vzpomíná naše čtenářka s nickem Tana M. Dnes, když to vypráví svým dětem, nevěří vlastním uším. Že někdy bylo něčeho nedostatek? A na závěr se ptá, proč si někdo kupuje oblečení, které neunosí

Milá redakce, a ženy in cz. Nerudovská otázka je zde. Kam s ním? Když byly děti malé, jezdilo se pro botičky do NDR. Tyto „poklady „dědilo většinou celé příbuzenstvo. Botičky a oblečení z NDR bylo velmi kvalitní a uchovávalo se pro další generace. Největším totalitním hitem všech československých domácností byly extra výrobky z Pleasu, Jitony, Svitu, Zornice, ...... Jak přízračné názvy.

Před 15 lety jsem s kamarádkou chodila po burzách, prodávala po dětech - obnošené šat, brusle, zimní kombinézy, lyže. Nedávno, počas vánočních svátků jsem dospělým synům říkala , o velkých totalitních problémech se sháněním oděvů , jak se organizovaly burzy dětského oblečení a zimního ošacení, a jak každý kus oděvů byl vlastně velký poklad. Děti na mě koukaly s velkou nedůvěrou. Nevěřily tomu, že za zahraniční mikinu se prodavačce nosilo „všimné“..

Pár let po sametovém převratu, přišla i změna v uchovávání oděvů šatů, a bot. Český trh s oděvy se stal dominantou pro obchodníky z Vietnamu, Číny a možná i z Turecka. Nepopírám však, že v části naší malé krásné zemičky jsou oblasti, kde obchodník z Asie je jedinou možností, kde si koupit levné oděvy, záclony, „boťi“.

Výrobky z daleké Asie končí u nás po několika měsících u kontejnerů charitativních organizací, kterých je na Praze 5 snad 11. Ale o tom nechci psát.

Pro mě je důležité, abych ve skříní měla 4 slušné halenky, dvě kvalitní značková saka na jaro, a na podzim, 3 letní šaty a pár kvalitních triček, a kalhoty. Boty po sezóně většinou vyhazujeme, nevydrží ani jednu sezónu. Kozačky po sezóně končí v popelnicích. Buď je pokažený zip , a oprava stojí přes 5 stovek, nebo kozačky jsou tak poškozené solí z chodníků , že jsou pro další sezónu nepoužitelné. Je jedno zda máte kozačky za 2000 korun, nebo 5000. Posypová sůl účinkuje na všechny boty stejně.

Nerudovská otázka je u nás vyřešená. Máme 2 šatní skříně, a v těch je celkem deset maximálně 12 kusů oděvů. Nic víc.. Oblečení zcela určitě není prioritou našeho života.

Tak se ptám? :“Proč si lidé pořizují tolik oblečení, kabelek, bot, které zcela zaručeně nevynosí ani za 3 životy.“

Hezký den

Tana M

Milá Tana M, to je zajímavá otázka? Jde o to, do jaké míry by se mělo oblečení „unosit“? Zda do doby, než se začne rozpadat, nebo z něj prostě „vyrosteme“? Čím méně budeme mít oblečení, tím rychleji je „zlikvidujeme“.

Co na to říkáte, milé ženy-in? Máte na to stejný názor jako čtenářka s nickem Tana M? Napište nám na redakce@zena-in.cz

 

 

Reklama