vzpomíná na svou maminku čtenářka s nickem Pálivka a porovnává. Její maminka musela každé vědro vody nosit do domu, kde nebyl vodovod a my si dnes stěžujeme na každou maličkost.

Dobré odpoledne celé redakci a čtenářkám, dnešní téma je moc hezké a vehnalo mně slzy do očí. 5.května uplynulo už 7 let, co mi maminka zemřela. Jak bych byla ráda, kdyby byla s námi a já ji mohla popřát k tomuto svátku.

Jsme dvě sestry-dvojčata. Narodily jsme se v roce 1953, rodiče s námi bydleli v domečku, kde nebyla voda. Sice se tatínek 2 x snažil vykopat studnu, ale nikdy se mu to nepodařilo. Domek stál na skále. A tak rodiče nosili vodu ve vědrech do velkého kopce od pumpy. Máchat plíny se chodilo do potůčku, také pod kopcem, kde si lidé zřídili tzv. máchadlo, bylo to upraveno tak, aby se zde zadržovala voda, pod koleny bylo zabudované dřevěné prkénko. Voda do domku byla zavedena až po zřízení obecního vodovodu.

Když nám chtěla maminka něco koupit na sebe, musela nosit fotografii, aby prodavačka viděla, že má opravdu dvojčata. I tak byl někdy problém, aby mohla koupit pro nás dvě stejné věci najednou. Když jsem měla já děti, tak jsem prala v automatické pračce. Měla jsem dva kluky po roce a tak byla také velká spotřeba plínek. O to více jsem si uvědomovala, jak to měli rodiče složité, když museli vodu donášet do domku.

Dnes se nám ledacos nelíbí a přitom jde o maličkosti. Ale dříve to matky nás, dříve narozených, měly daleko složitější. Na maminku moc vzpomínám. A přeji čtenářkám, které mají své maminky, aby si jich vážily.

Já jsem si uvědomila, co pro mě maminka znamenala, až po jejím odchodu z tohoto světa. A opravdu ještě teď je to pro mne bolestné a je mi moc líto, že tu není s námi.Přikládám fotografie, kde nám je 10 měsíců.

maminka

palivka

Přeji hezký den. Pálivka

Milá Pálivko, díky za hezký přípěvek a fotky

Reklama