Magie

Duchové mezi námi - díl I.

Existenci duchů obvykle popíráme, v lepším případě se k ní stavíme úsměvně skepticky. To vše ovšem jen do okamžiku, než se s duchy setkáme osobně, nebo se začnou v našem okolí a životě dít velmi zvláštní věci...

ghost

Inspirujíce se horkou novinkou ze záhrobí, o které si přečtěte ZDE, a povzbuzena faktem, že se jedná o téma naprosto normální a seriózní, rozhodla jsem se napsat všechno, co jsem kdy slyšela a zažila na vlastní kůži.

Duchařské zmínky z dětství

Babička vyprávěla, že její švagrová pořádala duchařské seance a mj. předpověděla nejen termín, ale i pražský průběh konce II. světové války. Babička prý seance kazila, protože jim nevěřila a při vyvolávání duchů dostávala záchvaty smíchu. Zato její bratranec vyprávěl duchařské historky, kterým jsem nemohla než věřit. Strýc je totiž člověk velmi inteligentní, rozumný, oběma nohama na zemi zdravě žijící sportovec. A při tom povídání vypadal velmi vážně. Vyprávěl o zjevení mnichů v kápi kdesi v místě, kde strávil noc.

Blízké setkání jiného druhu ve sklepě

Bývalá kolegyně Alena je žena narozená v Býku a až na ten sport je přesně totéž, co strýc, navíc povoláním náměstkyně jednoho vědeckého centra. Vyprávěla mi, že když ji maminka jako malou holčičku poslala do sklepa jejich vilky pro brambory, potkala muže v pruhovaném oblečení. Vůbec se nebála, vnímala jej velmi pozitivně - dával si ukazováček na ústa, jako aby o něm nikomu nepovídala. Později pátrala a dozvěděla se, že vila dříve patřila člověku židovského původu, který zemřel v koncentračním táboře.

To nebyl zloděj....

Po smrti babičky jsme se s manželem a malým synem přestěhovali do jejího bytu v přízemí rodinného sídla, kde v 1. patře žila moje matka, nevlastní otec a dva malí bratři. Krátce poté všichni odjeli na chatu a my s manželem leželi večer v posteli a četli si. Najednou slyším nad sebou kroky, naprosto jasné lidské kroky. Podívala jsem se na manžela. Jen přikývl a rozběhl se k telefonu a zavolal strýci, který bydlel v druhé části domu. Strýc se v minutě objevil ozbrojen pohrabáčem a manžel už chystal plynovou pistoli. Nakonec můj nevlastní otec byl znám po okolí jako člověk zámožný, měl luxusní auto, nebylo by ani divu, kdyby byt navštívil zloděj. Já zůstala samozřejmě ležet v posteli. Ani mě, ani je tehdy nenapadlo, jakému nebezpečí se vystavují - vždyť zloděj mohl být vyzbrojen „ostrou“... Oba se vrátili po chvíli překvapeni - nikoho v bytě nenašli. Všechny dveře i okna zamčené, zavřené - žádný zloděj uniknout nemohl. Strýc odešel a my až do usnutí poslouchali ty kroky....

Jak jsme si ducha vyvolali, ale zapomněli odvolat

Další zážitek se udál asi za 17 let, kdy jsem bydlela už bez manžela ve svém současném bytě. Můj syn byl tehdy posedlý paranormálními jevy, které hodlal dokonce studovat na Hardwaru. Škoda, že se nakonec vydal úplně jinou cestou, třeba by z něho byl skvělý odborník. :) Byli jsme spolu na návštěvě u známých, a když jsme se vrátili domů lehce ovínění, nechtělo se nám jít ještě spát a syn navrhl, že zkusíme vyvolat nějakého ducha. Konkrétně moji babičku. Zvolili jsme způsob pohybu skleničky po písmenkách. Papírové kolečko jsme položili na stůl, překlopili doprostřed skleničku, spojili na ní ruce a seance mohla začít. Pořád se nic nedělo, ačkoliv jsem naléhala na babičku stále silněji ve snaze udělat synkovi radost.... Až se to stalo! Sklenička se viditelně pohnula i s našima rukama asi o 2 cm a naprosto jistě vím, že ani já ani syn jsme neměli nejmenší důvod švindlovat. Vyděsili jsme se, seanci ukončili a šli spát. Nenapadlo nás ducha zase odvolat. Zřejmě proto se začaly dít události, o kterých si přečtete v dalším dílu, nicméně jejich vyvrcholení mělo nastat asi za tři roky na to. Tehdy se mi v noci babička zjevila.
Mám v ložnici na stěně u okna naproti posteli takový středně velký obrázek, velký asi jako obličej. Malovala ho moje kamarádka, je abstraktní a je na něm cosi jako moře a obloha, nic víc. Všimla jsem si, že za tmy jsou na něm vidět odrazy světel pronikajících přes žaluzie. Byla jsem tehdy v noci sama, v té době u mě přítel ještě plně nebydlel. Zdál se mi sen o babičce, jasně jsem viděla její obličej.... a pak jsem se probudila. Nevím, kolik bylo hodin, byl říjen a tma. Zírala jsem na obrázek, kde jsem čekala známou změť stínů, jenže... jasně jsem rozeznala babiččin nehybný obličej. Chvíli jsem zkoumala, zda nejde o moji iluzi a optický klam díky světlu měsíce či pouličních lamp. Ne, byla to opravdu ona. Zvláštní bylo, že jsem se vůbec nevyděsila, že jsem to vnímala jako naprosto úplně normální věc. Zvedla jsem se z postele a šla jako obvykle na WC. Pak jsem stála v kuchyni, pila džus a úplně v klidu přemýšlela, jestlipak tam ta babička bude, až se vrátím do ložnice. Ano, byla. Lehla jsem si do postele a v naprosté pohodě zase usnula. Ne, nezdálo se mi to, vždy jasně vím, co je sen a co skutečnost. Pointa mě čekala druhý den. Kolegyně slavila narozeniny v jedné hospodě v Dejvicích. Když jsem usedla do auta (ano, tam měli místo stolů a židlí americké veterány) k ostatním, můj zrak padl na obraz na vzdálené stěně: Zírala na mě zas babička! Ne.... to byl jen počáteční pocit... na obrázku byl přece muž kostnaté tváře! Nicméně to už bylo trošku silné kafe, z toho už jsem dobrý pocit neměla. Druhý den jsem si doma večer zapálila svíčku a babičku požádala, aby toho nechala. A tak se i stalo a doufám, že navždy.

Čtěte také:

   
27.01.2012 - Magie - autor: Zuzana Anai Hainallová

Komentáře:

  1. avatar
    [8] Jana Michalovičová [*]

    Žofie — #3 Něco jiného je ,když  duch mrtvého příjde sám a něco jiného , když se vyvolává .Kdo to neumí ajť se do toho nepouští .

    superkarma: 0 24.06.2012, 10:33:13
  2. avatar
    [7] hubajda [*]

    hura konecne neco pro me duchovno to je moje

    superkarma: 0 07.03.2012, 12:42:27
  3. avatar
    [6] Avilo [*]

    dtcalounictvi — #4 Taky jsem věděla, že děda v kómatu (ve kterém byl 3 týdny) zemřel (v den svých narozenin)...Zrovna jsem byla v práci, když se mi kolem 14:30 zatočila hlava, až jsem si musela sednout....děda zemřel ve 14:30...prostě jsem to cítila!

    superkarma: 0 26.02.2012, 18:33:19
  4. [5] Saritka [*]

    Asi něco mezi nebem a zemi budeSml22

    superkarma: 0 26.02.2012, 12:46:28
  5. [4] dtcalounictvi [*]

    Věřím že nějaké duhovno je když mě umírala babička ráno jsem si to myslela a odpoledne už věděla.Jela jsem tam a potvrdilo se mě to.

    1. na komentář reaguje Avilo — #6
    superkarma: 0 21.02.2012, 18:51:16
  6. avatar
    [3] Žofie [*]

    Večer bych to číst nechtěla. Mám z toho divný pocit a určitě na těchto věcech něco je.

    1. na komentář reaguje Jana Michalovičová — #8
    superkarma: 0 07.02.2012, 09:08:17
  7. [2] jithule [*]

    hodně zajímavé

    superkarma: 0 03.02.2012, 15:46:15
  8. avatar
    [1] ekleinovka [*]

    Něco na tom je...mám vícero zážitků....bylo by to na delší psaní...nejde to logicky vysvětlit.Dřív jsem se toho bála,jestli mi ,,nehrabe,, .Teď už o tom leccos vím....kažkopáně hodně zajímavé

    superkarma: 0 02.02.2012, 21:19:03

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie