Patříme ke generaci, která válku nezažila. Naštěstí. Nedovedeme si představit, co museli prožívat lidé, které potkalo válečné běsnění. Ať už přímo, nebo v oblastech bombardovaných. Představu o válečných hrůzách se nám za našeho dětství snažili vnucovat prostřednictvím tendenčních válečných filmů převážně ruské provenience. Ne – tyhle zážitky jsme „nemuseli“…

Je noc. Město spí. Je únor, třináctého. Rok 1945. Na ulicích leží poprašek sněhu. Jen několik málo plynových lamp se pokouší osvětlit opuštěné ulice a náměstí svým mihotavým světlem. Je slyšet zlověstné dunění. Za chvíli se na zamračené noční obloze objeví bombardéry. Bomby padají jako kroupy o letní bouři, město je najednou v plamenech! Bumm, bummmm…. Noční oblohu barví žár do červena, ohlušující výbuchy neustávají, všude hoří. Hoří budovy, hoří parky, lidé, hoří i Labe…

Je konec. Město se probouzí do rána. Rozednění odkrývá tu apokalypsu…

 Dresden1945-1

Ne, to jsme nezažili, naštěstí. Ale zhlédli jsme „představení“ v drážďanském Panometeru. Můžeme říci, že velmi realistické. Zvukové a světelné efekty této ojedinělé výstavy jsou nadmíru působivé. Je to hluboký zážitek...

O drážďanském Panometeru:

Na konci devatenáctého století bývalo obvyklé, že velká města užívala plyn pro osvětlení veřejných prostranství a budov, odtud označení svítiplyn. A tak v těchto městech vznikaly obrovské plynojemy. Na konci dvacátého století stavby tohoto typu ztratily svůj původní význam a mnohde (například i ve Vídni) začali uvažovat o jejich revitalizaci.

Symbolem drážďanské čtvrti Reick  se stal plynojem postavený v letech 1908–09 podle návrhu známého drážďanského architekta Hanse Erlweina. V prosinci 2006 umístil do této kruhové budovy vysoké 30 metrů o průměru 100 metrů svou první panoramatickou expozici Yadegar Asisi, berlínský umělec a architekt narozený ve Vídni iránským rodičům. Budova dnes nese název Panometer a od té doby v ní Asisi instaloval už několik svých výstav.

Panometer Drážďany

O Panometeru:

Ta letošní, právě končící, vznikla k 70. výročí bombardování Drážďan, které v noci ze 13. na 14. února 1945 – jen tři měsíce před koncem války – proměnilo město v prach a suť. Britské a americké bombardéry srovnaly se zemí území o rozloze patnácti kilometrů čtverečních, včetně celého centra. Oficiálně tehdy přišlo o život 35 tisíc obyvatel, ale přesný počet obětí nemohl být nikdy zjištěn, protože tu kromě dalších tisíců lidí na nucených pracích bylo také velké množství válečných uprchlíků.

Dresden 1945

Dresden 1945

Monumentální 360° panorama „DRÁŽĎANY 1945“ nabízí z 15 metrů vysoké vyhlídkové terasy pohled na rozsah zdrcujícího bombardování tohoto nádherného města přezdívaného Florencie na Labi. Pozice pozorovatele se nachází na věži radnice, která nálety přečkala zázrakem téměř nepoškozená. Podívaná, která vznikla spojením grafických, fotografických a počítačových technik umocněná zvukovými efekty, vytváří doslova magický prostorový zážitek. Ten se dá stěží popsat, to se prostě musí zažít. Přesto jsme se s vámi chtěli o něj podělit.

Krátká ukázka z výstavy je zde:

Panometer

A ještě jedna osobní poznámka. Drážďany jsou dnes opět nádherným historickým městem. Známe ho dobře, jezdíme sem často, máme k němu silný citový vztah. Možná také proto, že zde onu hrůznou únorovou noc roku 1945 jako zázrakem přežil náš strýc, který už bohužel není patnáct let mezi živými. Bylo mu tehdy 25 a byl zde totálně nasazen v drážďanské zbrojovce. Poznamenalo ho to na celý život, ale na město nezanevřel… Kdo ví, na co by myslel v drážďanském Panometru, kdyby tu byl…

Dresden 1945

V současné době je instalována výstava Drážďany 1756 umožňující návštěvníkům cestu časem do barokního města v době jeho zlaté éry, kdy zde vládl August Silný, drážďanský kurfiřt a zároveň polský král. O té i o dalších drážďanských památkách možná zase někdy příště…

Na našem webu jste si také mohli přečíst:

 

Reklama