Každé dítě je jiné. Některé málo křičí, a tak dudlík téměř ani nepotřebujete. Jsou však také děti „křiklouni“, k jejichž uklidnění a utišení maminky rády užívají šidítka – dudlíku. Jaké je dnes stanovisko lékařů k užívání dudlíku?

 

Někteří lékaři používání dudlíku odsuzují. Prohlašují o něm, že je nehygienické, neestetické a že prozrazuje slabost rodičů. Jiní však používání dudlíku připouštějí.

 

Co soudí o používání dudlíku známý dětský lékař profesor MUDr. Brdlík ve své knížce Maminčin rádce a zápisník?... „Moje děti i vnoučata dudlík měly. Jsem tedy podle názorů některých autorů neschopný otec a dědeček. Možná, člověk nikdy neví. Vím však, že jeden přítel, který mi u mých dětí šidítko zle vytýkal, nedal je svému dítěti. To si však vypomáhalo palcem a cucalo ho až do školního věku, kdežto moje děti kolem sedmého měsíce dudlík vyplivly a už ho nevzaly. Inu, dudlík se dá zahodit, palec však těžko; dudlík se dá vyvařit, palec těžko. Zdravotní škody (chybné postavení zubů a dásní) jsem u svých dětí neviděl. Proto raději bez šidítka, ale když už – tedy lepší šidítko než palec.“ Takový tedy je úsudek prof. Brdlíka o používání dudlíku.

 

Jestliže se rodiče rozhodnou pro používání dudlíku, je třeba zachovávat tyto zásady: Nutno mít v zásobě více dudlíků (3–4 dudlíky) stejného tvaru, vyvařených v nádobce s víčkem; tu je třeba také vyvařovat. Spadne-li dudlík na zem, je třeba ho dát vyvařit. Doba vyvařování má trvat pět minut.

 

Je třeba pamatovat, že nestačí otřít dudlík o zástěru. Tak by se mohla přenést nečistota šatů matky do úst dítěte. Bylo by také velkou chybou navlhčovat dudlík slinami. I tak by bylo možno přenést na dítě choroboplodné zárodky, které sice pro matku a babičku choroboplodné nejsou, ale u dítěte by mohly způsobit onemocnění.

 

Více článků najdete na www.pordonice.com .

Reklama