„Už jsi někdy řídila loď? Je to jednoduchý, přijď si to zkusit, ty by ses na to hodila, jsi rozenej generál!“ pravil mi můj kamarád Matyáš, který si brigádně přivydělává coby kormidelník na Vltavě. Neváhala jsem tedy, chytla příležitost za pačesy a vydala jsem se svou kolegyní Klárou mezi ostřílené vltavské námořníky dobýt pověst Titaniku!

gvddx

Rozenou generálkou jsem, to je pravda, musím ale říci, že svou panovačnost obvykle aplikuji na osoby blízké, či slabší mužský element. Představa vládnout řece mě ale natolik zlákala, že jsem svůj nápad okamžitě sdělila v redakci. Pohledy byly všelijaké, hláškami typu: „Ježiši, chudáci ti lidi tam!“, „Ty budeš něco řídit, a rukama, jo?“ jsem byla častovaná pravidelně od doby, co jsem svou velitelskou myšlenku vypustila z úst, ale odradit jsem se nenechala!

Nastal den D a společně s mou věrnou říční společnicí Klárou, osobou, která do mne vkládá nemalý díl důvěry, jsme se vydaly na Kampu k lodi Elbis, kde nás sevřením na své mužné hrudi přivítal ostřílený kapitán Vasil. Nikterak jsme neotálely a šly rovnou na věc, pan kapitán zavelel k odjezdu a výletní rychlostí jsme si to šinuly směrem ke Karlovu mostu až po bývalou Strakovu akademii.

„Chytni to pořádně a toč rychleji!“ to byla věta, kterou k mým zručným rukám pronášel pan Vasil nejčastěji. Dobrodruh, který na lodi strávil 51 let a v současnosti se, coby kapitán, třetím rokem kochá krásami Prahy na tomto malém parníku.

vdd

„Veronika ví, jak to má řídit? Tamhle je most!“ zvolala Klára, možná trochu nejistě.
Dívej se na stožár, nesmí se nikam naklánět, toč doprava, rychleji!“ Zprvu jsem moc nechápala, neustále jsem měla tendenci sledovat výchylkoměr, přístroj, který udává směr, kde se nachází kormidlo.
„Nečuč na to pořád! Musíš se dívat ven, na stožár, děvče, na stožár!“ Přiznávám, že čím víc se k nám přibližoval pilíř Karlova mostu, tím víc nervózní jsem byla. Vzala jsem si ale kapitánovy rady k srdci, přestala sledovat měřicí přístroj naší zvětšující se výchylky, a tak nějak po chvíli mi to došlo! Loď reaguje se zpožděním, tudíž je třeba se pekelně soustředit, točit, točit a točit a hlavně vyrovnávat… s hrdostí sobě vlastní jsem toto kouzlo pochopila (přece jen, vlasy mám nebarvené), a začala jsem v poklidu brázit řeku, která znamená svět!

A že mi to šlo, že Klárko? Jen ten nejapný dovětek, že bys byla raději, kdyby zaparkoval pan Vasil, sis mohla nechat pro sebe! (smích).

Námořní flotilu sice nevlastním (prozatím), ale musím říci, že jsem si jízdu a celé odpoledne na Vltavě pekelně užila!

csa


Nemáte-li, milé ženy-in, tolik odvážné krve, neváhejte a zpříjemněte si svůj den v doprovodu bezvadného kapitána Vasila a paní Blanky, kteří vám během plavby snesou modré z řeky! Stačí kliknout na níže uvedené stránky a pořádně to rozjet!

Tímto moc děkuji všem zúčastněným za společnost, nezúčastněným za nejapný projev (ne)důvěry, a všem ostatním slavnostně slibuji, že v realizaci svého nevšedního zážitkového chtíče hodlám již brzy pokračovat. A myslím to upřímně (smích).

Čtete také:

Reklama