odhodlání zhubnout je stále hodně silné a začíná mít i viditelné výsledky. Objem těla se pomaloučku zmenšuje, či spíše začíná ztrácet na své velikosti.

Ohledně jídla jsem ukázněná, i když koncem týdne se u mě začaly projevovat chutě, což mě trochu zaskočilo. Myslela jsem, že toto nebezpečí mám již zažehnáno, ale zjistila jsem, že tomu tak není. V neděli jsem po několikahodinovém boji zcela neukázněně a lačně snědla kuřecí řízek. :o(( Ve chvíli, kdy jsem dožvýkala poslední sousto, se dostavily výčitky svědomí a pocit, že to snad nikdy nemůžu zvládnout.

Nicméně jsem se zas tak moc nenechala tímto selháním rozhodit a pokračuji dál.
Ohledně pohybu jsem učinila jistý pokrok. Na cvičicí stoly jsem se sice s časových důvodů nedostala, ale začala jsem pravidelně cvičit doma. Každé ráno a večer si střihnu čtvrthodinku posilovacích cviků a v sobotu jsem byla na intenzivním pohybovém dopoledni s výherkyněmi soutěže s Poděbradkou. Tam jsem byla nucena podívat se pravdě přímo do očí a přiznat si, že má fyzická kondice stojí za starou bačkoru. A že je tedy více než záhodno se pohybu věnovat cíleně, důsledně a nemilosrdně.

Takže pokračuji, nevzdávám to. Myslím, že v následujícím týdnu pro mě bude prioritní vydržet. Být na sebe dostatečně tvrdá, hýbat se a nepodléhat chutím. Zkusím ještě více zvýšit příjem tekutin a „mlsnou hubu“ ošulit vodou, čajem nebo minerálkou.

A co vy? Jde vám všechno dobře, anebo se vaše odhodlání také začíná proměňovat v boj? Máte nějaké fígle, jak oklamat chuť či hlad? Jak se přinutit cvičit, když se vám tááák strašně nechce a víte, že to bude bolet?

Anebo jsem jenom já takhle strašně nemožná?  

       
Reklama