Domácnost

Druhé dítě – štěstí nebo malér?


Přestavování dětského pokoje, dvojnásobné množství prádla, starosti s prvorozeným – z trůnu svrženým princem či princeznou… Opravdu chcete druhé dítě, stojí to vůbec za to? A jak brzy?

Názory na prospěšnost či škodlivost „jedináčkovství“ se v průběhu právě uplynulého století pozoruhodně proměňovaly, od striktního odsouzení jedináčků jako „rozmazlených egoistů“ až po jejich přeceňování („chytřejší, ctižádostivější, aktivnější“). Poslední studie však naznačují, že pro vývoj dítěte není existence či počet sourozenců rozhodující – důležitější je, jak rodina funguje jako celek. Rodiče jedináčka, kteří dokážou stanovit (a dodržovat!) rozumná pravidla, nemusejí mít strach, že vychovají sebestředného ukňourance; stejně tak existují způsoby, jak dítěti ulehčit příchod sourozence a udržet jeho žárlivost v přijatelných mezích.

 

Neslibujte kamaráda na hraní

Vyvolávání klamných nadějí je jednou z nejčastějších chyb, kterých se rodiče dopouštějí. „To bude fajn, až budeš mít brášku nebo sestřičku! Počkej, co si spolu užijete!“ Přejí si, aby se jejich dítě na příchod miminka těšilo, místo toho mu ale připravují velké zklamání. Váš prvorozený si už možná představuje, jak bude s bráchou závodit na tříkolce a zápasit – nebo se těší, jak bude sestřičku chovat v krajkové zavinovačce a krmit z lahvičky, podobně jako svoje tiché, trpělivé plastikové mimino. Nemá tušení, že se blíží otravné a choulostivé stvoření, které neumí mluvit, nedovede si hrát, každou chvíli vřeští a chce mít mámu pořád jen pro sebe… Tohle všechno by vaše dítě mělo vědět už předem – a také to, že se všechno časem změní k lepšímu. Máte-li tu možnost, jděte na návštěvu ke známým, kde mají také miminko, a společně s dítětem sledujte „tetu“ při všem, co dělá - to mu objasní víc než sáhodlouhé povídání.

 

Žárlivost bolí!

Příchod mladšího sourozence těžce nese každé dítě. I to nejhodnější, nejrozumnější, i takové, které – podle nejlepšího přesvědčení jeho rodičů – nemá k žárlivosti nejmenší důvod. Liší se jen způsoby, kterými děti tuto svou bolest zpracovávají: Temperamentnější povaha „protivné mimino“ poškrábe, pokouše nebo přidusí polštářem, mírnější (nebo starší) dítě vytěsní své nežádoucí pocity do podvědomí. A rodiče se nestačí divit, proč se takový velký kluk zase začal počurávat, jak to, že se vrátilo období vzdoru, kde se berou stížnosti na chování ve školce nebo náhlé zhoršení školního prospěchu. Pokud se u staršího dítěte objeví v prvním roce po narození sourozence nějaké sociální nebo zdravotní problémy, v naprosté většině případů zde existuje skrytá spojitost.

Jak už bylo řečeno, úplně zbavit žárlivosti můžeme dítě jedině tak, že mu umožníme zůstat jedináčkem. Hodně ale pomůže dobrá příprava před narozením druhého dítěte. Hodně se synem nebo dcerou mluvte o tom, co přijde. Vysvětlete mu/jí, že se na vašem vztahu nic nemění, i když teď budete mít na sebe méně času. Nutné přestavby bytu (dětského pokoje) můžete prvorozenému osladit tím, že dostane svou první opravdovou postel (ta malá se hodí tak leda pro mimina!) nebo psací stůl. Dovolte mu vybrat nové povlečení či tapety a dejte mu najevo, že je právoplatným členem rodiny.

Dobré přijetí „vetřelce“ můžete podpořit pěkným dárkem, který miminko dítěti „přinese“ (nemusíte se bát, že si bude lámat hlavu logikou věci – dárek přijde vždycky vhod, ať už se vzal odkudkoli).

 

Dvě děti – a jenom jedna náruč

Něžné chvilky tichého souladu při kojení jsou pro malé žárlivce obzvlášť těžkou zkouškou. Není divu, že si zrovna takové situace vybírají k nejdrsnějším provokacím! Bouchání dveřmi, vyhazování nádobí z kuchyňské linky, vylévání pití na podlahu, otvírání oken, útěky z bytu – všechno to usilovné a cílevědomé zlobení má jediný cíl: přerušit to láskyplné spojení a obrátit maminčinu pozornost na sebe. Tak to totiž malé dítě cítí, přestože je to pro nás těžko pochopitelné: Je lepší dostat vyhubováno nebo dokonce naplácáno, jen když to mámu přinutí vstát a přijít. Proto dělá to nejhorší, o čem ví, že stoprocentně zabere.

Pro matku je tohle období mimořádně náročné. Je pod dvojím tlakem – nechce ublížit staršímu, ale ani připravit mladšího o chvilky nerušené něhy a hraní. Je fyzicky vyčerpaná a nevyspalá a stojí ji opravdu hodně sil, aby se ovládla a malého provokatéra prostě nezmydlila jako žito. Za této situace je naprosto nezbytné, aby nastoupila účinná pomoc zvenčí. Je třeba zajistit, aby měla maminka příležitost nerušeně pobýt s miminkem (zatímco tatínek s druhým dítětem vyrazí na dobrodružný výlet), ale aby měla také možnost věnovat se výhradně staršímu dítěti  (zatímco babička nebo kamarádka vozí venku kočárek). Když bude mít větší dítě zajištěné chvíle, kdy má mámu jen pro sebe, bude mnohem ochotnější dopřát totéž i bráškovi nebo sestřičce.

 

Jak zvládáte„sourozenecké konstelace“ Vy?

Myslíte si, že z jedináčka vyroste malý sobeček?
Jak velký časový odstup mezi dětmi považujete za ideální?

A jaký je vůbec nejhorší?

   
14.08.2007 - Dům a byt - autor: Eva Jedelská

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [211] vininka [*]

    Nyotaimori: Ale já nejsem z těch, co by jedno dítě zaměstnávaly starostí o to druhé......naši to taky nedělali a jsem jim za to vděčná

    superkarma: 0 15.08.2007, 13:40:23
  2. avatar
    [209] vininka [*]

    vininka: a....nechci se tady nechat ukamenovat , že srovnávám nesrovnatelné...ale máme chov.stanici něm.dog a dcera je od mala zvyklá být samostatná (páč jsem s ní byla jeden čas sama a o ty psy se holt někdo starat musí) a taky je zvyklá se starat o štěňátka...prostě je na svůj věk docela dost zodpovědná.vážně nemám strach, že by sourozence nebrala....

    superkarma: 0 15.08.2007, 07:26:43
  3. avatar
    [208] vininka [*]

    jednapani: Přesně to jsem udělala....Moje čtyřletá dcera si s tím mimčem dvě hodiny hrála, asistovala i při přebalování i při krmení ....byla úžasná. Ona už docela dlouho chtěla sourozence....myslím, že je to opravdu velmi individuální...

    superkarma: 0 15.08.2007, 07:23:54
  4. avatar
    [207] jednapani [*]

    Jděte s prvorozeným na návštěvu za miminkem, ať přesně ví, jakou příšeru mu hodláte domů přitáhnout

    superkarma: 0 14.08.2007, 21:51:40
  5. avatar
    [206] Canadian [*]

    Jsem jedinacek, cili ukriceny sobec, ktery je pripraven si vsechno vydupat i za cenu krveproliti. Bezne skrtim lidi a kdyz se mi neco nezda, podavam zaloby na rodice

    superkarma: 0 14.08.2007, 21:34:39
  6. avatar
    [205] Suzanne [*]

    bruna: z čeho usuzuješ? tady je spousta lidí, co má ráda své sourozence Já taky a vycházíme naprosto v pohodě

    superkarma: 0 14.08.2007, 21:24:05
  7. [204] bruna [*]

    Tyjo, tak su asi jedina, kdo ma svy sourozence rad ...mam mladsiho brachu a segru. Kdyz se bracha narodil, byly mi 4 roky a pamatuju se tak matne, ze jsem z toho naka odvazana nebyla (byl hrozne pekny mimino a prvni kluk po dvou holkach, vsechny teticky z nej byly pripos...). Ale to je asi tak jedinej negativni zazitek, jinak jsem byla dycky rada, ze jsme tri deti a nemenila bych to....a i tak nak vetsina mych znamych z CR vychazi se sourozenci vyborne...

    Pred par lety jsem se prestehovala do Nemecka, a tu je ten pozitivni vztah k sourozencum spis vyjimka...vlastne znam jen jednoho kluka, kterej ma svy sourozence rad a udrzuje s nima kontakty...ostatni se bud vubec nestykaji nebo spolu vedou ruzny soudni rozepre

    superkarma: 0 14.08.2007, 20:58:32
  8. avatar
    [203] Suzanne [*]

    Jak tak čtu diskusi... myslím, že tyhle věci záleží spíš na povaze než na počtu sourozenců. Mám o 4 roky starší sestru, všechno dělá tak, aby to vyhovovalo jí, já zas byla ten blbeček, co by se pro lásku druhých rozdal. Dnes už jsem se naučila být sobec

    Sama mám patnáctiletého jedináčka. Každou chvíli u nás spí (dodnes to tak je) jeden až pět kamarádů, nic nenasvědčuje tomu, že by se k nim choval jako sobec (popř. k rodině).
    Teď byl měsíc cvičit v Číně, ale že bych mu někdy řekla něco ve smyslu "proboha, ať se ti nic nestane, máme jenom tebe", to bych se asi musela praštit do hlavy, ne?

    superkarma: 0 14.08.2007, 20:02:43
  9. [202] renčí [*]

    z vyprávění mamky jsem žárlila na sestru, škodila jsem,občas jsem jí štípla nebo schválně budila,už je mi přes třicet a jsem moc ráda, že sestru mám,jsme každá jiná, ale přesto vím,že kdyby bylo potřeba tak si navzájem pomůžem,nemyslím si,že jedináček musí být sobec, myslím,že čím delší věkový odstup je tak k sobě mají sourozenci jiný vzdálenější vztah,ale je to asi u každé rodiny jiné

    superkarma: 0 14.08.2007, 19:49:39
  10. [201] margaritka [*]

    Jsem moc rada ze zadne deti nemam, ale mam kamosku a ma ctyri. Musim rici ze je to neco uzasneho. Rada ji s prckama pomaham a vlastne tim jsem tak nekdy i mamkou na pulku uvazku. Ale vlastni nikdy. Mam i sourozence a mam i rodice a myslim si ze vse souvisi s vychovou a jaky vztah maji vsici k sobe v te prislusne rodine. U me kamosky je to uplne jine, ctyri prckove a stejne je tam pohoda jako by mela jen jedno ci zadne. Decka se maji desne radi. Ta harmonie a pohoda fakt super!
    Vlastne mi zenu-in ukazala ona hrozne se tu bavi co se tu pise.
    Premyslet nad tim co budu a nebudu delat s miminem a co tomu bude rikat me prvni dite mi prijde strasne trivialni. Bud vim co delam a nebo to nedelam abych pak nemusela premyslet.
    A jen dodam ze moje kamoska si cte zenu-in jednou za cas jako zabavny dennik. Ona totiz svuj cas venuje detem ktere ma a ne plkani na netu. No ja tomu tady trosku propadla, tady je fakt desna sranda.

    superkarma: 0 14.08.2007, 19:41:02
  11. [200] Zuzanicka [*]

    Já celkem nechápu jak někdo může může říct jenom podle zkušenosti z okolí,že jedináček bude sobec který vidí pouze sebe a děti z vícečetné rodiny zas budou skvělí lidi ani věkový rozdíl mezi sourorenci nezaručí to,jestli se budou milovat nebo nenávidět všechno záleží hlavně podle toho jaké povahové vlastnosti děti dostanou do vínka a pak podle toho jak je budou vychovávat rodiče

    superkarma: 0 14.08.2007, 19:16:47
  12. avatar
    [199] vininka [*]

    když to čtu mám husí kůži.....my máme se ségrou vážně báječný vztah už od dětství a s bráchou taky docela bez problémů vyjdu....já tohle vůbec neznám...

    superkarma: 0 14.08.2007, 18:54:54
  13. avatar
    [196] risina [*]

    Moje sestra (o 4 roky starší) skutečně JE moje nejlepší kamarádka, ale samozřejmě jsme si prošly i oobdobími žárlivosti, závisti, studu jedna za druhou, hádek a občasných rvaček.
    A anketa:
    Jak zvládáte„sourozenecké konstelace“ Vy?
    celkem dobře jak se svou sestrou tak jako matka 3 dětí
    Myslíte si, že z jedináčka vyroste malý sobeček?
    nemusí, ae může - stejn ajkao z dítěte se sourozenci
    Jak velký časový odstup mezi dětmi považujete za ideální?
    2-4 roky
    A jaký je vůbec nejhorší?
    nevím, pro rodiče zpočátku asi ten 11-20 měsíců
    je-li rozdíl větší než 6 let, mluví se o tom, že vlastně vedle sebe rostou 2 jedináčci


    superkarma: 0 14.08.2007, 17:45:41
  14. [195] Tobbi [*]

    Jeremi: Přesně! Je fajn, když ti to vyjde. Ale je to jako s manželstvím. Buď to vyjde, nebo ne... Rozhodně není nikde dáno, že co sourozenec - to nejlepší kámoš. To si jen představují rodiče nad postýlkami svých dětí.

    superkarma: 0 14.08.2007, 17:33:08

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [194] Tobbi [*]

    tornado-lou: Idealizuješ si to. Děti se sourozencem jsou naopak lidé s nadměrně vyvinutým citem pro to "jen aby ten druhý nedostal víc než já." Vidím to všude okolo. Malí špunti, kteří pozorně sledují, co dostal sourozenec a hlídají, abych to dorovnala i jim. U jedináčků jsem to zatím moc nepozorovala, ti bývají docela přející

    superkarma: 0 14.08.2007, 17:31:30
  2. [193] Tobbi [*]

    Ťapina: Vychovávat je můžeš, ale naše společnost je stejně nastavena tak, že cukroviny jsou odměna (byl jsi hodný, tady máš něco na zub), takže ho okolí té cukrokorupční mentalitě stejně naučí.

    superkarma: 0 14.08.2007, 17:28:58
  3. avatar
    [192] Jeremi [*]

    Tobbi: Moji rodiče shodou okolností oba mají (nebo měli) se sourozenci odjakživa tak strašné vztahy, že jsem si vždycky říkala, že než tohle, tak to je opravdu lepší být jedináček.

    superkarma: 0 14.08.2007, 17:28:47
  4. [191] Tobbi [*]

    Semiramis: přečti si diskuzi o pár stránek zpět, je tu hromada lidí, kteří sourozence mají a přesto by chtěli být jedináčci třeba já

    superkarma: 0 14.08.2007, 17:24:59
  5. [190] Tobbi [*]

    Mám o tři roky mladší ségru, nerozumíme si, máme problémy ... Můj přítel je jedináček a je spokojený. Celý život jsem chtěla mít jen jedno dítě Z vlastní zkušenosti vím, že když mu nedopřeju sourozence, o nic nepřijde

    superkarma: 0 14.08.2007, 17:22:35
  6. avatar
    [189] Meander [*]

    Semiramis: Kdepak. S mulťáky argumenty neplýtvám.

    superkarma: 0 14.08.2007, 17:18:50
  7. avatar
    [188] Ťapina [*]

    Jeremi: To bude ono

    superkarma: 0 14.08.2007, 17:14:02
  8. avatar
    [187] Jeremi [*]

    Ťapina: Taky ty věčné spory o dělení nechápu a opravdu si myslím, že nechápu právě proto, že jsem jedináček. Trauma z "MUSÍŠ se rozdělit s bratrem" mají podle mých zkušeností jen lidé, kterým byl dopřán sourozenec. Jedináčci bývají rádi, když vůbec mají po ruce někoho s kým se mohou rozdělit.

    superkarma: 0 14.08.2007, 17:11:43
  9. avatar
    [186] Semiramis [*]

    Ťapina: dobře, doplň si místo pozornosti třeba čas . Vzdávám to, jdu domů

    superkarma: 0 14.08.2007, 17:06:53
  10. avatar
    [185] Semiramis [*]

    Meander: a tobě zjevně docházejí argumenty

    superkarma: 0 14.08.2007, 17:05:22
  11. avatar
    [182] Zdendula [*]

    Mám bratra o 4 roky mladšího. Na oznámení že budu mít sourozence jsem, dle vyprávění mamimnky, reagovala slovy - pokud to bude klu hodím ho do Labe,chci jen sestřičku. Měl smůlu byl to kluk. K Labi jsem s ním nedošla ale kousek od domu byl železniční přejezd, vlak tam naštěstí jezdil jen 2x denně a sousedka ho přivezla domů. Výprask si pamatuju. Za pár měsíců jsme byla mírnější a bratříček byl pouze přitlučen hřebíky za košili k dřevěné podlaze ( neměl mi brát hračky) - další výprask moji lásku k bratrovi nijak nezvětšil , otloukali jsme se navzájem celé dětství. Nyní jsou naše setkání spíše zdvořilostní.
    moje děti jsou od sebe 10 let (23,13 let), měla jsem hrozný strach jak syn sourozence přijme ale ukázalo se že zbytečně. Děti se mají hrozně rádi i přes věkový rozdíl. možná i proto že se jako malé moc neužili.

    superkarma: 0 14.08.2007, 16:40:26
  12. avatar
    [181] risina [*]

    gwen: "Se divím, že jsem ji nepodepisovala i žákovskou a nechodila na její třídní schůzky"

    Hele, tak to obě moje starší děti už nějaký ten úkol té nejmladší podepsaly a oba byli i na třídních schůzkách... (jsou o 8 a 10,5 roků starší než ona).

    superkarma: 0 14.08.2007, 16:33:54
  13. avatar
    [180] Meander [*]

    Semiramis 163: Co neříkáš.

    superkarma: 0 14.08.2007, 16:07:10
  14. avatar
    [179] Ťapina [*]

    Semiramis: Pozornost rodičů je natolik abstraktní pojem, že klidně napíšu, že by ji měli mít celou OBA sourozenci. Stejně jako lásku rodičů, rodiče by měli mít rádi oba, ne každého napůl. Že jedináčci nejsou zvyklí, že není všechno jen pro ně, je prostě blbost. Jedináček žije v minimálně tříčlenné rodině, za předpokladu, že s nimi nežijí ještě třeba prarodiče. To je málo lidí na to, aby si člověk uvědomil, že není na světě jenom on?

    superkarma: 0 14.08.2007, 16:06:27
  15. avatar
    [178] Semiramis [*]

    Meander: výchova není jen o vztahu rodičů a dětí, ale i o vztazích dětí mezi sebou

    superkarma: 0 14.08.2007, 16:04:23
  16. avatar
    [177] Semiramis [*]

    Ťapina: proboha, co je na tom tak složitého k pochopení? Jedináčci prostě často nejsou zvyklí, že není všechno jen pro ně, kromě té čokolády například pozornost jejich rodičů. Nepíšu, že ji nelze dělit, jen jsem poukázala na to, že poněkud nepasuje do tvého příkladu nabízení bonboniér

    superkarma: 0 14.08.2007, 16:02:08
  17. [176] tornado-lou [*]

    Ťapina: no cokolada podle me neni normalni jidlo, ale on se stejne nedeli o nic. je to fakt a ne klise.

    superkarma: 0 14.08.2007, 15:56:34
  18. avatar
    [174] Ťapina [*]

    tornado-lou: Jestli možná spíš ten kámoš nebyl vychováván v tom, že čokoláda je normální jídlo, ne předmět hodný uctívání. Nabízíš někomu svůj chleba s máslem k svačině? Asi taky budu děti vychovávat spíš k tomu, aby braly sladkosti normálně a ne "za odměnu". Možná nebudou bojovat s obezitou.

    superkarma: 0 14.08.2007, 15:50:55
  19. avatar
    [173] Ťapina [*]

    tornado-lou: Nemusí. Můžou vždycky koupit dvě menší čokolády místo jedné velké

    superkarma: 0 14.08.2007, 15:49:14
  20. [172] tornado-lou [*]

    Ťapina: taky bych si myslela ze je samozrejme nabidnout, ale kamos vubec nechapal, proc by mel nekomu nabizet, kdyz je to prece JEHO cokolada. neni to pochopitelne primarne tim, ze je jedinacek, ale tim, ze ho k tomu rodice nevedli. ale kdyby mel sourozence tak mu to doma nejak vysvetlit musi, ne?

    superkarma: 0 14.08.2007, 15:48:01
  21. avatar
    [171] Meander [*]

    Šmarjá, když někdo neumí pořádně vychovat jedno dítě, tak ať si pořídí dvě. To je lógiš, ne?

    superkarma: 0 14.08.2007, 15:48:00
  22. avatar
    [170] Ťapina [*]

    Semiramis: No ale řeč je o tom, že se jedináčci neumějí dělit. To se jako mají umět dělit o pozornost, když sama píšeš, že to nejde? Nebo jak podle tebe takového jedináčka ovlivní fakt, že měl pro sebe v dětství celou pozornost rodičů?

    superkarma: 0 14.08.2007, 15:47:50
  23. avatar
    [169] Semiramis [*]

    a....: tak to máš štěstí . U nás na gymplu se nejvíc navzájem nesnášely tři spolužačky, shodou okolností všechny bez sourozenců. Přesně podle vzoru, že nejvíc mi na druhých vadí moje vlastní špatné vlastnosti

    superkarma: 0 14.08.2007, 15:46:39
  24. avatar
    [168] Semiramis [*]

    Ťapina: za čokoládu si dosaď cokoliv jiného - byl to jen příklad . Například pozornost rodičů se těžko někomu nabízí...

    superkarma: 0 14.08.2007, 15:44:07
  25. [167] a.... [*]

    Ťapina: No já jsem třeba byla takový ten jedináček, co bonbony každýmu dal. Mně sladký nejelo, tak jsem tím cpala děti a vždycky jsem byla udivená, jak jim to chutná.

    superkarma: 0 14.08.2007, 15:42:35
  26. [166] a.... [*]

    Semiramis: Nepobijem se neboj seděla jsem ještě donedávna v kanclu s kolegyní, která byla taky jedináček. A vycházely jsme spolu skvěle . Teď teda mám kancl celý pro sebe , ale s tím, že jsem jedináček to opravdu nemá nic společného

    superkarma: 0 14.08.2007, 15:39:27
  27. avatar
    [165] Ťapina [*]

    Semiramis: A jo takhle. A nenapadlo tě třeba, že i jedináček žije s rodiči a ne sám? Když jsem něco dostala, tak jsem byla vedena k tomu, že mám nabídnout všem, kdo tam jsou, i když třeba většinou poděkovali a odmítli. Zrovna tak si představuju, že když dostane bonboniéru k narozeninám jeden ze sourozenců, tak nabídne všem včetně druhého sourozence, a že když přijede babička a přiveze něco "dětem", tak přiveze oběma a ne že mezi ně hodí čokoládu ať si ji nějak "vyřeší". Tyhle argumentace s dělením se fakt nechápu. Asi tím, že jsem jedináček

    superkarma: 0 14.08.2007, 15:39:15
  28. [164] tornado-lou [*]

    Ťapina: to te prave zachranilo pred prokeltim jedinacku, zivotem v sobectvi a nutnym cpanim se cokoladou. melas na kolej odejit ve ctyrech.

    superkarma: 0 14.08.2007, 15:38:30
  29. avatar
    [163] Semiramis [*]

    Ťapina: no právě. Víc jedináčků pohromadě se pobije, protože narozdíl od lidí se sourozenci nejsou odmala zvyklí se omezovat.

    superkarma: 0 14.08.2007, 15:35:37
  30. avatar
    [162] Ťapina [*]

    Semiramis: Takže z toho vyplývá, že ani jedináček si nemůže být jist svou čokoládou

    superkarma: 0 14.08.2007, 15:32:03

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme