Neodpovídá, nereaguje, nejspíš někam vycestoval a na internet nemá čas. Takové myšlenky se vám honí hlavou, když se snažíte kontaktovat pomocí Facebooku vzdáleného přítele, který se vám neozývá. Může to být ale jinak...

Sociální internetové sítě jsou fenoménem posledních deseti let. Největší z nich Facebook. Jen v kostce pro ty, co třeba neznají, nebo z principu nepoužívají: Zaregistrujete se a vytváříte si okruh přátel, se kterými sdílíte obsah svého profilu. Do něj nahráváte fotky a videa, píšete moudra a informace o sobě. Ústředním hybatelem Facebooku je tak zvaná „zeď“. Cokoli na svou zeď napíšete, objeví se i na zdech vašich přátel. Tak můžete sledovat, jak se zrovna mají a co dělají lidé, kteří jsou třeba na druhém konci republiky.

facebook

Co ještě? Facebook eviduje data narozenin a upozorňuje všechny přátele, stejně tak eviduje facebookové aktivity přátel, takže víte, s kým se zrovna skamarádili. Můžete sledovat, kdo je zrovna online, a soukromě s ním „pokecat“. Hrát tu můžete hry, sledovat pozvánky na různé akce, sdružovat se do zájmových skupin, a dokonce i nakupovat ve fcebookových internetových obchodech. Tím vším si samozřejmě rozšiřujete svoji sociální síť, protože tak objevujete nové i staré známé.

Nesporný klad

Díky Facebooku má člověk nablízku lidi, se kterými se roky neviděl. Můžete zde najít spolužáky, dávné lásky, zatoulané kamarády... Například, když se někdo provdá či ožení do zahraničí, je kontakt s ním obtížný, ale díky Facebooku si můžete vesele klábosit každý den.

A teď k tomu duchovi

Nedávno jsem se dozvěděl (podotýkám ne přes Facebook) o smrti vzdáleného kamaráda. Vídali jsme se tak jednou dvakrát do roka, jenže když člověk vynechá pár akcí, tak ani neví, že se na nich někdo neobjevil, a nevidí některé lidi třeba dva tři roky. A pak to najednou přijde jako šok. „Cože? Petr zemřel? Proboha, co se stalo?“

Co se stalo, není pro náš příběh důležité. Byla to náhlá nečekaná zdravotní komplikace, na kterou se lékaři trochu vykašlali. Ale to neřešme. To, že Petr umřel, jsem se dozvěděl asi tři čtvrtě roku po jeho smrti. Nedávno na mě však blikl Facebook: Petr má narozeniny! A pochopitelně se našli jeho nevědoucí vzdálení přátelé, kteří mu začali na zeď psát srdečná přání dlouhého zdraví, pohody a spokojenosti, začali se vyptávat, jak se pořád má... Jak se asi v tu chvíli cítila jeho ovdovělá žena, nechci ani domýšlet. Je pochopitelné, že to vzdálení přátelé neví a při facebookovém upozornění honem neletí zkontrolovat stav partnera, jestli se náhodou nezměnil na „vdova“, a pak teprve píší přání k narozkám.

Co s tím?

Asi vás napadne, že není nic jednoduššího než nechat Petrovi zrušit na Facebooku profil. Jo, to by člověk mohl, kdyby znal heslo do jeho účtu. Nejspíš by to šlo nějakou složitou mašinérií s prokazováním smrti, ale komu by se do takového přeshraničního kolotoče chtělo? Jitřit rány jen pro to, aby se sociální síť dozvěděla? Blízkým přátelům to člověk řekne a ostatní na to časem přijdou...

A mě napadá, kolik asi takových duchů na Facebooku je? Jsem tím snad zase o krůček blíž nesmrtelnosti?

Přečtěte si také...

Reklama