Vztahy

Dům na předměstí – kapitola 12. – Jedeme domů


Mirek se neobjevil! Paní Dvořáková je ubrečená, pan Dvořák jezdí po kraji a vysedává dlouhé hodiny na policii a Mirkův brácha Honza už vůbec nemá náladu na nějaké vtípky. I mně vyschlo v krku, když jsem se od něj dozvěděla, že Mirek je opravdu nezvěstný. Takové divné slovo, které člověk skoro denně slýchává z rádia či televize, ale dokud se to nezačne týkat osoby důvěrně známé, nenabude pro vás ten pravý smysl…

Sedím s Nickem ve vlaku a prohlížím si malou fotku z peněženky. Jsme na ní já a Mirek těsně po maturitních zkouškách, oba vyfiknutí, zpocení, ale šťastní, že už to máme za sebou. Úsměvná vzpomínka na kamaráda, se kterým jsem toho tolik prožila. Co se asi muselo stát, že Mirek nasedl do auta s neznámou ženou a odjel, aniž by o sobě dal vědět? To nebyl jeho styl, tohle nebyl Mirek… zastrčila jsem fotku zpět za plastové okénko peněženky a jen se v duchu modlila, aby byl Míra v pořádku a aby se vše brzy vysvětlilo.

Nick jako vždy dokonale vycítil mé duševní rozpoložení a drcnul do mě prudce čumákem. Odměna v podobě hlazení a drbání ho neminula a já se na chvíli poddala jeho léčebné terapii – zvířecí oddanosti a lásce.
Zbytek cesty jsme oba prospali (já dosti tvrdě) a jedině skutečnost, že Ženovský Hradec byla konečná stanice našeho motoráku, nás zachránila od nepříjemného aktu "přejetí" stanice.

Cestou z nádraží jsme si museli vzít taxíka, protože s našimi zavazadly se prostě pěšky cestovat nedalo. Taxikář sice mírně brblal, že zvířata vozí nerad, a pokud ten můj pes něco vyvede, zaplatím mu čistírnu, ale nakonec jsme se nějak nasoukali do žlutého vozítka a vyrazili směrem k našemu novému domovu.

Měla jsem trochu obavy, jak Nick přijme změnu prostředí – můj drahý pes byl trochu konzervativní a změny nebyly jeho oblíbenou záležitostí - ale ty se vzápětí ukázaly jako naprosto zbytečné. Jakmile jsme vystoupili z auta, Nick začal poskakovat a nadšeně štěkat.

Nevěřila jsem svým očím, když mě na vodítku doslova táhl do domu; tak tak že jsem stihla popadnout všechna zavazadla a nepřijít přitom k úhoně.

Zbytek dne jsem pak strávila uklízením, smýčením, drhnutím, praním a ostatními nepopulárními činnostmi, včetně povlékání peřin a postele, do které bych po tom maratonu nejraději zapadla okamžitě. Ale blížila se sedmá hodina a s ní také domovní schůze, pro mě historicky první, které se zúčastním. Nicka jsem zanechala spícího v pelíšku, jen po mně líně mrknul okem, ale byl překvapivě klidný a netečný k faktu, že odcházím. Pro všechny případy jsem mu nechala puštěné rádio. Možná vám to přijde divné, ale já to Nickem takhle praktikovala od štěněte a fungovalo to. Hrající a chvílemi mluvící skříňku považoval můj pes za společníka, který mu obvykle v mé nepřítomnosti stačil, a já byla klidná, že nebude ňafat na celý dům.
Zabouchla jsem za sebou dveře od bytu a trochu rozechvěle jsem sestupovala do prostor sklepení, kde se kromě jednotlivých kójí, přináležejících k bytům, vyskytoval také prostor zvaný prádelna a sušárna, dříve zřejmě hojně využívaný právě k těmto účelům, ale doba a technika jim sebraly status užitečnosti a přidělily jim pouze funkci společenskou čili staly se z nich ideální prostory ke schůzování a řešení záležitostí domu číslo 24. Sestupovala jsem po schodech do sklepení, přidržovala se zábradlí a navykala oči příšeří chodby. Vypínač, kterým jsem chtěla přivolat světlo, mi bohužel cvaknutím naprázdno vypověděl, že tady nefunguje buď on, nebo žárovka odešla do věčných lovišť s prasklým vlákénkem. Úplná tma tu sice nebyla, ale sklepy odjakživa nepatřily mezi má oblíbená místa, takže jsem postupovala pomalu a obezřetně, když vtom jsem před sebou zaslechla hlasy. Ohlédla jsem se, zda nejde nikdo za mnou a jelikož se zdálo že ne, zastavila jsem se a nastražila uši; zabarvení hlasů napovídalo, že slyším hádku.

“Viktore, proboha, jak ses mohl takhle podřeknout? Vždyť jsi nás mohl prozradit! Mohl jsi ji vyplašit a mohla se odstěhovat..." Evidentně hysterický hlas patřil ženské a netrvalo mi dlouho, než jsem poznala atypicky zabarvený hlas správcové. Odpovídal jí mužský hlas, který už jsem také měla možnost slyšet, a vzhledem k oslovení, které správcová použila, mi jasně docvaklo, že mluví s mým sousedem, Viktorem Smutným. Jeho slovům jsem ale nerozuměla, a tak jsem se rozhodla, že se k nim musím dostat blíž. Dopustila jsem se zásadní chyby - přestala jsem dávat pozor, kam šlapu, a nakopla jsem něco, ležící přede mnou na schodech. Nevím, co ta věc byla zač, ale jisté je, že se s rachotem skutálela ze schodů a moje přítomnost tak byla prozrazena. Myslím, že správcová ani Viktor neměli tušení, kdo je na schodech, ale přítomnost kohokoli při jejich rozhovoru byla zřejmě nežádoucí. Zmlkli a pak jsem slyšela už jen cvaknutí kliky a rychlé zabouchnutí dveří, jak vstoupili do místnosti, určené k domovním schůzím.
Ještě chvilku jsem stála jak opařená z toho prvotního leknutí. Cítila jsem se jako školačka, přistižená při tom, jak si sama podepisuje pětku v žákovské knížce. Jednou jsem to totiž udělala, tak moc dobře vím, jak jsem se cítila při tom, i pak, když to na mě prasklo. Tentokrát jsem zůstala neodhalena, ale stejně mi bylo, jako by mi pod košilí našli špinavé prádlo, brrr! A pak – co měl znamenat ten tajný pakt správcové a Viktora? Mluvili o nějaké ženě, kterou měl Viktor vyplašit… snad nebude mít tenhle veselý soused se smutným jménem nějaké násilnické sklony? To by mi tak ještě chybělo! V ten okamžik se mi znovu vybavil ten ženský pláč, který jsem tu zaslechla svůj první den…

Tmou se ozvalo dvakrát ostré pípnutí; to se mi moje hodinky pokoušely sdělit, že sedmá hodina je tu. Už nebylo proč dál váhat, a tak jsem s hlubokým nádechem vykročila vpřed, odhodlaná objevit a poznat své nové sousedy...

 

Předchozí díly naleznete ZDE

   
04.08.2005 - Láska a vztahy - autor: Klára Němečková

Komentáře:

  1. [21] MartinaC [*]

    pekny clanek

    superkarma: 0 04.08.2006, 17:57:59
  2. avatar
    [20] pohodarka [*]

    Anubis: proc od kapitoly tri, musis prece zacit jednickou
    hele, me se nekam stratila 11 a nebo je chyba v nadpise? dneska jsem to zacla cist, precetla jsem vsechno a ted hledam 11 a ona je tady jen 12 jo a to co rikala mici, fakt je, ze bys to mela zkusit

    superkarma: 0 05.08.2005, 15:02:11
  3. avatar
    [16] Mici [*]

    LFNikita: beru tě za slovo
    Po tomhle musí skočit každé nakladatelství - skvělé čtení

    superkarma: 0 04.08.2005, 20:43:40
  4. avatar
    [14] evita_ij [*]

    Týýý jo, já to snad do ÚT nevydržím!!!! SUPER SUPER SUPER!!!
    LFNikita

    superkarma: 0 04.08.2005, 19:42:20
  5. avatar
    [12] Trinitty20 [*]

    Já vím že se bavili o té holce aby ji nevyplašili, jsou tam všichni snad spolčení nebo co?! Opět skvělé

    superkarma: 0 04.08.2005, 13:50:48
  6. avatar
    [8] ifka [*]

    Já odjíždím na dovolenou. tak nebudu u toho pokračování .
    Je to super. těším se na další, pak nebudu vědět co dřív jestli pracovat nebo číst
    Ale s tím rádiem to fakt funguje, já tedy svýmu haf pouštím telku

    superkarma: 0 04.08.2005, 09:34:47
  7. avatar
    [5] JaninaR [*]

    Co takhle zítra jedno pokračování na víkend na víc????

    superkarma: 0 04.08.2005, 08:04:27
  8. avatar
    [2] Markýza [*]

    hezký, chci pokračování, hned, nebo budu mít vředy

    superkarma: 0 04.08.2005, 07:18:28

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme