Minule (viz odkaz níže pod článkem) jste se mohli dočíst o tom, jak si duch hrál na zloděje a dnes se dozvíte, co dalšího se tehdy navyváděl on i další duchové neznámého původu...  

Dovolenou jsem trávila s dětmi na chalupě. Měla jsem (a mám dosud) velmi krásný vztah s jedním kolegou. Tehdy neexistoval nejen internet a mobil, ale na šumavské samotě dokonce ani telefon. Oba jsme „psavci“, a tak jsme si vyměňovali pravidelně dopisy. On byl možná maličko a zcela nevinně zamilovaný a jeden jeho zvláště romantický dopis jsem si vzala s sebou do Prahy, když jsme s manželem „střídali stráž“ u dětí. Říkala jsem si, že by ho mohl manžel na chalupě najít a že není třeba zbytečně čeřit vody. V našem bytě v rodinném sídle jsem jej pro jistotu ukryla pod osobní dokumenty do své zásuvky v sekretáři, zamkla a klíč pečlivě uschovala. Po týdnu jsme se zase u dětí vystřídali a manžel se vrátil do Prahy. Po dalším přijel za námi na chalupu a jeho první otázka zněla: „Prosím tě, co měl znamenat ten dopis? To jako chceš, abych žárlil, nebo co…?“ Zírala jsem, když mi sdělil, že sotva přijel domů, našel zmíněný dopis rozložený na kuchyňském stole. Nikdy na mě nežárlil a navíc v dopise nebylo nic, co by k tomu dalo jasnou příčinu, jen byl překvapen, že z něj „dělám blbce“. Opět jsem nechápala. Nikdo z mých příbuzných neměl nejmenší zájem na tom, abychom se rozešli, čekalo se, až získáme vlastní byt a odstěhujeme se, aby bylo více místa. Takže zbývá teorie o varování před krachem manželství ducha mé zemřelé babičky. V domě se začaly dít zvláštní věci: třeba se řešilo, kdo vyndal prádlo z pračky a pověsil na půdu... exmanžel to nebyl, protože tak pečlivě by to chlap nikdy neudělal. Předmětů se přemisťovalo záhadně a nevysvětlitelně v té době víc a víc.

Další záhadné kroky v jiné vile

ghostPřítel vlastní lehce zanedbanou vilu v ještě více zanedbané zahradě, kde bydlí v přízemí strýc a podkroví se pronajímá. Předesílám, že herec, zpěvák a tehdy ještě autoškolák Václav nebyl člověk nijak bohémský, tedy nekouřil, nepil, nefetoval. Jednou ráno jsme od něj našli oba v mobilu sms odeslanou ve dvě ráno. Okamžitě nám bylo jasné, že se něco stalo ve vile. Voláme – Václav to nezvedá. Zvedl až po poledni. Prý se v noci chtěl zeptat, zda strýc, toho času v nemocnici, nechová nějaké kočky či jiná zvířata. Prý slyšel kroky, jasně, že lidské, ale chtěl se ujistit. Ve tři ráno vyměkl a zavolal policii. Prý přijela „rychlá zásahovka“. Tři ozbrojení muži v kuklách vilu pročesali od půdy až po sklep – bezvýsledně. Po pár dnech slyšel kroky znovu a pak ještě víckrát. Nevydržel a odstěhoval se. Do vily se nastěhovala nová nájemnice. Aby ne, když nájem byl víc než výhodný. Asi po třech měsících hystericky křičela do telefonu, ať okamžitě přítel přijede a najde „to zvíře“, co tam pořád někde chodí. Přítel pročesal vilu ještě pečlivěji než policie. Nájemnice se odstěhovala. Kdyby náhodou některá z vás hledala v Praze podnájem, tak je volný….

Záhada stravenková

Nastoupila jsem čerstvě rok před revolucí do jednoho ústavu v samém centru Prahy. Kolegyně, která se mnou seděla v kanceláři, onemocněla, chystala se na neschopenku a ze zásuvky vytáhla list stravenek. Utrhla 4 díly na zbývající dny do konce týdne, kdy hodlala být doma, a prosila mě, abych je předala Janě, která obědy zaplacené neměla. Po týdnu se vrátila, otevřela šuplík a vyndala naprosto neporušený arch stravenek. Nejdřív se nelogicky ptala, proč jsem je kolegyni nepředala, a když jsem ji ujistila, že Jana se mnou celý týden obědvala, nechápala. Já taky ne. Záhada nikdy vysvětlena nebyla, ačkoliv jsme ji analyzovali horem dolem se všemi kolegy okolo.

Záhada oken

V bytě, kde jsme se synem vyvolali a neodvolali babičku, se zase děly zvláštní věci s okny -  vždy, když jsem přišla domů z práce. Jednou jsem našla otevřené staré okno v koupelně, které mělo zaseklou kličku a nikdy nešlo otevřít: kaktusy z parapetu se válely na zemi, spoušť mě vyděsila. Jindy jsem našla dokořán velké okno v kuchyni. Teoreticky dílo větru, ovšem technicky nemožné, aby staré válečné zatemňovací rolety z těžkého voskovaného plátna vlály umístěné mezi dvěma starými okny směrem do kuchyně. Někdo by je prostě musel prostrčit před vnitřní okno.

A na závěr návod, jak nežádoucího ducha odvolat

Prostě zapálit svíčku, pomyslet na něj a požádat, aby odešel. Mně to tedy zafungovalo...

Co si o tom všem myslíte?

Čtěte také:

Duchové mezi námi - díl I.

Reklama