Jaký typ mužů preferujete? Drsňáky, nebo slušňáky? Slečna Aneta zkusila obojí. Zažila vztah s „ňoumou“ i s „úleťákem“, jak je sama nazvala. A s kterým z nich nakonec zůstala?

passion

Příběh slečny Anety

Mám celkem přísné rodiče s požadavky jako od pantatínka krále a panímámy královny. Jak jinak je nazvat při jejich pohádkovém snění: „Holka, musíš se dobře učit, pak řádně vystudovat, najít si dobře placenou práci, hodného a perspektivního muže…“ a k tomu ještě zapomněli dodat kupu hodných a chytrých dětí. No uznejte, že splnit všechna ta přání není v silách jedné dcery.

Základní školu jsem dokončila zdárně, střední s odřenýma ušima a na vysokou mě nevzali. Podruhé už jsem to ani nezkoušela, protože jsem se zamilovala do největšího úleťáka v okolí. Říká se mu Harry, je to nedostudovaný grafik a malíř, živící se jakkoliv, jen ne prací. Vždycky žil takovým bohémským životem a také tak vypadal. Dva roky s ním byly krásné, bláznivé, ujeté, nenormální. Mlátili jsme se i milovali, rozcházeli a zase scházeli, pravá Itálie.

Rodičům přibyly vrásky a zešedivěly vlasy, takto si budoucnost své dcerunky rozhodně nepředstavovali a svého potenciálního zetě, který jim zplodí krásné a chytré děti, už vůbec ne.

Rozchod a svatba

Harry děti nechtěl, já už ano, a tak jsme se po dvou letech rozešli. Rodiče byli šťastní, a úplně nejšťastnější byli, když jsem si našla novou známost, pravý opak té první. Tichého, slušného, vysokoškolsky vzdělaného Libora. Už od začátku to byl takový ňouma. Díval se na mě pořád jako na svatý obrázek, nebylo, co by mi nesplnil. Nechápu, jak jsem si ho mohla vzít, asi jsem potřebovala nějaké zázemí a klid, nevím. Ale ten stereotyp mě po čase ubíjel, Libor už chtěl děti, teď jsem pro změnu nechtěla zase já. Nějak jsem cítila, že to není ten pravý.

Hádka

Jednou jedinkrát jsme se nepohodli, bylo to poprvé po dvou letech našeho soužití, Libor se totiž nikdy nehádal. Přišla jsem tehdy až nad ránem z flámu od kamarádky, která slavila narozeniny. Libor měl strach, protože jsem slíbila, že budu nejpozději do desíti doma. Nebyla jsem, a ani jsem mu nezavolala. Přišla jsem opilá a veselá asi v pět ráno a on celou noc nespal a čekal, až se vrátím. Myslela jsem, že mi třeba jednu ubalí, ale kdepak, on se rozbrečel. Tak na to fakt nemám, ještě ho utěšovat! A šla jsem si lehnout.

Co bude dál?

Asi týden jsme spolu nemluvili a v tom týdnu jsem jednou vzala mobil a zavolala Harrymu. „Příjem,“ ozval se jeho obvyklým způsobem, a pak se se mnou bavil, jako bych si jen před chvilkou odskočila do obchodu a zase se měla vrátit. Bydlí už jinde, z bytu, kde jsme spolu žili, ho vyhodili, protože neplatil nájem, žije pořád sám a živí se různě. Ale prý má jeden super kšeft, který mu vynese prachy, a pak vypadne do Holandska, neboť, jak on tvrdí, pro umělce tam mají větší pochopení.  

Harry žil vždycky ze dne na den, neřešil, co bude zítra, neřešil, že má platit složenky, neřešil nic. Já vím, že je to vůči mým rodičům i manželovi nezodpovědné, ale nemůžu si pomoci, pořád ho miluji. Chybí mi dokonce i ty jeho facky a následné vášnivé usmiřování. Chybí mi ta volnost, i ten jeho šílený způsob života, chybí mi prostě on celý. Začali jsme se spolu scházet u něho v bytě. Až se rozhodne pro cestu do Holandska, asi pojedu s ním. Možná budu litovat, nevím... já jen vím, že takhle už žít nechci.

Čtěte také:


Dnes je téma dne: Proč máte radějí grázlíky než slušňáky?

Napište nám svůj názor do e-mailu:

redakce@zena-in.cz

a získejte od editora dne gentlemanskou výhru!

Reklama