sestra unesla Míru nebo ne já chci další díl

    superkarma: 0 18.08.2005, 00:31:54
  21. avatar
    [1] Mici [*]

    Ledy se prolomily, aspoň teda částečně . A Rychetník teda jako vrah za moc nestojí, když jeho oběť vesele volá Viktorii na mobil

    superkarma: 0 18.08.2005, 00:25:20

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme