Věřili byste, že od světové premiéry původního českého muzikálu Dracula uplynulo už 20 let? Zavzpomínat si na devadesátá léta se rozhodli v Hudebním divadle Karlín, kde jej znovu oživili. Premiéra nás čeká už tento čtvrtek. Jak moc se nastudování režírované Filipem Renčem liší od toho původního? S čím režisér bojoval a budou si moci „pamětníci“ ještě zazpívat spolu s herci, nebo se notoricky známé texty Karla Svobody změnily? A jak si se svými staro-novými rolemi poradili o dvě desítky let starší aktéři? O tom jsme si povídali s ředitelem divadla Egonem Kulhánkem, který má k muzikálu Dracula velmi blízký vztah. Jako producent stál totiž v roce 1995 u jeho vzniku.

Jak se zrodil nápad oživit muzikál Dracula?
Prvotním impulzem bylo určitě letošní výročí, které si o to říkalo. Dvacet let od premiéry není v životě muzikálu málo a není to zanedbatelný úsek ani v životě lidském. Že jsem byl producentem jeho prvotní verze, v tom už sehrálo menší roli.

Od té doby se objevilo několik dalších verzí. Podobá se ta současná některé z nich?
Verze byly tři, tato je čtvrtá. Nedá se ale říct, že by se více podobala některé z nich. Je to zase něco trochu jiného. Inscenačně a hudebně jsme vyšli z původní verze, dekorace a kostýmy zase stojí na základu verze hybernské. Téměř totožné s tím úplně původním zůstalo herecké obsazení. Bude zajímavé sledovat, jak se poperou se svými rolemi dnes, jak je uchopí. S režisérem Filipem Renčem jsme se navíc snažili o drobnou nadstavbu příběhu, aby reflektoval, že nám hlavní aktéři malinko zestárli.

Došlo tedy ke změnám v textech?
To ne, texty písní předělané nejsou. Občas se ale objeví zásahy typu zkrácení nebo drobné změny scénosledu. Snažili jsme se dodat příběhu větší dynamiku. Za těch dvacet let se vnímání lidí zrychlilo, stejně jako doba. Ve finále mě ale překvapilo, že těch změn nakonec vlastně nebylo potřeba mnoho. Draculův příběh tak, jak ho zpracovali Richard Hes se Zdeňkem Borovcem, po těch letech tak moc nezestárl. Znova obdivuji, jak některé věci do sebe zapadají.

Pamatovali si ještě herci své role?
Spousta z nich ano. Nejen texty, ale samozřejmě i původní inscenaci od režiséra Bednárika, což nebylo vždy úplně snadné právě pro Filipa Renče. Šlo o zkoušku jeho trpělivosti. Spousta interpretů za ním chodila s tím, že tohle se dělalo takhle a takhle. A on jim musel vysvětlovat, že současnou verzi režíruje on, a bude to jinak. Interpreti už za tu dobu totiž splynuli s autory a také se za ně částečně považují. Ale na škodu to rozhodně nebylo. Nastudování zabralo poměrně kratší čas. Místo běžných tří měsíců jsme ho u Draculy zvládli za necelé dva.

Slyšela jsem, že představení mají ozvláštnit i speciální projekce…
Neřekl bych, že ty projekce budou nějak speciální. Je to spíše v tom, že jsme o dvacet let dál. Předtím byl v divadle revolučním počinem průlet počítačově animovaného netopýra. Dnes působí jako z nejlevnější dětské hry. Trochu jsme projekcemi dekorace a některé scény okysličili, ale není to tak, že by to na nich stálo. Největší změnou bude, že herci zazpívají stoprocentně naživo a s orchestrem. To je u Draculy po dvaceti letech poprvé! Je to náš největší dárek k jeho narozeninám.

Tančit a zpívat bez playbacku, to musí být pro herce složité…
To si nemyslím. Ale určitě je to pro ně hlavně mnohem zábavnější. Většina muzikálů v pražských soukromých divadlech se hraje na poloviční playback. To znamená, že ze záznamu hraje hudba a zpěvák do ní zpívá. Jenže ten záznam má vždycky své strojové tempo, které nereflektuje momentální nálady interpreta a publika. U živého hraní vzniká cosi nepopsatelného, neuchopitelného, výjimečnost okamžiku. Rozdíl je poměrně velký.

Jaké diváky očekáváte? Pamětníky původního Draculy, nebo mladou krev?
Tady můžu jen předjímat. Myslím si, že to bude z velké části takový surfing na sentimentální vlně. Spíše tedy očekávám publikum, které Draculu už vidělo. Pokud přijdou mladí, bude to, podle mého názoru, buď ze zvědavosti, nebo je přivede někdo ze starších. To je ale jen můj dojem a věštění z křišťálové koule. Moudřejší budeme za půl roku. Ale zájem o představení je enormní. Původně jsme řekli, že budeme hrát pouze 28 představení do konce června. S tím jsme i všechny aktéry oslovovali. Ale ve chvíli, kdy se po vstupenkách poměrně rychle zaprášilo, rozhodli jsme se pokračovat. Do prodeje jsme tak nasadili už i září a říjen a řešíme teď i konec roku. Byla by hloupost zastavovat něco, o co je tak obrovský divácký zájem.

Bude tedy letošní Dracula srovnatelně úspěšný s tím z devadesátých let?
S úspěšností první verze nemůžete srovnávat nic, protože tehdy se psal rok 1995. Kromě Bídníků, kteří tu běželi jen krátce o prázdninách v roce 1993, byl prvním světovým muzikálem hraným v Česku na velké scéně Jesus Christ Superstar. A Dracula přišel sice jako druhý, ale byl první opravdu velký a zároveň původní, český. Bylo to zkrátka něco, co lidé do té doby neviděli a po čem byli hladoví. Neexistovala žádná konkurence. Na muzikálu se navíc podíleli velikáni ve svých profesích. Karel Svoboda, Zdeněk Borovec, Richard Hes...

Ti s vámi už na letošní premiéře nebudou…
Bohužel, z té původní party, která to rozjela od základu, jsem najednou zůstal sám. Je to velmi zvláštní a smíšený pocit. Na jedné straně bych měl poděkovat osudu, že jsem se toho dožil, ale na druhé straně, jak se blíží premiéra, tak se toho večera trošku bojím, protože tam budu sedět bez nich. Tak ani nevím, jestli se na ni těším nebo netěším…  


První představení mohli diváci zhlédnout už v sobotu, ještě před čtvrteční premiérou. Viděl jej samozřejmě i Egon Kulhánek, který nám ihned poté napsal:

„Teď už vím, že si obnovenou premiéru užiju. Nechci, aby to znělo pateticky, ale po tom, co jsem Draculu viděl poprvé naživo a před diváky, cítím, že jeho příběh ožil se vším všudy. A i když přítomnost pánů Hese, Borovce a Svobody nebude fyzická, přesto s námi každý večer vlastně budou. A na to se moc těším.“ 

 

Čtěte také:

Reklama