Reklama

píše ve svém příspěvku na dnešní téma čtenářka TTT, která kolegyněmi myslí především maminky mezi čtenářkami, což je od ní opravdu milé a věřím, že vás to také potěšilo

Svátek matek považuji za milý hned z několika důvodů.Předně není vnímán komerčně. Dárky i květiny volí každý podle svého uvážení bez diktátu reklamy. Někdo vyloví z paměti, kterouže kytičku má jeho maminka nejraději, která čokoláda nejvíc chutná... nebo přáníčko stvořené ve školce za vydatné pomoci paní učitelky.Každý podle svého.

Také je to svátek, kdy děkují děti svým maminkám za to, že jsou a snad si uvědomí, co všechno pro své ratolesti kdy udělaly.

Je to pocta citu, který nemá na tomto světě měřítko. Je to mateřská láska, která nutí ženu povýšit život dítěte nad svůj vlastní a tím popírá ten nejsilnější z prazákladních pudů: pud sebezáchovy.

Je to díky za dar života. Jsem v roli matky i dítěte. Na jednu stranu budu dojatě přijímat přání. Vím, že na něj junior namaluje zelenou pastelkou auto, protože momentálně nic jiného nemaluje. Na stranu druhou budu přát i děkovat a přitom trochu závidět, že už má ty starosti za sebou.

Já vím, že ten permanentní strach o dítě plnoletostí nekončí. Jen se přesunuje v bezmoc, že teď už nemůže rodič držet ochrannou ruku tak, jako dřív. A plánovaná úleva se tak nekoná.

Ale i tak budu závidět, že už nemusí podepisovat poznámky v žákovské, na rodičáku poslouchat, že ten její rarach je postrachem okolí, omlouvat se za ukradené kyblíčky na pískovišti, stokrát za jeden nákup říct:“ne, nekoupím to“ a jiné.

A tak bych prostřednictvím tohoto příspěvku chtěla popřát především maminkám mezi námi.

Drahé kolegyně: VYDRŽTE.

Udělejte si v neděli něčím radost, buďte na sebe hodné, rozmazlete se. Zkrátka naberte sil na okamžiky, kdy pro Vás bude mateřství těžší než nebeská klenba.

TTT

Milá Toro, díky za přání. Já sice patřím mezi matky, které mají děti už dospělé, ale jak jste sama psala, plánovaná úleva se opravdu nekoná a potvrzuje to pravidlo: Malé děti malé starosti, velké děti velké starosti