36 let – uteklo to, jaká ta léta vlastně byla?

Prvních 5-6 let nám trvalo, než jsme si stanovili pravidla – kdo co dělá, jak co řešit.
Další roky utekly mezi plínami, jeslemi, školkou, školou, pubertou, gymplem…
Dalších 10 let trvalo, než jsme ukrotili své pudy a vášně, abychom zbrkle neměnili jedno manželství za jiné, ve kterém by šlo vše od nuly… Začátky jsou, ach, tak krásné…

Když jsme vše překonali a když už jsme mysleli, že jen vyčkáme na důchod – stal se zázrak. Dostavil se druhý dech našeho manželství.
Nadechli jsme z plných plic a bráníme své štěstí.


Radím: nevyplácejte ho lehkomyslně na potřeby svých dospělých dětiček.
Musíte se naučit rozlišovat – pokud je dítě ještě skutečným dítětem, nedospělým a sociálně bezmocným, dejte mu hodně, obětujte se mu.
Kupte své 16leté dcerce kozačky za 2 000,-, i když potřebujete zimník.
Ale neobětujte se dospělým dětem.
Neulehčujte jim v životě obtíže, které jsou přirozené pro začátky každého manželství. Nezametejte jim cestičku, protože manželství, které nemusí překonávat potíže, které ho stmelí, se rychle rozsype.
Pokud mladým budou chybět pot a slzy z budování nového domova, bude jim chybět i radost z prvního koupeného stolu a židle.
Kde se překročí etapa, rozhodující o pevnosti manželství, tam visí riziko rozvratu...

Pokud si chcete opravdu užít, hýčkejte svá vnoučátka – houpejte je na kolenou, choďte s nimi na Matějskou, jeďte k moři, choďte do divadla.
Potřebují jak pevný řád své rodiny, tak i blbnutí a rozmazlování prarodičů.
Ať jde dědeček s vnukem na ryby a babička s vnučkou na aerobic.
Ale potom vnoučky vraťte do lůna milující rodiny a hurá s manželem na flám, na dlouho odkládanou cestu – co takhle Cejlon ??  

 
Reklama