Nedávno jsem v rádiu zaslechla lidovou písničku Dobrú noc, má milá, dobrú noc… A při té příležitosti jsem si vzpomněla na jeden z mnoha příběhů - z druhého břehu, který mým životem proběhl a navždy zůstal v mé paměti. 

To bylo tak… Měla jsem alespoň z mého pohledu nestandardní dětství, naše maminka byla osoba, kterou bylo občas velmi těžké milovat. A milovat ji doopravdy jsem dokázala až po její smrti. Dokonce jsme spolu před jejím odchodem na onen svět několik let nekomunikovaly. Jako zásahem z nebes jsme ale pár týdnů před její smrtí tuto bariéru dokázaly překonat, a když už jsem nabyla dojmu, že je tu šance na normální vztah matka – dcera, odjela na dovolenou do Tunisu, kde vydechla naposledy. 

funeral

Ale k samotnému příběhu. Pro nás, její děti byla její smrt naprosto nečekaná, stejně jako pro její přátele, kterých měla spoustu. Jestli jste viděli český film Ženy v pokušení, tak postava Elišky Balzerové jí byla v mnohém podobná. Žila si podle svého se všemi plusy i mínusy. Byla člověkem, který se v magii dokázal pohybovat se samozřejmostí sobě vlastní, odjakživa vykládala karty, dokázala komunikovat se svým zemřelým manželem a často také mívala různé vize.

Když jsme se sestrou chystaly oblečení na její poslední cestu, našly jsme mezi jejími věcmi připravený uzlíček s nadpisem „do rakve“ - byly v něm paradoxně dětské plavky nás všech sourozenců, různé předměty, na kterých zřejmě lpěla, a ještě pramínky našich dětských vlásků… Z toho jsem úplně dobrý pocit neměla, ale respektovala jsem její přání.

Když došlo k samotnému pohřbu, sešlo se v krematoriu hodně jejích přátel a také mužů, kteří jejím životem vždy procházeli. :-) V momentě, kdy jsme vybírali hudbu na poslední rozloučení, jsem měla zvláštní zážitek. Prohlíželi jsme seznam doporučených skladeb a já se několikrát zastavila právě u lidovky Dobrú noc… Nikdo z nás, pokud vím, k této skladbě neměl žádnou vazbu, ani naše máma, ale já měla v tu chvíli pevný pocit, že je to ta pravá, ta, co má zaznít. Jako kdyby ji naše máma chtěla.

Pohřeb probíhal podle zvyklostí a pak začali hrát, jako první zazněla její nejoblíbenější písnička Červená řeka a pak se sál rozezněl mnou vybranou lidovkou. První sloka je notoricky známá, ale jaké bylo moje překvapení, když spustili druhou sloku, nutno podotknout, že jsem ji opravdu nikdy neslyšela! 

Druhá sloka zní: 

Dobrú noc, má milá, dobrú noc,

nech sa ti sní milá taký sen, že ja tebja věrně milujem,

že ja Ťa milujem, z lásky Ti srdénko darujem,

že já Ťa milujem, z lásky Ti srdénko darujem.

Dobrú noc, má milá, dobre spi, nech sa ti snívajú sladké sny.

Dobrú noc, má milá, dobrú noc, nech je Ti sám Pán Boh na pomoc…

Při druhé sloce nebylo možné přeslechnout, že přítomní muži, co se s mámou přišli rozloučit, začali popotahovat a posmrkávat. Sem tam jsem zaregistrovala i tlumené vzlyky…

Mně samotné ještě dnes běhá mráz po zádech při této vzpomínce. Bylo mi jasné, že to přesně takhle chtěla. :-) 

Čtěte také:

Reklama